Hudba v životě Ivanovic

Jako počátky organizované hudby a zpěvu (mimo zpěv a hudbu církevní) uvádí František Hladký v Pamětech města Ivanovic léta 1867 - 1868. Tehdejší studenti Jan Pazderka, F. Černý, F. Pokorný, M. Rosáková, Placherová, Ant. Tesárková, M. Černá a Honová z Vyškova pořádali besedy, na nichž kromě hudby a zpěvu se také recitovalo. Hudbu řídil tehdejší učitel Koutný. Dále účinkovali rolník Jáchymek, kožešník Basil Macalík, kovář Přidal, šafář Jan Přikryl. Pokladníkem byl knihař Jan Macalík, ale o názvu této organizace není zmínky.

Bez hudby a zpěvu se nemohl obejít ani spolek divadelních ochotníků, založený v letech 1873 - 1874. Když byl založen čtenářský spolek Veleslavín (1882) a ochotníci do něj vstoupili jako samostatný odbor, utvořily se ještě další samostatné odbory: hudební a pěvecký. V roce 1892 měl hudební odbor 12 členů, pěvecký dokonce 21. Jako první sbormistři jsou uvedeni učitelé Karel Heller a Petr Nakládal, po nich učitel František Hladký. Hudební orchestr řídil František Hanák, od roku 1903 Šimon Macalík, oba bývalí vojenští muzikanti. Pěvecký i hudební repertoár byl pestrý i náročný (podrobněji viz článek Veleslavín).

Ve Veleslavíně se hrávalo a zpívalo velmi často. Kromě různých koncertů a vystoupení u příležitosti oslav se koncertovalo před každým divadlem, v přestávkách mezi jednotlivými akty a po divadle ještě se tančilo, což bylo téměř pravidlem. V roce 1904 došlo k zajímavému pokusu, jak je v zápise z výborové schůze zaznamenáno: "4. prosince před divadelním představením "Václav Hrobčický z Hrobčic" a v meziaktí koncertoval edisonofon člena Štěpána Vlčka. Jeho produkce obecenstvo neuspokojila". A tak první pokus o reprodukovanou hudbu, patrně pro technickou nedokonalost, skončil neúspěchem, a proto se dál koncertovalo živě.

K Veleslavínu je nutno ještě dodat, že kromě vlastní činnosti zval do Ivanovic též cizí vynikající umělce. Například Národní divadlo z Brna za ředitele Pištěka zde hrálo opery Bedřicha Smetany Prodanou nevěstu, Dalibora a Kovařovicovy Psohlavce. Byli zváni i vynikající hudební sólisté: houslový virtuos František Ondříček, za klavírního doprovodu jistého Faněry, 17. 3. 1907 to byl sólista Buchtele, virtuos na harfu Zelinka, dokonce i hudební skladatel Rudolf Friml. Častěji vystupoval také vynikající houslista, řídící učitel ze Švábenic Alois Valenta.

Zpěv (a také divadlo) pěstovala Ženská vzdělávací jednota Libuše, založená roku 1886. Jejím hostem byl pravděpodobně v roce 1898 dirigent a skladatel sborového zpěvu Nešvera. Na programu jubilejní valné hromady jednoty 12. listopadu 1905 byl mimo jiné proveden i Nešverův sbor "Zpěvem k tanci" s doprovodem klavíru, který skladatel "Libuškám" věnoval. Spolupráce s Veleslavínem se projevovala na společných besedách s hudbou a zpěvem a zvláště při národopisných slavnostech (1907 "Hanácké dožínky", 1913 "Hanácké mrskut", 1918 "Obžínky", 1921 "Přástky" a podobně).

Vedle uváděných koncertů, na nichž se střídal zpěv sólový se sborovým a pořad doplňoval orchestr nějakou ouverturou nebo skladbou taneční, účinkovala většina ivanovických zpěváků a hudebníků také v kostele, kde za řízení výborného hudebníka - nadučitele Antonína Wiedermanna, byly provozovány každý svátek a co druhou neděli náročné skladby sólové i sborové za doprovodu orchestru. U Wiedermanna získala řada muzikantů první základy svého hudebního vzdělání.

