Ochotnické divadlo - Divadelní spolek HANÁ Ivanovice na Hané

Počátky ochotnického divadla v Ivanovicích spadají do let 1869 - 1873. Tehdejší učitel Alois Dohnal soustředil kolem sebe několik ochotníků, s nimiž hrál divadelní hry poplatné zájmu a vkusu té doby jako "Rekrutýrka v Kocourkově", "Učitel ve francouzském zajetí", "Hrabě v šatlavě" a jiné. Z roku 1878 se zachovaly názvy "Proklatec", "Český telegram" a z roku 1881 "Svatojánské posvícení" a "Šteperka" vesměs bez udání autorů. Hrávalo se na různých místech v hostinských místnostech Na nádraží, U Zámečníků (č. p. 136), U Provazníků a také v divadelním sále U Chaloupků (č. p. 220).

V letech 1873 - 1874 byl založen Spolek divadelních ochotníků  ještě bez trvalého sídla. Jedna z her i s přesným datem 25. května 1874, leč rovněž bez autora, měla název "Sňatek s překážkami". Hrálo se hodně a zřejmě i s nadšením. Svědčí o tom přes 50 sehraných představení během asi pěti let. S kvalitou provedení si první ochotníci pravděpodobně velké starosti nedělali.

Když byl roku 1882 založen Čtenářsko-pěvecký spolek Veleslavín, přihlásili se ochotníci vesměs za členy a utvořili divadelní odbor Veleslavína. V roce 1883 zakoupilo Družstvo Besedního domu dům č. p. 11 ve Frenštátě (nyní ulice Tyršova) a postavilo divadelní dvoranu. Po slavnostním otevření roku 1885 se Veleslavín nastěhoval do nové čítárny a jeho ochotníci na nové jeviště natrvalo.

V následujícím roce (1886) vznikl spolek Ženská vzdělávací jednota "Libuše" s trvalým sídlem rovněž v Besedním domě. Kromě přednášek, četby, hudby a zpěvu pořádala občas i divadelní představení, z jejichž výnosu přispívala na potřeby a ošacení chudé školní mládeže. K dalšímu tříštění divadelní činnosti dochází v roce 1894. Pro trvající neshody část členů Veleslavína si založila nový spolek s názvem Řemeslnicko-živnostenská beseda Svatopluk v hostinci se sálem U Havlíků rovněž s divadelním odborem.

Pokusy o sloučení divadelní ochotnické činnosti nebyly úspěšné. Naopak. V roce 1900 ustavená Tělocvičná jednota Sokol se usídlila rovněž U Havlíků a měla rovněž svůj divadelní odbor. Ten hned na počátku své činnosti dosáhl velkého úspěchu s divadelní hrou "Karel Havlíček Borovský". Po dvou představeních doma sehrál toto vlastenecké drama také ve Chvalkovicích, Drysicích a Medlovicích.

Ale roztříštěnost ochotnického snažení ještě nekončí. V roce 1906 bylo založeno "Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva", které se stalo předchůdcem poválečné Tělocvičné jednoty Orel i se svým divadelním odborem. Nejinak tomu bylo i v roce 1907 při vzniku Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ).

Z uvedeného by se zdálo, že na tolik divadelních odborů muselo být ochotníků jako máku. Byla to sice doba rozmachu zájmů a společenské aktivity, ale obsazení her s větším počtem osob si vynutilo přes všechnu rivalitu přece jen vzájemnou výpomoc. Divadelní odbory jednotlivých spolků kromě kulturně-vzdělávacího poslání a hodnotné lidové zábavy z čistého zisku spolek existenčně zajišťovaly nebo přispívaly na různé dobročinné účely apod.

Nároky na úroveň ochotnických představení rostly úměrně s dobou a s dneškem se pochopitelně srovnávat nedají. Nutno si uvědomit, že se na jevišti svítilo původně svíčkami, v roce 1892 se v účetních dokladech objevuje už položka za petrolej. Pro zlepšení osvětlení jeviště v Besedním domě zhotovil v roce 1907 člen Veleslavína Jan Šmíd k petrolejovým lampám zrcadlové reflexní plochy. Svítilo se i acetylénovými lampami. Hotovou revoluci způsobilo osvětlení elektrickým proudem z městské elektrárny od roku 1913 a od roku 1930 postupné vybavování jeviště výkonnými a barevnými reflektory.

