Jindřich Pěnčík

Jako občan ivanovických rodičů narodil se Jindřich Pěnčík 14. února 1930 v porodnici v Prostějově. Otec Jindřich, narozen 10. července 1900 byl městský hrobník, matka Aloisie, rozená Příborská, (8. 7. 1901), byla zaměstnána v zahradnictví. Sestra Marie, provdaná Miklošková, se vyučila švadlenou.

Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval Jindřich v Ivanovicích na Hané v letech 1936 - 1944. Už od mládí se u něj projevoval sklon k hudbě i ke zpěvu. Byl členem žákovských pěveckých sborů učitelů Jaroslava Paláska a Božetěcha Bílka. Zároveň se učil hře na housle a klavír u učitele hudby Aloise Složila staršího.

Roky 1944 - 1948 byly naplněny studiem na učitelském ústavu v Kroměříži. Tam také založil a dirigoval studentský orchestr. V Ivanovicích hrával ve smyčcovém kvartetu a na varhany, takže zastupoval i varhaníka.

Jako učitel působil v letech 1948 - 1951 v Ostravě - Kunčicích. Zároveň studoval na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity obor hudební výchova a český jazyk. Studium u profesora Jana Šoupala jej přivedlo na tři roky do Pěveckého sdružení moravských učitelů mezi basisty. V Kunčicích založil dětský pěvecký sbor, s nímž vystupoval při různých příležitostech a s nímž uskutečnil také několik nahrávek v ostravském rozhlase.

Po absolvování prezenční vojenské služby (1951 - 1953) studoval do roku 1958 na Státní konzervatoři hudby v Praze. A to: dirigování u profesora B. Špidry, skladbu u profesora Fr. Brože a sólový zpěv u profesora K. Karenina. Kromě toho pravidelně navštěvoval zkoušky profesora Františka Stupky v Moravské filharmonii v Olomouci. Pro absolventský koncert (1958) v pražském Rudolfinu se Symfonickým orchestrem Armádního uměleckého souboru si zvolil Smetanův cyklus básní Má vlast.

Od roku 1958 až do konce roku 1969 byl Jindřich Pěnčík sbormistrem a dirigentem Armádního uměleckého souboru v Praze, v letech 1967 - 1969 současně i sbormistrem Československého sboru písní a tanců v Praze. Sedm roků (1970 - 1977) působil jako sbormistr a dirigent Pražského mužského sboru při FOK. Přitom nelze vynechat ani jeho pravidelné dirigentské hostování ve Středočeském symfonickém orchestru Poděbrady.

S uměleckými soubory navštívil Pěnčík řadu států: Rusko, Bělorusko, Ukrajinu, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávii, Rakousko a Itálii. Za interpretace českých skladeb doma i v zahraničí obdržel čtyřikrát cenu Českého hudebního fondu. K tomu se řadily také nahrávky pro rozhlas, televizi i gramofonové desky jak doma, tak v zahraničí. Spolupracoval s celou řadou dirigentů: dr. V. Smetáček, Zd. Košler, Jar. Krombholc, Fr. Hertl, Vl. Válek, R. Eliška, Zd. Bílek, J. Hercl, M. Bervíd, J. Pinkas, A. Gauk, Z. Mehta, R. Muti, I. Buketoff, C. Melles a orchestrů: Česká filharmonie, Slovenská filharmonie, Státní filharmonie Brno, Státní filharmonie Zlín, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Karlovarský symfonický orchestr, Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně. V Pěnčíkových záznamech o provedených skladbách (sbory, oratoria, kantáty a sbory z oper) je uvedeno přes čtyřicet skladatelů domácích a neméně tolik cizích - od autorů barokních až po autory současné.

Že byl znám doma i v zahraničí, dosvědčuje zařazení jeho hesla do naší i světových encyklopedií: Československý hudební slovník, Who is Who in the World, The World Who's Who of Musicians, International Who's Who in Music and Musicians' Directory.

Jindřich Pěnčík přes všechnu svou kvalifikaci (už na konzervatoři měl samé výborné) v roce 1977 rozhodnutím vysokých stranických orgánů ztratil zaměstnání a stal se nezaměstnaným. Díky řediteli Českého hudebního fondu, kde byl veden jako dirigent, mohl příležitostně pracovat na korekturách notových materiálů. V letech 1979 - 1980 byl hudebním režisérem hudebního vydavatelství Panton. Snažil se opět získat dirigentské místo (vyhrál několik dirigentských konkurzů), ale vydávané politické posudky na něho každou jeho snahu znemožnily. Od roku 1984 až do odchodu do důchodu v roce 1990 byl tedy nucen pracovat jako pomocný dělník v tiskárně. A tak z celého kumštu mu zůstalo jen dirigování sboru a orchestru na kůru v Chrudimi (ředitelem je jeho tchán K. Židek), kde působí již čtyřicet let.

Zajímavé jsou i dva Pěnčíkovy "koníčky", jimž se věnuje už přes třicet let. Jedním z nich je botanika. Je členem Československé (nyní České) botanické společnosti při Akademii věd ČR a autorem knihy "Botanický slovník pro pěstitele kaktusů" (vydalo Státní zemědělské nakladatelství 1984). Tím druhým koníčkem je rekreační matematika. Od roku 1968 zasílá své příspěvky, hádanky do různých časopisů: Křížovka a hádanka, Křížovka, Lišiak, Rozhledy matematicko - fyzikální, Alpha (Lipsko, NDR). Společně s dcerou Jarmilou připravili k vydání dvě matematické knihy (úlohy, hádanky a šarády). Jednu z nich - Lámejte si hlavu - vydalo v roce 1995 nakladatelství Prometheus.

Dcera RNDr. Jarmila Pěnčíková absolvovala matematicko - fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1987 emigrovala do Toronta v Kanadě, kde žije trvale. Pěnčíkova manželka, rovněž Jarmila, absolventka pražské konzervatoře, je profesorkou klavíru na Základní umělecké škole v Praze. Doprovází sólisty na smyčcové a dechové nástroje při různých příležitostech a soutěžích. Za klavírní doprovody získala ze soutěží již řadu ocenění.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.