Ing. Basil Macalík

K mužům o rozkvět hospodářský na Moravě nejvíce zasloužilým patří ing. Basil Macalík, ředitel Vyšší hospodářské školy v. v. v Přerově, řádný člen Československé Akademie Zemědělské v Praze, dopisující člen hospodářské společnosti v Lyonu, čestný člen Královské srbské hospodářské společnosti, spisovatel četných hospodářských knih a článků, spisovatel učebnic chovu dobytka pro hospodářské školy české a slovenské, redaktor hospodářských knižnic a časopisů: knižnice prostonárodních spisů hospodářských v Přerově (1888), Hospodáře Moravského (1896 - 1899), Sborníku zemědělského v Přerově (1904 - 1906), Macalíkovy zemědělské knihovny v Blansku (1914), přispěvatel do časopisů českých, německých i francouzských.

Narodil se v Ivanovicích 13. března 1861. Studoval na reálce v Prostějově a na Vysoké zemědělské škole ve Vídni. Pak působil na velkostatcích vyškovského cukrovaru a potom v Dolních Rakousích. Od roku 1885 byl profesorem na Zemské střední hospodářské škole v Přerově a od roku 1911 ředitelem zprvu filiálky téhož ústavu, později samostatné střední školy v Klašterním Hradisku u Olomouce.

Profesor Macalík konal studijní cesty do různých zemí evropských a zkušenosti z těch cest uveřejňoval v programech hospodářské školy v Přerově a v Moravském hospodáři. Co dobrého poznal v cizině, zaváděl doma. Účastnil se mezinárodních kongresů hospodářských v Paříži, v Římě, ve Vídni, v Liége (v Belgii), kdež i přednášel; dále kongresu srbských lékařů a přírodozpytců v Bělehradě a kongresu lékařů a přírodozpytců v Praze, kdež přednášel o tvoření se tuku v organismu živočišném.

Jeho učebnice chovu dobytka (z roku 1902) vyšly v desíti vydáních, učebnice mlékařství vyšla ve 4 vydáních. Spis, "Hanácký ječmen a jeho pěstování na Hané" (1900) přeložený do němčiny a francouzštiny upozornil na výtečné vlastnosti tohoto ječmene a založil jeho dobrou pověst v celé Evropě.

S francouzem Crevatem navázal prof. B. Macalík styky a popularisoval jeho nauku o měření a krmení dobytka spisem "Universální míra k určování živé váhy skotu a krmných dávek" (1891).

Dle svého spisu určování stáří a čerstvosti vajec sestavil stroj oodensimetr büretový (1901) a oodensimetr areometrický (1903). Pro určování kyselosti mléka sestrojil laktoacidometr.

Samostatných hospodářských spisů sepsal přes 30 a dosud, ač jest již ve věku pokročilém, je stále čilý, sepisuje a do tisku chystá nové spisy.

Za horlivou činnost spisovatelskou obdržel uznání od císaře Františka Josefa, od Zemského výboru moravského, od rakouského ministerstva pro zásobování, ze Srbska řád svatého Savy. Na výstavě v Paříži získal Grand prix, stříbrnou medaili Alliance Francaise a mnoho výstavních medailí.

Kéž jest mu dopřáno obohatiti literaturu hospodářskou ještě četnými spisy !

Čerpáno z kroniky pana Františka Hladkého "PAMĚTI MĚSTA IVANOVIC NA HANÉ" vydané NAKLADATELSTVÍM GARN 2018.

Ing. Basil Macalík - (1861 - 1940) - čestný občan Ivanovic a nestor Československého zemědělského výzkumnictví

Dějiny lidského pokroku jsou i dějinami velkých osobností, které se svým talentem a svou praktickou činností nespokojují jen opakováním starého, ale tvůrčím přístupem z nových zkušeností a poznatků vytvářejí hodnoty, které rozvíjejí a obohacují poznání a tím i život nás všech. Někdy uplyne od jejich plodné životní dráhy jen pár roků, jindy desítky let nebo celá staletí a na jména se postupně zapomíná. Jejich přínos se stává anonymní, ale zároveň i součástí celospolečenského bohatství, na něž navazují další.

V oblasti zemědělských věd, zemědělského školství a organizace zemědělské výroby takovou osobností, spojující teoretickou a tvůrčí činnost s praktickými potřebami, byl i ivanovický rodák, bývalý člen Československé akademie zemědělské a průkopník našeho zemědělského výzkumnictví - profesor inženýr Basil Macalík. Jeho přínos zemědělskému pokroku, školství, osvětě a výzkumu přesahoval národní význam a byl na přelomu a v první třetině našeho století tak pronikavý, že je srovnatelný jen s několika málo jeho současníky.