V letech 1. světové války 1914 - 1918 spolkový život ochabl a byl většinou přerušen. V březnu 1918 uspořádaly místní spolky spolu s městskou radou k 50. výročí položení základního kamene Národního divadla slavnostní večer s divadelním představením Šamberkovy hry "Karel Havlíček Borovský" v titulní roli s Ladislavem Pechem, členem Národního divadla v Brně. První poválečná zmínka o divadle pochází z 28. prosince 1918. Ve vyúčtování nebyl uveden ani autor ani název hry, pouze čistý výtěžek 150,- Kčs, který byl věnován chudým školním dětem. Brzy nato 9. a 16. února 1919 uvedl Ochotnický kroužek staničního personálu železniční stanice Ivanovice za součinnosti hostů operetu M. Horkého "Ženská vojna" s hudbou Ed. Marhuly. Zesílený orchestr Petra Uhlíře řídil Šimon Macalík.

V roce 1920 sdružení ivanovičtí ochotníci sehráli v zámeckém parku divadelní hru Jiřího Mahena "Jánošík". Mezi množstvím diváků z místa i širokého okolí byl i první ministr obrany Klofáč, vracející se odněkud z politické schůze. Mimořádný úspěch hry dal podnět k založení samostatného divadelního spolku zásluhou nadšeného ochotníka, místního zvěrolékaře MVDr. Františka Beneše s názvem Ochotnické divadlo. (Jeho synové Zdeněk a Ladislav později také patřili mezi místní ochotníky). Asi po dvou až třech uvedených hrách prosadili členové změnu názvu na Divadelní kroužek Kotek. Nové stanovy předložené ke schválení podepsali Vojtěch Kroutilík, Bohumil a Karel Pacolovi a Vojtěch Šimčík. Snaha o vyšší úroveň ochotnického divadla je vyjádřena v § 2 Účel spolku: "Umožniti nadějným silám divadelním uplatniti jejich schopnosti a poskytovati přípravu těm, kteří se chtějí věnovati poslání divadelnímu".

Odstavec 4.: "Usnadniti pravidelnou hrou cvik a schopnosti aranžérů jevištních, vybaviti jeviště všemi moderními prostředky a zařízením."

Odstavec 5.: "Zříditi knihovnu divadelní a současně průpravku po stránce teoretické."

Jenže do spolku se brzy přenesly i politické vlivy a neshody. Bylo mu vytýkáno, že se dostal do vleku národně socialistické strany. Když se proti němu postavil i majitel hostince a sálu Kummer, kde spolek působil, odstěhoval se Kotek od Kummerů (Lidový dům) do Besedního domu. Při zahajovacím představení divadelní hry Sokola Tůmy "Pasekáři" bylo přítomno pouhých 25 diváků! Aby spolek hned zpočátku neupadl do dluhů, vypomáhali si členové peněžitými dary. Zejména tehdejší učitel Jan Šulák spolku hodně finančně pomohl. Snaha hrát co nejčastěji však vedla k poklesu úrovně uváděných představení a tím opět k malým návštěvám. To vyvolalo nové spory. Část členů byla pro zaštítění se politickou organizací, jiní pro spolupráci s divadelními odbory Národní jednoty a Sokola. Za této situace se vzdal funkce předsedy i členství Vojtěch Šimčík. Na přímluvu přítele Antonína Říhy ml. se nakonec do spolku vrátil a zůstal mu věrný až do odchodu za hranice v roce 1939.

Ve snaze zapomenout na staré spory, rozšířit členskou základnu a začít novou etapu, prosadili hlavně noví členové na schůzi 20. září 1927 změnu názvu Kotek (značí druh lidového tance) na Divadelní spolek HANÁ Ivanovice na Hané. S příchodem herce, režiséra a od 7. února 1929 zvoleného předsedy, odborného učitele Emila Paláska, se poměry v Hané konzolidovaly. Kromě divadel jsou pořádány i taneční večírky, oživuje se tradice veselých silvestrovských programů a podobně. V roce 1928 bylo pořízeno i loutkové divadlo v ceně 3 500,- Kčs, což byly na tehdejší dobu pěkné peníze a 25. 11. 1930 byl ustaven dokonce samostatný loutkový odbor. Měl však vskutku jepičí život. V letech 1929 - 1930 bylo sehráno 13 loutkových představení, v roce 1931 už pouze dvě a v roce 1934 odkoupila firma Máca Újezd u Brna (později Divadelní služba n. p.) celé divadlo na protiúčet za dodané reflektory a některé kulisy.

