Jan Uhlíř

skladatel a dirigent (1881 - 1963)

Druhého prosince 1881 se narodil v Ivanovicích svobodné matce Anně Uhlířové syn a dostal jméno Jan. Hned úvodem dlužno říci, že jeho muzikantská krev nezapřela početnou rodinu Uhlířů - muzikantů. Strýc Petr Uhlíř, otec Janova jmenovce, vojenského dirigenta a skladatele, byl venkovským kapelníkem kdysi slavné ivanovické kapely, jenž hrával se svým "štrajchem" i po celém širokém okolí. Strýc Karel Uhlíř byl hudebník v orchestru brněnského divadla, zatímco strýc Martin Uhlíř, výborný basista, to byl světoběžník a před první světovou válkou hrával ponejvíce v Rusku. A tak není divu, že náš malý Jan se narodil s lyrou na košili.

První hudební základy dostal ve škole od znamenitého učitele a hudebníka Wiedermanna, otce známého varhanního virtuosa Bedřicha Wiedermanna a o ostatní se už postarali strýcové. Z místní pětitřídky odešel studovat na brněnskou reálku, kterou mu však jeho bohémský duch nenechal dokončit. Nějaký čas bydlel ve škole u svého strýce školníka Josefa Zbrani, než nastoupil do poštovních služeb na své první "štaci" v Nezamyslicích.

Do té doby spadá jeho první větší práce a to dvouaktová opera "Cikánská láska", kterou nacvičil a provedl v Ivanovicích "U Havlíků", kde kromě hostince byl i divadelní sál. Orchestr s 35 hudebníky si Uhlíř sám sehnal, sbor a sólisté čítali kolem šedesáti lidí. Na tehdejší dobu na venkově věc neslýchaná. Pamětníci tvrdí, že sál byl při premiéře tak "natřískán", že lidé stáli vzadu na stolech, které se prolomily. Po velkém úspěchu se hrálo také ve Chvalkovicích. To bylo Uhlířovi kolem dvaceti let.

Druhým jeho působištěm byla pošta ve Vyškově. Sotva tam nastoupil, už sháněl orchestr a pěvecký sbor, vzpomíná tehdejší septimán vyškovského gymnázia, pozdější dirigent Pěveckého sdružení Moravských učitelů, profesor Jan Šoupal, který pod jeho vedením hrál v kvintetu první housle. V pěveckém sboru začínal s deseti zpěváky, ale koncem třetího roku už čítal pěvecký kroužek 25 členů. S rozšířeným orchestrem o dechové nástroje účinkoval na večírcích, akademiích a divadelních hrách se zpěvy i po okolí: Pustiměř, Topolany, Dobromělice, Luleč aj. S profesorem učitelského ústavu v Olomouci Richardem Kopou zkomponovali operetu "Hraběcí pastýř", uvedenou s velkým úspěchem ve vyškovském besedním domě v dubnu 1911. Za 14 dní nato ji hráli vyškovští ochotníci v Národním domě v Prostějově. Stojí za zmínku, že si Uhlíř v několika charakterních rolích zahrál i ochotnické divadlo.

Po odchodu z Vyškova se stal Jan Uhlíř poštmistrem v Brodku u Nezamyslic, místě se zpěvní, hudební a divadelní tradicí již od roku 1868. Sem se scházela inteligence až z dvacetikilometrového okolí. Dlouho, až do třicátých let se jí říkalo "frakaři". A opět první starostí Uhlířovou bylo obnovit pěvecký sbor. S ním a se zpěváky - sólisty, jež posháněl po celém okolí, mimochodem jeho žena byla výborná zpěvačka (nacvičoval a také zdárně provedl Blodkovu operu "V studni"). Hudbu jezdil nacvičovat po večerech do Prostějova s Orchestrálním sdružením. Tuto operu v témže roce 1919 uvedl i u nás v Besedním domě za spoluúčasti ženského pěveckého spolku "Libuše". Po krátkém působení v Dobromělicích odchází jako vrchní poštmistr v roce 1921 do Kopřivnice.