O rozvoj hudby se nemalou měrou zasloužil i dobrý hudebník a první ředitel ivanovické měšťanské školy Antonín Placher (1853 - 1927). Založil učitelské kvarteto, s nímž vystupoval hlavně na pravidelně pořádaných učitelských kroužcích. Na jeho žádost bylo povoleno výnosem Zemské školní rady č. 12072 z 24. 9. 1900 nepovinné vyučování hře na housle ve škole a hned prvním rokem se přihlásilo 20 žáků. Vyučoval je Josef Knap, pozdější nadučitel na dvojtřídce v Medlovicích. Od školního roku 1902 převzal výuku učitel Václav Pohorský, otec učitelky, klavíristky a zpěvačky Bohumily Pohorské.

Zpěv, hudbu (a také divadlo) pěstoval hned od svého založení také SOKOL v souladu s Tyršovým heslem "Ve zdravém těle zdravý duch". Na programu pozvánky na hudební akademii 23. 5. 1904 byla uvedena symfonická báseň Bedřicha Smetany "Vyšehrad" v úpravě K. Bendla, "Švanda dudák", národní pohádka pro sóla a smíšený sbor s klavírním doprovodem, Antonína Dvořáka valčíky č. 3 a 4 v provedení smyčcového kvarteta ve složení Josef Knap, Rudolf Havlík, Jan Uhlíř, Martin Uhlíř, melodram Zdeňka Fibicha (Jaroslava Vrchlického) "Hakon" a další. Na tělocvičných akademiích pak vždy byla zastoupena hudba a občas i sborový zpěv. Sokolské pochodové písně se zpívávaly cestou na veřejná sokolská cvičení do okolních jednot. Do blízkých se chodívalo pěšky, do vzdálenějších se jelo na selských vozech (žebřiňácích).

Dlouhodobější kapelnickou živnost v Ivanovocích měl Petr Uhlíř (1867 - 1953) od roku 1898 až po onemocnění v roce 1923. Menší smyčcový orchestr - "štrajch", zaměřený hlavně na taneční hudbu, byl znám jako Uhlířova kapela po širokém okolí. V ní hrával sotva 13 letý Jan, budoucí vojenský kapelník, už tehdy první housle. Kontrabas hrál jeho strýc Martin Uhlíř, violu Zahradníček (obuvník z Valů), další housle Karel Ondruška, odchovanec vojenské hudby. Ten převzal kapelu po Uhlířovi asi na dva roky, ale jak ubývalo místních, bylo nutné zvát cizí hráče, tehdy většinou z Němčic. Po zrušení kapelnické živnosti Karla Ondrušky byla do Ivanovic sjednávána hudba z okolí.

Hudební život Ivanovic v letech 1912 - 1934 výrazně ovlivnila osobnost Aloise Složila. Narodil se 21. října 1891 v Troubkách u Zdounek, okres Kroměříž. Než se mohl v roce 1909 odebrat na základě konkurzu na studie k Leoši Janáčkovi na Varhanickou školu do Brna (1909 - 1914), musel se nejdřív vyučit u dědečka v Troubkách obuvníkem a jako tovaryš si vydělat peníze na studium.

Do Ivanovic přišel jako ustanovený varhaník roku 1912. Roky 1916 - 1917 trávil na vojně v zajetí. Po tu dobu ho zastupoval na kůru místní poštmistr František Březovský. Za svobodna bydlel a učil hudbě ve Frenštátě (Tyršova ulice) v č. p. 7, po svatbě s Oldřiškou Celou na náměstí č. p. 31 u její sestry, provdané Vystavělové.  V roce 1925 si postavili Složilovi dům v Mlýnské ulici č. p. 566, později zbourán při výstavbě mateřské školy a zdravotního střediska.

Alois Složil byl prvním odborně kvalifikovaným učitelem hudby v Ivanovicích. Ve své soukromé škole vyučoval ročně zhruba 30 - 45 žáků převážně hře na housle a klavír. Hned od příchodu do Ivanovic však postrádal místní dechovku. Po zrušení kapelnické živnosti Karla Ondrušky se rozhodl založit novou kapelu z mladých muzikantů. Začal je cvičit na dechové nástroje a již za rok, v létě 1926 bylo možno hrát veřejně, protože někteří z žáků byli jeho houslisté. Šlo nejprve o snadné taneční, později těžší koncertní skladby v obsazení 15 až 22 hudebníků.

