Dobromil Ječný

Kdo četl "Brevíř moderního člověka", stále populární knížku o pravidlech jednání mezi lidmi a chování ve společnosti, jistě mi dá za pravdu, že je nejen moderním pokračováním "Společenského katechismu" (dnes už přežitého, ale tím víc úsměvného) od J. S. Gutha-Jarkovského, ale že je to dílko potřebné a poučné, které je navíc protkáno jemným humorem a v podtextu prodchnuté znalostí našich duševních zákoutí a vřelým vztahem k lidem. Kdybyste měli možnost poznat autora této knihy doc. JUDr. Dobromila Ječného, CSc., asi by vás po předešlém čtenářském seznámení, příliš nepřekvapil. Sympatický prošedivělý pán střední postavy, ale živých očí a pohybů, plný duševní energie a příznačného jemného humoru. Rozhodně by mu však nikdo nehádal sedmdesátku, kterou v roce 1987 oslavil.

Narodil se v Ivanovicích na Hané 10. února 1917, v domě č. p. 240. Otce i rodnou obec mnoho nepoznal. Otec po návratu z války, z ruské fronty, za několik roků zemřel (1923) v Mladé Boleslavi, kam se rodina přestěhovala. Kratičká chvilka dětství v rodných Ivanovicích zanechala u Dobromila Ječného sice jen útržkovité vzpomínky, ale ty co zůstaly jsou stále živé. Historické jádro kolem kostela a zámku a rodný domek hned u potoka pod horním mlýnem, jsou pevně vtisknuté vjemy z dětství i z pozdějších spontánních návštěv cestou přes Ivanovice.

Po návratu rodiny na Moravu, do Kyjova, Dobromil Ječný zde absolvoval základní vzdělání a potom pokračoval ve studiích na tehdejší reálce v Hodoníně a později na reformním reálném gymnáziu v Brně. Maminka, rozená Vítková, znala hodnotu vzdělání a tak se nadaný syn ocitl na právnické fakultě tehdejší Masarykovy univerzity v Brně. Jako student se začal angažovat politicky, první v levicovém studentském hnutí a pak jako předseda zahraniční komise Čs. svazu studentstva v Brně. Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 přešel s řadou přátel do ilegální činnosti a počátkem roku 1940 byl přijat do komunistické strany. Po řadě zatýkání následovalo tři a půl roku věznění na různých místech nacistické "třetí říše".

Po šťastném překonání útrap a posledních válečných událostí, osvobozením naší vlasti začíná pro Dobromila Ječného perspektivní a zajímavá životní dráha v zahraničních stycích a diplomatických službách. Především jeho znalost skoro všech světových jazyků, dřívější zkušenosti a pracovní zápal, to byly hlavní devizy pro úspěšný start dvacetiosmiletého právníka. Od června 1945 pracoval jako vedoucí zahraničního oddělení Ústřední rady odborů a po vytvoření Světové odborové federace v Paříži ve stejném roce začala pro něj vlastní zahraniční práce v oblasti odborářských styků. Jako pracovník ÚRO působil krátce v předsednictvu vlády a byl pak jmenován vedoucím organizačního oddělení Světové odborové federace v Paříži, ale i druhého sjezdu v Miláně a dvanáct dnů po vyhlášení Čínské lidové republiky tuto zemi navštívil jako člen přípravného výboru Panasijské odborové konfederace. Od roku 1950 pracoval v čs. diplomatických službách. Zprvu jako zástupce velvyslance v hodnosti velvyslaneckého rady a dočasně též jako chargé d'affaires v Moskvě (1950 - 1954). Po návratu z Moskvy byl jmenován vedoucím diplomatického protokolu. V této funkci, při organizaci forem a průběhu diplomatických setkání na nejrůznější úrovni, setrval šest let. Během této doby přednášel základy diplomacie a některé aspekty mezinárodního práva. Potom následovalo jmenování velvyslancem v Japonsku, kde působil čtyři roky (Tokio 1960 - 1964). Po návratu pracoval opět šest roků jako vedoucí diplomatického protokolu a při výkonu této funkce přednášel ještě na Univerzitě 17. listopadu. Obhajobou vědecké dizertační práce z oblasti historie získal titul kandidáta věd a později se habilitoval na docenta. Veřejnost ho poznala také jako spolutvůrce kdysi oblíbeného televizního seriálu Tajemství výchovy, který natočil režisér a herec K. Pech. Jeho aktivita neustává ani v důchodu. Přednáší etiku řízení a kulturnost projevu na vysokých školách a v různých institutech a institucích, v postgraduálních kurzech atd. Píše dál odborné publikace pro různé organizace, řadu článků do časopisů a také učebnici pro střední odborné školy o společenském styku, psychologii chování a o diplomatické praxi a vystupuje v rozhlasových pásmech. Působil jako lektor v Socialistické akademii  a v Čs. vědeckotechnické společnosti, je funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků a angažuje se ve svazech zahrádkářů a chovatelů. S dřívější spolupracovnicí a nynější manželkou společně přispívají do některých populárních časopisů.

Přestože by si každý mohl myslet, že doc. Ječný už ve svém životě udělal dost práce a má plné právo na klid a odpočinek, jeho energie a činorodá povaha se nezapře i ve chvílích "relativního odpočinku". Na chalupě, v blízkosti hradu Kost, pečuje se svou ženou o zahradu, baví se i chovem králíků, a i když poznal velký kus světa, těší se tu z krásy naší země, v jednom z nejhezčích koutů vlasti - Českého ráje.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.