Jaroslav Kruťa

Jedním z pestrých kamínků v historickém kaleidoskopu osob a událostí hudebního života Ivanovic je i osobnost Jaroslava Kruti.

Narodil se 9. října 1907. Otec Václav Kruťa, povoláním studnař, pocházel z Nitkovic v okrese Kroměříž. Pět synů a jedna dcera, k tomu ještě světová válka, to byly hlavní důvody, proč šel mladý Jaroslav brzy na řemeslo. Vyučil se sedlářem a čalouníkem u mistra Josefa Kůrky (č. p. 295). Ale jeho další životní cesta vedla zcela jiným směrem.

Zájem o hudbu v něm vzbudil starší bratr Antonín, který hrál na housle a Jaroslav ho brzy následoval. "Do houslí" začal chodit k místnímu učiteli hudby Aloisi Složilovi. U houslí ale nezůstal a začal se učit i hře na klavír. Když vznikal v Ivanovicích první "salonní" hudební kroužek (Břetislav Lubojacký, Jarmil Kyselák, Vratislav Hanák, Zdeněk Čecháček, Josef Nejezchleba) a nebylo kým obsadit klavír, zasedl za něj budoucí klavírista Kruťa.

V letech 1927 - 1928 absolvoval dvouroční varhanický kurz a ucházel se o místo varhaníka. Ale nebyl to jeho konečný vysněný cíl. Dělal přijímací zkoušku pro studium klavíru na brněnské konzervatoři, kde však přijat nebyl. Rozhodl se tedy pro soukromé studium u brněnského profesora konzervatoře dr. Ludvíka Kundery. Čtyři roky pak každých čtrnáct dní dojížděl do Brna ke zkouškám a konzultacím. Mezitím si hraním přilepšoval finančně kde se dalo. Například při pobytu Nádherovy kočovné divadelní společnosti v Ivanovicích obstarával alespoň klavírní doprovody k tehdy populárním operetám.

Státní zkoušku z konzervatoře složil Jaroslav Kruťa v Praze v roce 1935 a stal se učitelem hudby v oboru klavír. Jako ředitel hudební školy působil tři roky v Hustopečích u Brna. Po německém záboru pohraničí roku 1938 vrátil se i s rodinou do Ivanovic. Naštěstí se brzy nato zřizovala hudební škola ve Valašském Meziříčí. Tam i se svým bratrem Antonínem, rovněž učitelem hudby, který učil také v Hustopečích a do Valašského Meziříčí se dostal později, zakotvil Jaroslav natrvalo. Pochopitelně se neomezil jen na práci ve škole. Svou dlouholetou koncertní a hudebně výchovnou činností v místě i širokém okolí se významně podílel na kulturním a především hudebním životě města. Obdobně jako v Hustopečích vyučoval zpěv také na místním gymnáziu.

Ve Valašském Meziříčí se Kruťa kromě hudby cele věnoval své ušlechtilé zálibě - astronomii. Zajímala ho vlastně už od dětství. Dobrodružnou četbou mu byly spisy Flammarionovy a touha pozorovat hvězdy jej přivedla až k sestrojení vlastního dalekohledu ještě za pobytu v Hustopečích. Optiku a astronomické zrcadlo si objednal ve Stuttgartu. Kruťova touha dále konstruovat způsobila, že si po několik dalších jím vyrobených dalekohledů brousil zrcadla a optiku stříbřil sám.

Při návštěvě vsetínské hvězdárny v roce 1972 se z astronomického časopisu dočetl, že při jedné schůzce astronomické společnosti v Americe byl hrán menuet slavného britského astronoma Fred. Viliama Herschela (objevitele planety Uran v roce 1781), původně hudebníka, jehož předkové pocházeli z Moravy a odstěhovali se do Německa. Skladbu hrála učitelka hudby a členka astronomické společnosti Carolyn Hurlessová. Kruťova prosba o zaslání této hudební skladby, s níž se na ni obrátil, stala se počátkem jejich dlouholetého "písemného" přátelství, při němž ze spousty vyměněných kazetových dopisů i s hudebními nahrávkami se Kruťa zdokonaloval zároveň v angličtině, jíž se začal učit až v roce 1972. Z vděčnosti za toto nádherné přátelství věnoval Carolyn vlastnoručně vyrobený dalekohled. Po její smrti byl uložen jako trvalá památka v centru "Amatérské astronomické společnosti pozorovatelů proměnných hvězd" (AAVSO) v městě Cambridge, stát Massachusetts, s jménem výrobce a dárce.

Zásluhou Carolyn Hurlessové se stal Jaroslav Kruťa rovněž členem uvedené astronomické společnosti, kam po dobu dvaceti let každý měsíc posílal svá pozorování proměnných hvězd. Společnost ho pozvala jako jediného Čecha, s nímž po dobu deseti let udržovala písemné styky, na svůj sjezd. Zúčastnil se jej od 21. - 23. října 1988. Při této téměř měsíční návštěvě měl možnost kromě nových přátel poznat také celou severovýchodní část USA i s Niagarskými vodopády. Dalšího sjezdu této společnosti se zúčastnil v roce 1990, tentokrát v belgickém Bruselu.

Ivanovický rodák Jaroslav Kruťa má svoji astronomickou "observatoř" v okně svého bytu ve třetím poschodí. Hvězdy pozoruje samozřejmě dalekohledem vlastní výroby typu Cassegraine-Maksutov. Od roku 1940 do roku 1972 pozoroval systematicky slunce a planety Mars, Jupiter a Saturn. Z té doby má pochopitelně také spoustu astronomických záznamů. Po celý život tak zůstává věrný dvěma velkým láskám: své profesionální hudbě - živitelce a svému amatérskému vědeckému koníčku - astronomii.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.