Alois Složil (1924 - 1994)

Výjimečnou osobností v oblasti hudby je ivanovický rodák, český hudební pedagog Alois Složil. Narodil se 1. února 1924 jako prvorozený syn místního varhaníka, kapelníka a učitele hudby Aloise Složila. Vystudoval obchodní akademii v Přerově, v roce 1944 maturoval. V roce 1946 složil státní zkoušku z účetnictví v Brně. Během vojenské služby vykonal univerzitní zkoušky  z italštiny (1947) a angličtiny (1948) na filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. V letech 1948 - 1951 pracoval na ministerstvu zahraničního obchodu a v Merkurii Praha. Po otcově smrti se vrátil do Ivanovic, kde působil jako varhaník a správce pobočky vyškovské hudební školy až do roku 1955.

Hudební základy získal od otce, ve studiích pak pokračoval u J. Tomaštíka a Th. Schaefera. Státní zkoušku ze hry na klavír vykonal v Brně v roce 1953, studium na brněnské konzervatoři ukončil maturitní zkouškou ze hry na klarinet v roce 1959.

V letech 1955 - 1962 byl ředitelem hudební školy v Kojetíně. Přitom privátně studoval hru na varhany u profesora Josefa Černockého v Brně (1953 - 1957) s paralelním studiem skladby u profesora Josefa Blatného a Fr. Schaefera. Nástavbové studium hry na klarinet ukončil na brněnské konzervatoři absolutoriem v roce 1968.

Od roku 1962 působil jako ředitel Základní hudební školy (později Lidové školy umění) v Jeseníku, a to až do odchodu do důchodu v roce 1985.

Po nástupu na nové působiště (od roku 1962 do roku 1968) postupně přebudoval Lidovou školu umění v Jeseníku na čtyřoborovou, rozšířenou o obor taneční, výtvarný a literárně-dramatický. Získal absolutorium "Letních univerzitních kurzů" v Ostřihomi (Maďarsko) na téma "Hudební výchova Kodályova" v roce 1968 a 1969. Absolvoval také seminář pro pokročilé učitele hudební výchovy v Kecskemétu (1970). Ministerský rezortní výzkum v rozšířené tříhodinové hudební výchově s Kodályovou metodou pak realizoval na jesenické Základní devítileté škole, Lidové škole umění a Mateřské škole v průběhu let 1969 - 1985.

Pro tento zmíněný výzkum v oboru zpěv adaptoval Kodályovu metodu, t. j. metodiku, učební plány na jednotlivé hodiny a učební texty pro žáky 1. až 6. postupného ročníku, včetně učebních pomůcek. Mimoto aplikoval tuto metodu pro elementární nástrojovou výuku pro zobcovou flétnu, housle, violoncello, akordeon a klavír. (Ověřováno v letech 1968 - 1975 na ZDŠ, využíváno v LŠU do roku 1985, obnoveno v roce 1990).

Pro pedagogy I. stupně základních škol napsal Alois Složil "Čtyři pedagogická čtení": "Československá adaptace Kodályovy metody v teorii a praxi" (pro 1. - 4. ročník ZDŠ, cca 140 stran) - I. cena 1975, "Hudební slabikář a metodika pro mateřské školy a LŠU" - vyznamenáno v Praze 1976, "Relativní solmizace v zrcadle hudebních testů" s výsledky jesenického výzkumu - III. cena 1978 Uherský Brod, "Jesenický systém zkoumání hudebních schopností" - II. cena 1984 Uherský Brod. Všechny tyto uvedené práce mají úroveň prací dizertačních. Jesenický výzkum byl sledován a hodnocen pedagogickou fakultou v Ostravě a Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

V roce 1972 se stal Složil zakládajícím členem "International Kodály Society" v Budapešti, v letech 1973 - 1989 byl zvolen do výboru této společnosti, jejímž členem byl až do své smrti. V rámci jejího poslání přednášel o problematice a výzkumech v hudební výchově na řadě sympozií: Oakland (Kalifornie - USA v roce 1973, Kecskemét roku 1975, Wolfville (Nova Scotia - Kanada) roku 1977, Antverpy (Belgie) roku 1983, znovu Kecskemét roku 1987, Athény roku 1989, Calgary (Kanada) roku 1991. Všechny přednášky byly publikovány v angličtině v bulletinu touto společností vydávaném.