V tomto období čítá Haná kolem 60 - 70 členů, jenže činných postupně ubývá, herecký soubor postrádá mladou krev. Starší generaci reprezentují herečky Marie Havlíková, Marie Palásková, Josefa Rosáková (rozená Vrbacká), Božena Drbalová. Posledně jmenovaná pečuje o vybavení kostýmovaných a krojovaných her ve spolupráci s Bastlovou divadelní půjčovnou v Drnovicích. Z herců to jsou zejména Antonín Říha ml., Bohumil Pacola, Emil Palásek, Ladislav Neckař a Vojtěch Šimčík, herec, výtvarník a osvětlovač v jedné osobě.

Narůstající krize spolku se vyhrotila na valné hromadě 8. března 1933, kdy padl dokonce návrh na jeho rozpuštění. Pro celoroční nečinnost v roce 1934 se vzdal funkce předsedy Emil Palásek. Nově zvolenému V. Šimčíkovi se přece jen podařilo seskupit kolem sebe partu mladých a přilákat obecenstvo uváděním tehdy populárních operet ("Lojzička", "Kukačka", "Uličnice"). Zpěvy a hudbu nacvičoval a řídil bývalý vojenský muzikant Karel Ondruška.

Spolku však chybělo pevné vedení a tak se brzy projevily různé nepořádky. V roce 1937 uvedená detektivní hra "Půlnoční vlak" nebyla řádně vyúčtována, schůze nebyly řádně vedeny a protokolovány apod. Na 13. května 1939 byla tedy svolána mimořádná valná hromada. Na ni se z dřívějšího vedení dostavili pouze 3 členové a navíc bez jakékoliv zprávy. Nového vedení se z přítomných ujali Emil Palásek ml., Zdeněk Rosák, Alois Ohlídal, Josef Chaloupka, Františka Matoušková, Albína Ševčíková a další s úmyslem dostat ochotnické divadlo v Ivanovicích na žádoucí úroveň. Příznivý ohlas se ve veřejnosti projevil při uvedení druhé hry (Wernerova veselohra "Srdce na uzdě" před vyprodaným hledištěm). Jak se později ukázalo, byl to začátek nejslavnějšího období Hané v její historii.

Výbor divadelního spolku Haná v roce 1939 - zleva stojící: Josef Chaloupka, MVDr. Binter, Albína Ševčíková, Jan Bednář, Josef Kulíšek, Oldřich Bureš,

sedící: Josef Hořava, MVDr. Zdeněk Fojtách, Alois Ohlídal, Emil Palásek, Zdeněk Rosák, Mir. Hajzera, Zdeněk Beneš.

 

Noc na Karlštejně 8. a 10. 12. 1939

 

Část dekorace k Noci na Karlštejně

 

S návratem několika dřívějších členů přicházeli i noví (MVDr. Zd. Fojtách, MVDr. Binter, MVDr. Bureš, Karel Dvořáček i mladí členové z tehdejšího učitelského sboru). To mělo velký vliv na volbu repertoáru, obsazení rolí a samozřejmě i na návštěvnost. Aby se vyhovělo zájmu diváků, počínajíc hrou Jaroslava Vrchlického "Noc na Karlštejně" byly uváděny všechny další činohry pravidelně dvakrát. Před premiérou této hry z obavy vyzrazení ukrývaných zbraní uprchl za hranice zakládající člen Hané a prakticky jediný divadelní technik Vojtěch Šimčík. Proto se nábor nových členů zaměřil tímto směrem. Výtvarník, kulisák, nápověda, inspicient, osvětlovač jsou pro zdar divadelního představení stejně důležití jako herci.

Divadelní spolek Haná se postupně dále vymaňoval z rámce dosavadního ochotničení. Zavedl funkci dramaturga a přihlásil se za člena Ústřední matice divadelních ochotníků českých, Želenského okrsek Brno (ÚMDOČ). Posláním této vrcholné ochotnické organizace, kromě boje proti nevhodným hrám, tzv. divadelnímu braku, byla snaha, aby i na jevišti ochotnického divadla vystupovali školení ochotníci, vedeni školeným režisérem atd. Do školení, probíhajícího přímo v Ivanovicích, se přihlásilo 37 členů. Kromě jiného se učili vlastnímu líčení a vytváření masky. Někteří si pak pořídili své vlastní "šminkkastle".

