Filip Cyril Župka (1885 - 1964)

Manželům Župkovým, bydlícím za tratí v Hliníku (Husova ulice), se 7. června 1885 narodil syn. Když mu byly 4 roky, přestěhovali se rodiče za prací do Prostějova a tam začal chodit do školy. Ve vzdělání pokračoval na zemské vyšší reálce, z níž odešel na gymnázium do Lipníka nad Bečvou. Studium však nedokončil. Před maturitou mu zemřel otec. Hmotná tíseň jej donutila přijmout místo korektora v přerovské tiskárně a navíc i funkci tajemníka politické strany. První světová válka jej zavedla v roce 1915 do pruského Polska a od roku 1917 pobýval v Bosně.

Po návratu z vojny skládá maturitní zkoušku na prostějovském gymnáziu a odchází na vysokou školu obchodní do Prahy. Po získaném absolutoriu se rozhodl k rozšíření vzdělání na Masarykově univerzitě v Brně. To byl jeden z důvodů, proč přijal místo městského knihovníka v Prostějově.

Láska k literatuře provázela Župku již od studenstských let. Jako básník i prozaik psal pod různými pseudonymy jako Murilič, Žulič, Žuk, nejčastěji F. A. Smirnov a Ivan Novický. Také překládal Moerickeho, Heineho, Klopstocka. Jeho publicistická činnost je roztroušena v řadě novin a časopisů. Charakteristikou literárního úsilí je svižný sloh vtipných prací pro mládež - "Dobrodružství bílého havrana" (1923), "Čurilova vojna a jiné čtení" (1925) a lehký styl prózy lidovýchovné. Tu reprezentují dobově zaměřená kniha povídek "Padla a jiná próza" (1910) a romány "Démon žena" (1925), "Panna z mořské pěny" (1928), "Kormidelník Olbram" (1934).

Pokud jde o poezii, vedle básní epických jako je "Propast" (1912), pěstuje i lyriku v básnických sbírkách "Písně bídy" (1909), "Oko" (1921), "Veliký okamžik" (1925). Z dramatických prací to je dramatická báseň "Ortel" (1911) a drama "Trny". S knihovnickou profesí souvisejí odborné práce jako "Počátky veřejné lidové knihovny v Prostějově" (1920) a jiné, na historický obsah jsou zaměřeny "Stručná data historická o městě Prostějově", "Městys Kostelec na Hané", "Prostějovské listy od roku 1527 do roku 1611". Dále jsou z Župkovy tvorby ještě připomínány: "Žena Mesiáš" (1928), "Květy krve" (1931), "Balada o Ježově hradě u Vícova" (1932) a "Ševcovská pohádka" (1936). Tím není jeho plodná činnost vyčerpána.

F. C. Župka stál vždy v popředí pracovníků kulturní fronty Prostějovska. Mezi jeho přátele patřili J. S. Machar, Jiří Mahen, F. Sokol-Tůma, J. Čep a další. V důchodovém věku odešel do ústraní blízkého Kostelce na Hané, kde ještě dlouhá léta trávil zasloužený odpočinek. Zemřel 3. dubna 1964.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ, 1998.