Na novém působišti v pár letech, většinou z dělníků kopřivnické vagónky, vytvořil pěvecké těleso mimořádné pěvecké úrovně. Po koncertě, u příležitosti Valašského roku (1924) v Rožnově pod Radhoštěm, vyslovil svůj obdiv tělesu i dirigentovi sám přítomný mistr Leoš Janáček, jehož uvedené sbory patřily k nejtěžším. Uhlířovi pak osobním listem poděkoval zvlášť. Podobné uznání vyslovil po koncertu v Opavě (1925) škpt. Jan Pešta, t. č. kapelník vojenské hudby pěšího pluku č. 28 v Praze.

S tímto, asi 45 členným mužským pěveckým sborem z Kopřivnice, přijel Uhlíř do Ivanovic na sjezd rodáků v roce 1931.

Koncert v doslova nabitém sále Besedního domu měl mimořádný úspěch jak po stránce umělecké, tak i společenské. Přítomný dirigent Vyškovského pěveckého sdružení a později Moravských učitelů profesor Šoupal vysoce ocenil kvalitu sboru i s dirigentem a sám i několik písní dirigoval.

Ale Kopřivnice poznala Uhlíře i jako skladatele. K oslavě povýšení městyse Kopřivnice na město zkomponoval rozsáhlou skladbu pro smíšený sbor, sóla a orchestr "Kopřivnickou kantátu", sám ji také nacvičil a provedl 14. dubna 1931 spolu s ženským sborem Tělocvičné jednoty Sokol z Příbora a s vojenským orchestrem pěšího pluku č. 40 z Valašského Meziříčí. V roce 1932 se vzdal funkce dirigenta pěveckého sboru a věnoval se pouze činnosti organizační a skladatelské. V té době vznikly jeho skladby "Kopřivnická rapsodie" (1938), populární pochod pro dechové nástroje "Tatrovák" a jiné. Pro Státní divadlo v Ostravě složil hudbu k operetě "Ostrov lásky" (1936). V roce 1938 byl přeložen do Frenštátu pod Radhoštěm a krátce poté byl penzionován.

Ve Frenštátě ihned zakládá pěvecké sdružení "Radhošť", v němž uplatňuje své bohaté dirigentské zkušenosti. V roce 1941 pořádá velkou Dvořákovu oslavu, stejně jako v roce 1948 oslavu Bedřicha Smetany. Každoročně po dobu okupace konaly se ve Frenštátě pod Radhoštěm jarní a podzimní koncerty, na nichž kromě děl Dvořákových a Smetanových slavila svou premiéru další Uhlířova kantáta s názvem "Srdce v podzimu" (1944). Toto dílo bylo zakoupeno hned po premiéře Vídeňskou operou. Zde, jako dříve ve Vyškově, a později i v Kopřivnici, předvedl Jan Uhlíř Dvořákovy "Svatební košile" s tehdy vynikajícími sólisty St. Taubrem, Koutným, Vojtkovou-Paříkovou aj. Jeho koncert, pořádaný v roce 1944 na Horečkách, kde uvedl i svoji suitu "Frenštátské horečky" a jehož se zúčastnilo více než dvanáct tisíc lidí, kde byla předvedena i Smetanova "Česká píseň", vynesl Uhlířovi zatčení gestapem a uvěznění.

Vrátil se s podlomeným zdravím, ale hned po osvobození se opět chápe notového papíru, vrací se ke skladbě i k dirigentskému pultu. S jeho koncerty se setkáváme až do roku 1956. Ale ani po této době nezahálí a jeho drobnější skladby znějí na koncertech i v rozhlase. Jak jinak než hudbou a zpěvem oslavil v roce 1961 své osmdesátiny. Zhruba po roce, dne 21. února 1963, jeho muzikantské srdce dotlouklo.

Jeho jediná dcera Jarmila, provdaná Jurková, absolventka klavírního oddělení brněnské konzervatoře (1931) působila v Brně jako hudební pedagožka a byla činná i koncertně.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.