Se svým orchestrem doplněným pak smyčci členů bývalé Uhlířovy kapely hrával na plesích, při různých slavnostech včetně veřejných sokolských cvičení, na pohřbech i v kostele na kůru, na cestě odvedencům, dostaveníčka Josefům k jejich svátku a tak podobně. Ve vrcholném obsazení orchestru byl uspořádán 1. května 1931 veřejný koncert na ivanovickém náměstí. Nelze opomenout ani Složilovu spolupráci při výuce a založení tamburašského souboru DTJ ve 20. letech (viz článek DTJ).

V červnu 1934 se vzdal Alois Složil kapelnictví ze zdravotních důvodů. (Zemřel roku 1951). Kapela se pak rozdělila na dvě skupiny - menší dechové kapely. Jednu vedl Jan Šrubař, druhou Karel Rozehnal.

V druhé polovině roku 1923 se ustavilo smyčcové kvarteto pod názvem Ivanovské kvarteto. První housle hrál učitel Alois Valenta, druhé housle sochař Oldřich Veselý, violu Vojtěch Reich, zaměstnanec ČSD, violoncello Josef Tomášek. 27. března 1924 uspořádali veřejný koncert s uvedením skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga Van Beethovena a Antonína Dvořáka. Netrvalo dlouho. Odchodem Reicha a Valenty na jiná služební působiště se rozpadlo.

Taneční kvintet z roku 1929 - 1931

Zleva - Zdeněk Čecháček, Josef Nejezchleba, Vratislav Hanák, Břetislav Lubojacký, Jaroslav Kruťa

Pod vedením Josefa Nejezchleby, výborného klarinetisty, saxofonisty a pozounisty, jenž si u Složila získané hudební vzdělání rozšiřoval studiem u profesorů brněnské konzervatoře, vznikl koncem dvacátých let taneční džezový orchestr ve složení Břetislav Lubojacký housle, Jarmil Kyselák klavír, střídavě Jaroslav Kruťa, Josef Nejezchleba saxofon a klarinet, Zdeněk Čecháček bicí. Hrával na zábavách a večírcích místních organizací a v zimní sezóně pravidelně v sokolovně na nedělních "Čajích o páté". Ke konci třicátých let se tato nedělní taneční odpoledne pořádala v Besedním domě s houslistou Karlem Ondruškou, u bicích nástrojů s Pospíšilem a klavíristkou Marií Pátkovou. Před ní se u klavíru vystřídalo několik hráčů, mimo jiné i 15 letý Alois Složil ml.

O svátcích spolu s varhaníkem Složilem řídil Nejezchleba v kostele orchestr v širším složení. I. housle hrávali František Parák, Jarmil Kyselák, Jar. Nakládal z Doloplaz, II. housle Jan Kubíček, J. Patloka, klarinety Rud. Janoušek, Havlík a Ludvík Procházka oba z Medlovic, trumpety Josef Vevíjel, Jan Zedníček a František Rozehnal z Pustiměře, flétnu Alois Složil ml., tympány Zdenek Cesar. Z hudebníků v textu již jmenovaných, ale i dalších (např. Vratislav Hanák, Bedřich Vémola aj.) se pak zvláště v letech 1937 - 1944 skládaly menší divadelní orchestry podle potřeby místních ochotníků k uváděným hrám se zpěvy a tehdy módním operetám za řízení Josefa Nejezchleby, Jarmila Kyseláka, Karla Ondrušky, Jana Šrubaře, Karla Rozehnala.