Basil Macalík, syn Basila a Terezie Macalíkových, se narodil 13. března 1861 v č. p. 50, Husova ulice. Jeho rodiče, přestože se živili vedle zemědělství také řemeslem (kožešnictvím), byli známi jako pokrokoví a všestranní hospodáři. Macalíkův otec byl velmi činný jako dopisovatel do hospodářských novin a časopisů a již u něj se projevovaly sklony k zemědělskému pokusnictví. Vedle praktických zkušeností získal Macalík nepochybně od rodičů i nadprůměrné nadání, které se v jejich rodě po několik generací přenášelo.

I když u většiny rodu šlo o nadání hudební, které co do množství můžeme srovnat s rodem Bachů. Velmi výrazně byly u mnoha členů rodu vyjádřeny také vlohy ke studiu. V uvedené době, kdy studium bylo spíše výjimkou, ze 78 mužů jich 44 studovalo a z nich 20 na vysokých školách.

Vyrůstání v pokrokovém prostředí a zdědění vynikajícího talentu mělo nepochybně rozhodující vliv i na utváření Macalíkovy osobnosti a nepřekvapí proto, že výchovou získané vlastnosti a zkušenosti byly skloubeny s teorií. Po studiu na německé reálce v Kroměříži a české reálce v Prostějově vystudoval - jako v té době jeden z mála Čechů - Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Po ukončení studií byl běh jeho života prostý. Zprvu nenašel se svým vzděláním uplatnění, provázen hmotnými obtížemi byl zaměstnán jako "dráb" na statku v Hlubočanech, potom pracoval nejprve jako bezplatný, později jako "definitivní" praktikant na velkostatku v Mannersdorfu nedaleko Vídně. Ve svých vzpomínkách uvádí, že byl v novém působišti nemile přivítán kvůli čamaře. Nešlo ani tak o módní extravaganci, ale o to, že černý kabát, který se zapínal řadami knoflíků s ozdobnými šňůrkami, dráždil rakouské "šéfy", protože byl symbolem revoluce roku 1848 a tedy i symbolem českého vlastenectví.

I přes počáteční potíže dosáhl Macalík díky své píli a zkušenostem hospodářských úspěchů a byl zanedlouho přijat na místo pedagoga - suplenta do přerovské střední hospodářské školy, tehdy jediné na Moravě. Po učitelské praxi a po složení pedagogických zkoušek ve Vídni byl jmenován profesorem (1890) a odešel do podobné, nově zřízené školy v Olomouci na Klášterním Hradisku. V roce 1922 se však vrátil do Přerova, kde pracoval až do své smrti 7. 11. 1940.

Macalíkova činnost byla velmi pestrá a bohatá, takže lze jen stěží obsáhnout nejen všechny podrobnosti, ale i obory, jimiž pronikl. Nejvýrazněji se však jeho talent projevil v činnosti pedagogické a vědecko-výzkumné.

V době, kdy Macalík začínal svoji učitelskou dráhu, prakticky nebylo českých učebnic pro zemědělské školy a neexistovalo jednotné zootechnické názvosloví. Terminologie navržená jeho předchůdci se nevžila. Macalík úspěšně čerpal z názvosloví lidového, nebo z ustálenějšího názvosloví zoologického a medicínského a vytvořil tak terminologii používanou dodnes. Za svého působení napsal několik desítek učebnic, které byly tak oblíbené, že se dočkaly mnoha opakovaných vydání, nebo byly překládány do cizích jazyků. Dále napsal několik desítek odborných knih, odborných prací, původních vědeckých sdělení a několik stovek odborných a populárních statí do novin a časopisů. Živě se účastnil osvětové, národohospodářské, kulturní, družstevní a spolkové činnosti.

Macalík byl také autorem a spoluautorem několika vynálezů, z nichž nejznámější se stala nedávno rozšířená pásmová míra ku zjišťování váhy zvířat, nebo se pokusil o sestavení přístroje pro určování stáří vajec. Vyvinul několik pomůcek k určování věku hospodářských zvířat, tabulky k posouzení vzhledu dobytka, rozdělil Moravu na obvody, do nichž se podle přirozených podmínek a historických tradic hodí určitá plemena hospodářských zvířat, zasloužil se o zvelebení plemena tzv. bernsko-hanáckého skotu, o propagaci hanáckého ječmene na světové výstavě v Paříži roku 1900 atd.

Macalík navštívil většinu evropských zemí, kde studoval hospodářské poměry a své poznatky doma přednášel a popularizoval. Díky rozsáhlým jazykovým znalostem mohl sledovat zahraniční literaturu a mohl udržovat svoje výzkumy a jejich interpretaci na světové úrovni. Jeho literární činnost a zájmy se však neomezovaly jen na zemědělství. Zajímal se o paleontologii, kulturní historii, folklór aj.