Složilova přednáška z Kecskemétu na téma "Varující historie" byla publikována v češtině v měsíčníku "Opus musicum Brno" (1988) kromě dalších studií např.: "Solmizace - ano či ne" (1989) a třídílná studie "Guido z Arezza a jeho milenium v roce 1990". Supraphon Praha vydal v edici "Comenium musicum" č. 14 studii "Maďarská hudební výchova" (popis výchovy k intonaci a zpěvu podle not pro děti od 3 - 15 let) v roce 1977 v rozsahu 200 stran.

Alois Složil byl spoluzakladatelem ještě jiné akce: S manžely Věrou a Vlastimilem Lejskovými, brněnskými profesory a pianisty, založil periodickou akci pod názvem "Jesenická - Schubertova mezinárodní soutěž pro klavírní dua". Konala se v kongresovém sále Čs. státních lázní v roce 1978, 1980, 1982, 1984, 1986, 1988, pak 1991 a příští se měl uskutečnit roku 1994. Složil byl členem organizačního výboru, jemuž po deset let také předsedal.

Kromě skladatelské činnosti (varhanní skladby, orchestrální, jedna kantáta pro sbor a orchestr) zaměřené převážně na nedostatkové oblasti instruktivní literatury pro různé nástroje a různou vyspělost žáků LŠU (asi 25 skladeb), byl Složil od roku 1978 až do roku 1990 členem mezinárodního poradního sboru pro každoroční "Rostocké letní slavnosti" (Muzikantentreff) v Rostocku (NDR), od roku 1982 též stálým členem mezinárodní umělecké poroty "Rostocker Sommerfeste" pro mládežnické dechové orchestry. Z ČSFR zde získaly 1. cenu dvakrát orchestr LŠU Jeseník, dvakrát orchestr LŠU Krnov a jednou orchestr LŠU Cheb. O práci LŠU Jeseník byla několikrát zmínka i v ostravském rozhlase a ukázka v pražské televizi.

Složilovu péči a zásluhu o jesenickou hudební školu lze shrnout do jediné věty. Když ji v roce 1962 převzal, měla 9 učitelů s cca 20 žáky, v roce 1985 ji předával s počtem 830 žáků, čtyř oborů a s 24 učiteli!

Přesto, že Alois Složil ovládal snad jedenáct (pikola, flétna, klarinet, fagot, saxofon, trubka, klavír, varhany, housle, viola, kontrabas) hudebních nástrojů, vědecká práce v hudební oblasti zůstává jeho doménou. Po úředním přerušení jeho výzkumů - prakticky jeho zastavení s absolutní nepodporou stranických orgánů, možná už předtím v roce 1970 - 1971 se pustil do celoživotního díla "Dějiny intonace a solmizace - jako nástin k dějinám zpěvu", a to ve všech kulturách od starověku až do dvacátého století. Podobné dílo dosud ani na Západě, ani na Východě neexistuje. Celé bylo rozvrženo na 6 až 7 dílů, každý v rozsahu okolo 400 stran. První čtyři dokončené díly byly oceněny Českým hudebním fondem tvůrčími odměnami a jsou k dispozici (v rukopisu) ke studiu v Hudebním archivu ČHF v Praze.

Bez Složilových jazykových znalostí (němčina, ruština, angličtina, italština), bez jeho cestování po světě a spousty známých, kteří mu poskytli potřebný materiál, jenž nemá u nás žádná vědecká či univerzitní knihovna, by uskutečnění tak rozsáhlého záměru nebylo možné. Z tohoto - dá se říci veledíla - vznikl v roce 1988 "odštěpek", rovněž v rukopise, v rozsahu asi 200 stran s titulem "Guido z Arezza - život, dílo a význam". Guido byl benediktinský mnich, je zařazen v seznamu významných osobností UNESCO.

Alois Složil svoji vědeckou práci, rozvrženou na 2 700 až 3 000 stran už nedokončil. Zemřel náhle 13. července 1994 ve věku 70 let.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.