Je pozoruhodné, že v období největšího národního ohrožení (1938 - 1944) dosahuje sportovní, divadelní a hudební činnost v Ivanovicích svých vrcholů. Na hudebním životě města se v této době německé okupace sice krátce, ale významně podíleli učitelé Karel Dvořáček a Božetěch Bílek. Například "Hudební večer" 2. 12. 1939 v režii Karla Dvořáčka obsahoval z orchestrálních skladeb Smetanovy a Dvořákovy valčíky a Zdeňka Fibicha "V podvečer". (Nástrojové obsazení: smyčce Vratislav Hanák, Vojtěch Kurka, Jan Kubíček, Jarmil Kyselák, František Herodek, Šmerek Vyškov, kontrabas K. Indra, trombón Bedřich Vémola, klarinety Smola Chvalkovice, Al. Rejpal Švábenice, trumpety Josef Konečný, Vlast. Hromek, Josef Vevíjel, Jan Zedníček Medlovice, bicí František Rejpal Švábenice).

Na tomto večeru vystoupil také Dvořáčkův dětský pěvecký sbor, který založil ve škole. Uvedl Leoše Janáčka "Večerní zpěvy lidu z Rovného" s klavírním doprovodem. S týmž sborem, sólisty a kvintetem se 22. 12. 1940 představil v pásmu lidové poezie pod názvem "Domov". Jinak se muzicírovalo za války pravidelně u Dvořáčků doma na samotě na drysickém kopci. V domácím kvartetu hrávali: Karel Dvořáček, Alois Složil ml., Vojtěch Kurka, Jindřich Pěnčík, Jan Kubíček, František Parák. Dvořáček, jako vzorný hostitel, se rád pochlubil svojí kulinářskou specialitou a v zimě - na zahřátí - nabízel jeho oblíbený horký likér "vařonku".

Výraznou stopu po sobě zanechal v Ivanovicích i učitel Božetěch Bílek. Hned po svém příchodu se doslova vrhl do organizování hudby a zpěvu na škole i ve veřejnosti. Co se mu v krátké době podařilo je obdivuhodné. Pod záštitou Místní osvětové komise uspořádal a řídil 18. října 1942 (odpoledne a večer) velký koncert. Program obsahoval orchestrální skladby, smyčcový kvartet, velkou směs národních písní pro sólisty, sbor a 35 členný orchestr. Smíšený pěvecký sbor, který Bílek založil a zároveň řídil, byl zhruba stejně početný. Koncert vrcholil Smetanovou "Českou písní". Celý probíhal ve spojení pěveckého sboru Hvězda z Bučovic a místního sboru. Řídili střídavě Božetěch Bílek a jeho bratr Vítězslav.

Avšak druhá světová válka skončila. Řady kulturně osvětových pracovníků prořídly odchodem skoro pěti set osob z Ivanovic do pohraničí i jinam za svým povoláním. Nicméně radost z osvobození se projevila na druhé straně úplnou euforií hudby taneční s množstvím plesů a tanečních zábav v následujících letech 1945 - 1948. K hudebníkům starší generace již dorůstali mladší, jako Jaroslav Bednář, Josef Kotek, Zdenek Dohnal aj. Ti tvořili základ pozdějšího tanečního orchestru, který hrával na odpoledních "čajích" v Besedním domě pod firmou kapelníka Karla Rozehnala.

V roce 1954 převzalo nad tímto tanečním a estrádním souborem patronát ROH Jihomoravských sladoven v Ivanovicích, potvrzený osvědčením č. 3326 Hudební a artistické ústředny v Praze ze dne 7. 7. č. j. S 4057/54 s Janem Kubíčkem jako vedoucím a Karlem Kudínkem, jeho zástupcem. Soubor hrával v obsazení: Jan Kubíček klavír, kontrabas, Jaroslav Bednář kytara, baryton-saxofon, klarinet, Zdenek Dohnal trubka, Josef Kotek alt-saxofon, Mojmír Palásek bicí. Později přistoupili: Jarmil Kyselák alt-saxofon, klarinet, Josef Nejezchleba ml. trubka.

Svého uměleckého vrcholu dosáhl soubor uspořádáním koncertu "Večer melodií Jaroslava Ježka" 27. 6. 1954. S průvodním slovem Emila Paláska ml. odeznělo 17 Ježkových skladeb. Zpívali: M. Palásek, Dana Pospíšilová, Eva Dvořáková. 13 členný orchestr, posílený jedním členem tanečního orchestru Akord Vyškov, hrál v tomto složení: Es alt-saxofon Josef Nejezchleba st., Antonín Obruča Tištín, B tenor-saxofon Alois Složil ml., František Navrátil,  baryton-saxofon Josef Kotek, I. tr. K. Horák, II. tr. Zdenek Dohnal, pozoun Dominik Trávníček, akordeon Karel Kudínek, klavír Jan Kubíček, el. kytara Jaroslav Bednář, basa František Bednář, bicí Zdenek Cesar.