Jeho zásluhy mu byly přiznány již za života. Obdržel řadu titulů, diplomů a byly mu uděleny četné medaile a řády. Dostal např. stříbrnou státní medaili za učební pomůcky, velkou stříbrnou medaili hospodářské společnosti pro království české, bronzovou medaili ministerstva obchodu ve Vídni, srbskou Kongresovou medaili, stříbrnou medaili Alliance francaise v Paříži, Grand prix na světové výstavě v Paříži a srbský řád Svatého Sávy. Za zpracování látky o chovu dobytka v Rakousku mu císař František Josef I. udělil nejvyšší uznání atd. Československá akademie zemědělská jej zvolila čestným členem, francouzské ministerstvo školství členem francouzské akademie (Officier d Academia), byl dopisujícím členem hospodářské společnosti v Lyonu, členem Královské srbské hospodářské společnosti, ale byl také členem Klubu přátel umění, členem komise pro přírodovědecký výzkum Moravy, členem státní zkušební komise pro zemědělské učitelství, čestným předsedou klubu fotografů - amatérů a tak dále. Městské zastupitelstvo v Ivanovicích na Hané při příležitosti 75. narozenin v roce 1936 jej jmenovalo čestným občanem a ve stejném roce byla zasazena na jeho rodném domě pamětní deska (13. 9.).

Jen jednoho ocenění se Macalíkovi nedostalo - nestal se vysokoškolským profesorem. Se vstupem na pražskou techniku, kde se před první světovou válkou vyučovalo zemědělství, nejprve váhal kvůli horším platovým podmínkám a kvůli rodině, ale poté, kdy se odhodlal podstoupit po určitou dobu horší hmotné zabezpečení, byla již místa na technice obsazena a po založení Vysoké školy zemědělské v Brně roku 1919, již na vysokoškolskou katedru nereflektoval, protože začalo doléhat stáří ...

O velkých osobnostech se zpravidla píše jen v superlativech a zapomíná se, nebo se zamlčují jejich slabosti, poklesky, omyly - tedy obecně lidské vlastnosti. Macalík si toho byl vědom a jako člověk skromný a k sobě přísný, dokázal si je přiznat. Věděl, že jeho úspěchy a připisovaná mu velikost nespočívaly v převratných vědeckých objevech, ale v píli, průkopnické práci a vytrvalosti.

V knize "Jak jsem žil a pracoval a o rodu z něhož jsem vzešel" (nakl. Čs. akademie zemědělská, Praha 1939), skoro pedantsky rozebíral například svoji životosprávu a jiné. Tato jeho kniha je nejen pečlivou autobiografií a detailním záznamem rodu a rodokmenů, které by zajímaly nejen jeho spřízněné rodiny v Ivanovicích, ale i mimo ně. Je zároveň i perfektním pokusem o analýzu dědičnosti intelektu, zdraví a nemoci. Pro nezúčastněného čtenáře je neméně čtivým dokladem Macalíkovy nezměrné hloubky lidství a pravdivosti.

Z Macalíkových četných publikací je velká část směrována do hanáckého regionu, jejichž uvedený seznam možná není úplný:

"Srovnávací statistika hospodářských zvířat na Hané" (1928)

"Dějiny chovu koní na Hané" (1930)

"Předkové domácích zvířat na Hané" (1930)

"Dějiny chovu skotu na Hané" (1931)

"Dějiny chovu ovcí a koz na Hané" (1932)

"Dějiny chovu vepřového dobytka na Hané" (1934)

"Dějiny drůbežnictví na Hané" (1934)

"Dějiny včelařství na Hané" (1934)

"Dějiny rybnikářství na Hané a jiné" (1934)

"Dějiny mlékařství na Hané" (1931)

"Dějiny hedvábnictví na Moravě a Hané" (1934)

"Lidové názvosloví zootechnické užívané na Hané" (1928)

Všechny uvedené Macalíkovy práce vydal Sborník československé akademie zemědělské v Praze.

Macalíkovy studijní cesty:

• Francie roku 1889, 1900
• Rakouské země alpské 1892 a 1912
• Švýcarsko 1892
• Německo 1892, 1900, 1905
• Uhry (Maďarsko) 1882, 1883, 1896, 1912
• Dánsko 1898
• Švédsko 1898
• Holandsko 1900
• Belgie 1900, 1905
• Itálie 1903
• Srbsko 1904, 1906
• Bulharsko 1904
• Anglie 1905
• Slovensko 1920

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.