Marie Šťastná

Akademická malířka Marie Šťastná se narodila 12. srpna 1920 v Ivanovicích na Hané. Její rodiče, otec Augustin Šťastný (4. 11. 1875) a matka Bernardina, rozená Langrová (1891) měli na náměstí kloboučnictví. (Dům stál asi v prostoru přední části motelu Ivanka). Marie už ve škole projevovala velký zájem o kreslení a mimořádný malířský talent. Také byla členkou amatérského výtvarného kroužku, který tehdy vedl majitel pily, původním povoláním malíř na skle, Vojtěch Kadlčík.

Zatímco její bratr Augustin vystudoval profesuru a pak učil na Obchodní škole ve Vyškově, přišla Marie po ukončení 2. světové války na pražskou Akademii výtvarných umění. Její studium (1950 - 1955) u národního umělce, profesora Vlastimila Rady, nejen vynikajícího umělce ale i pedagoga, bylo dobrým základem pro rozvoj výrazného talentu a osobnosti mladé malířky. Po absolutoriu zůstala na Akademii ještě další čestný rok u profesora grafické speciálky Vladimíra Silovského. Na Akademii se rovněž poznala se svým budoucím manželem, akademickým malířem Bohumilem Matějíčkem (narozen 1925).

Rokem 1950 počínaje, objevují se obrazy Marie Šťastné společně s obrazy jiných malířů na několika desítkách výstav doma i v zahraničí. Kromě společných výstav v pražských výstavních síních v Jízdárně, Obecním domě, Mánesu, galerii U Řečických, V. Kramáře, Bratří Čapků, vystavuje v Brně (1958), Jihlavě (1965), Kroměříži (1978), v Bukurešti (1957), Sofii (1957), Erfurtu (NDR 1973), západním Berlíně (1976), Zandt bei Cham. (SRN 1977), Tokiu (Japonsko 1980 - výstava evropských malířů), v Sofii (Bulharsko 1981).

Své samostatné výstavy uspořádala Marie Šťastná v Aši (1961), v bulharském kulturním středisku v Praze (1963), ve Strakonicích (1976), v Nantes (Francie 1977), Bielefeldu (SRN 1979), také ve Vyškově (1981), v Belgii (1990). Se svým životním partnerem Bohumilem Matějíčkem uspořádali společné výstavy ve východním Berlíně (1984) a téhož roku i v Sofii. Belgií, Holandskem a Švýcarskem její výstavy končí. O Vánocích roku 1991 utrpěla Marie Šťastná těžký úraz páteře, což nepříznivě ovlivnilo na delší čas její další uměleckou tvorbu. Jejím cílem však i nadále zůstává uspořádání celoživotní výstavy v Praze i ve svém rodišti - Ivanovicích na Hané.

Na svých studijních cestách navštívila Marie Šťastná Rumunsko, Polsko, Bulharsko, SSSR, Německou demokratickou republiku, Německou spolkovou republiku (NSR), Jugoslávii, Itálii (Sicílii), Francii, Řecko, Rakousko, Belgii, Holandsko, Albánii a Turecko.

Malířské dílo Marie Šťastné se stalo za více než 40 let pevným článkem české realistické tvorby. Už první léta samostatné činnosti v řadách jednoho z předních pražských uměleckých spolků - Umělecké besedy - i pozdější aktivní členství ve Svazu výtvarných umělců prokázaly, že naše malířství získalo výraznou uměleckou osobnost. Její malířský projev nikdy nepodléhal cizím vlivům a dobovým tendencím. Své obrazy vytvářela robustní kresbou štětcem a barevnými plochami a skvrnami v citlivé barevné kombinaci. Umělecký projev plně odpovídá jejímu osobnímu naturelu.

Ve své tvorbě se souběžně věnuje třem tématům: portrétu, krajině a květinovému zátiší. Portrétuje osoby, které dokonale poznala. Její krajiny, zejména velké oleje a olejové tempery vznikají jako výsledek poznání charakteru prostředí a hlubokého zaujetí ve snaze vystihnout podstatu přírody a místa, v němž lidé žijí. Z kytic kosatců, tulipánů, růží, slunečnic a jiných květin čiší její citové vzrušení a potřeba vyjádřit svůj vztah k přírodě a jejím nejkrásnějším plodům.

Obrazy akademické malířky Marie Šťastné jsou v majetku četných našich galerií. Ale i různí sběratelé ve Francii, Německu, Americe a jinde vlastní její obrazy. Je zastoupena několika obrazy v kanceláři Pražského hradu, předsednictva vlády, ministerstva kultury a v jiných významných institucích. Ukázkami ze své tvorby je ivanovická rodačka zastoupena i ve výzdobě svatební síně našeho města.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.