Jinak hrával orchestr na tanečních zábavách, plesech a brigádnicky pro svého zřizovatele Jihomoravské sladovny. V letech 1955 - 1957 vždy v červnu po sladovnické kampani pořádal veselici ve sladovně na humnech i s výzdobou a samozřejmě občerstvením. Podle přesně vedených záznamů pro Hudební artistickou ústřednu z let 1954 - 1958 měl soubor ročně v průměru 17 vystoupení doma i v širokém okolí. Mimo nejbližší vesnice hrál i v Měrovicích, Mořicích, Kojetíně, Chropyni, Brodku u Nezamyslic, Prostějově, Náměšti na Hané, Tovačově a jinde.

Po kvalifikační přehrávce v roce 1958 (konala se každým druhým rokem) několik členů ze souboru odešlo a také v důsledku reorganizace národních podniků přestal ROH Jihomoravské sladovny soubor udržovat. Po delším jednání přešel tento taneční orchestr s názvem Sextet pod Osvětovou besedu Ivanovice. Stálou sestavu tvořili: Jan Kubíček klavír, Jaroslav Bednář tenor saxofon, Josef Kotek alt saxofon, Zdenek Dohnal trubka, František Petr pozoun, Antonín Konečný bicí. Hostovali: Karel Horák trumpeta, Josef Šimík, Zdeněk Vežník , J. Neuman bicí, Stanislav Brácha - Želeč saxofon, klarinet. Dixilendové skladby z nahrávek moderních tanečních orchestrů pro potřeby souboru upravovali většinou Jan Kubíček a Josef Nejezchleba st.

Sextet hrál až do roku 1964 - 1965. Po odstěhování poloviny hráčů z Ivanovic skončil a tím také skončila éra amatérských tanečních orchestrů vůbec. Pokusy některých mladých hráčů založit skupinu s elektrofonickými kytarami skončily poměrně brzy neúspěšně.

Josef Nejezchleba st., technický úředník prostějovské továrny na hospodářské stroje "Wikov" (Agrostroj), člen závodní hudby a později i dirigent, přišel roku 1970 s návrhem založit po vzoru Kmochova Kolína tradici Uhlířových Ivanovic, jako trvalou vzpomínku na ivanovického rodáka, vojenského kapelníka a skladatele Jana Uhlíře (1894 - 1970). Jako důchodce po celé dny rozepisoval Uhlířovy skladby z notového materiálu, jehož část věnoval Uhlíř vyškovskému muzeu a využívaje svých muzikantských styků a známostí, sestavil asi 25 -30 členný dechový orchestr, s nímž na I. ročníku 1971 vystoupil.

Ve třetím ročníku 9. září 1973, v areálu letního kina se prezentovalo s Uhlířovými skladbami v krátkých koncertech šest nejlepších dechových orchestrů z okresu. Jenže nadějně se rozvíjející festival skončil šestým ročníkem. Příčiny tkvěly jednak ve finančních potížích při zvaní cizích orchestrů, dále v projevovaném nezájmu ze strany kulturního odboru ONV - Uhlíř byl ruský legionář - a nakonec i v malém zájmu o dechovou hudbu vůbec, zvláště u mladé generace.

Když nastoupil do zdejší hudební školy v roce 1962 učitel Martin Vrbacký, začal z žáků 6. až 9. třídy základní školy sestavovat školní dechový orchestr, který se postupně rozrostl až na 24 členů. Už za dva roky nato vystoupil orchestr veřejně v Lulči na oslavě VŘSR, potom v domově důchodců ve Hvězdlicích, v únoru 1965 na dětském maškarním plese ve Chvalkovicích, na dětských radovánkách TJ Slovan v Besedním domě v Ivanovicích a při dalších různých oslavách doma i v okolí.

Z tohoto souboru vybral Vrbacký členy už školou nepovinné, a v roce 1966 založil osmičlenný dechový orchestr s názvem Hanačka. Základní sestavu tvořili Jan Boda, Tomáš Čelonk, Jiří Hromek, Ladislav Medek, Vladimír Novák, Martin Vrbacký, Josef Michálek, Alois Šťastný. Orchestr původně bez bubeníka doplnili později František Pišl z Hamilton bicí a Josef Hudec z Drnovic trumpeta. Hanačka účinkovala hlavně jako estrádní orchestr se zpěváky Janem Oralem, Boženou Zrotálovou a Martinem Vrbackým jako lidovým vypravěčem. Vystoupení konferoval Oldřich Pliza. Soubor vystupoval v hanáckých krojích a kromě estrád účinkoval při různých oslavách v rámci okresu i kraje. Jeho historie byla poměrně krátká. Skončil na ostatkové zábavě v Orlovicích v únoru 1971. Od roku 1975 byl Martin Vrbacký přeložen do Bučovic.

V roce 1977 nový ředitel hudební školy František Obořil Hanačku obnovil. Zřizovatelem byla Osvětová beseda Ivanovice, kapelníkem se stal v roce 1978 Vladimír Novák. Orchestr začal v tomto obsazení: Vladimír Novák b klarinet, František Obořil es klarinet, Jan Rozehnal I. křídl., Marek Králík II. křídl., Alois Šťastný I. trumpeta, Ivo Zaoral II. trumpeta, Oto Gotvald tenor, Jan Nedvěd baryton, Josef Michálek heligon, Štěpán bicí. S orchestrem zpívaly Hana Procházková, Jarmila Šťastná a Studentová.

Dechový orchestr "Hanačka"

Přes počáteční potíže - muzikantské, nástrojové, notové - se tento desetičlenný soubor vypracoval až na okresní špičku. Při oslavě jeho 5 letého trvání účinkovaly zpěvačky z Moravanky a konferoval Jiří Valenta z pražského rozhlasu. Orchestr kromě tanečních zábav, plesů, dožínek, promenádních koncertů, pohřbů aj. se úspěšně zúčastnil přehlídek pochodových hudeb v Kroměříži (rok 1983, 1984, 1985), přehlídky "Havířov v květech" (rok 1983, 1984) a meziokresní přehlídky v Bošovicích (rok 1983). Jedním z největších úspěchů souboru bylo 2. místo v okresní soutěži "O zlatou křídlovku" (16. 11. 1986). Na úspěšné činnosti Hanačky se také podíleli hudební skladatel Antonín Ille a bývalý vojenský kapelník vojenské posádkové hudby ve Vyškově mjr. Zdeněk Malý.

Pochopitelně složení hráčů se během doby měnilo, jak někteří odcházeli (na vojnu apod.), takže z původní sestavy zůstali jen Novák, Šťastný, Gotvald a Nedvěd. V souboru se objevila nová jména: Jan Večerka es klarinet, František Vojtek, Boh. Švestka I. křídl., Jindřich Strmiska II. křídl., Zdeněk Žalčík I. trumpeta, Miloš Kučera, Vladimír Snidal II. trumpeta, Karel Vlach tenor, Miroslav Hanák tuba, Jan Procházka bicí. A v podstatě v tomto složení Hanačka také skončila. Stalo se tak naposledy na podzim roku 1988 při slavnostním otevření Kulturního domu v Ivanovicích.

Stalo se paradoxní skutečností, že zároveň s otevřením stánku kultury zaniká jediný hudební soubor a ještě k tomu v místě s hudební školou. Ani z převážného zájmu mladé generace o moderní rockovou taneční hudbu nevznikla sebemenší skupina hráčů, která by se aktivně tomuto druhu hudby věnovala. Pasivní konzumace hudby vůbec způsobila, že absolventi naší hudební školy, pokud v Ivanovicích zůstávají, se dál nijak hudebně neprojevují. Bohužel, z celého učitelského sboru hudebního oddělení ZUŠ bydlí v místě pouze Jan Kubíček, vyučující na detašovaném oddělení ve Švábenicích, takže kdysi tak bohatá hudební tradice Ivanovic zatím nemá pokračování.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.