Soustavná snaha o dobré divadlo nesla své ovoce a měla širokou odezvu i mimo Ivanovice. Slovní i psané kritiky byly velmi lichotivé. Alespoň jeden příklad: Vyškovské noviny č. 13 z roku 1942: "... ivanovická Haná přinesla krásný dárek - Tomáškovu hru "Operace". Myslím tím dílo i provedení (hra i scéna) velmi šťastné. Obecenstvo bylo vděčné a pozorně soustředěné až do konce. Takových her víc! Ivanovické Hané pak doporučujeme, aby se s tímto dárkem rozjela po okolí ...".

Přerušení své úspěšné činnosti si vlastní neuvážeností zavinila Haná v roce 1941. Na Wolkerův "Večer poesie" byly zařazeny i dvě autorovy dramatické prvotiny (jednoaktovky) se silným politicko-sociálním nábojem. Německý okresní hejtman to kvalifikoval jako "německé Říši nepřátelský pokus o narušení klidu a pobuřování obyvatel." Trest následoval bezprostředně v doslovném znění Vyhlášky z 21. 4. 1941:

Vyhláška Okresního úřadu ve Vyškově č. j. III. - 4/1368.

"Na základě čl. 3 odst. I zákona ze dne 14. VII. 1927 č. 125 Sb. z. a n. zakazují se schválením Zemského úřadu v Brně na dobu jednoho roku ode dne uveřejnění této vyhlášky počínaje, veškerá divadelní a těmto podobná představení v obci Ivanovice na Hané, okres Vyškov."

Podepsán okresní hejtman Dr. Bergmann v. r.

Dále. Všechny divadelní plakáty musely být z celého města okamžitě odstraněny, kočovná divadelní společnost, která právě v Ivanovicích hostovala, musela do 24 hodin město opustit. Divadelní místnosti Besedního domu byly 23. 4. policií úředně zapečetěny. Jen okamžitá omluva starosty obce Františka Herodka a intervence německého zaměstnance sladovny Bertholda Kaupy zabránila zatýkání. Tehdejším předsedou byl MUDr. A. Drbal, jednatelkou Františka Matoušková.

Nemalý podíl na úspěších "Hané" měl i technický personál. Parta obětavců s Josefem Chaloupkou provedla po večerech rekonstrukci a přemístění osvětlení, instalaci shrnovací opony, za přispění Občansko-živnostenské záložny vybavení jeviště světlým a černým horizontem. S takovou technikou a početným souborem bylo možno občas zařadit na repertoár obecenstvem žádanou operetu se solidní úrovní i po stránce pěvecké a hudební.

Tolik módní a žádaná opereta však nedosáhla tolik repríz jako např. Stroupežnického "Naši furianti" a vůbec nejúspěšnější byla veršovaná hra Miloše Lišky "Šefc a čert" podle předlohy Erbenovy pohádky, hraná a zpěvy proložená v hanáčtině. Premiéře byl přítomen i autor hry, člen Městských divadel pražských. Svoji spokojenost s provedením vyjádřil i obdivem nad scénickým řešením. Poprvé na ivanovickém jevišti byl postaven opravdový strom (vykácená suchá švestka), na který vyleze čert z obavy před výpraskem, a stejně poprvé putuje švec z nebe do pekla a zpět při měnící se otáčivé scéně před očima diváků. Totiž: s pomocí zaměstnanců sladovny ing. Byčkova a Vojtěcha Sedláčka byla zkonstruována a pod podlahu jeviště uložena otáčivá točna s kruhovou dráhou. Takto amatérsky vyrobené otáčecí jeviště bylo asi první na Moravě, ne-li v celém tehdejším Protektorátu. Stopy po něm zůstaly na podlaze v Besedním domě dodnes.

Nebylo divu, že kulisami a látkovými závěsy dobře vybavené jeviště přilákalo i pohostinská vystoupení profesionálních scén Beskydského divadla ze Vsetína, Hanáckého divadla z Přerova a Horáckého divadla z Jihlavy, které zde mimo jiné uvedlo i hru H. Ibsena "Strašidlo" s členkou Národního divadla v Praze Leopoldou Dostálovou j. h.

Konec rozkvětu ochotnického divadla v Ivanovicích přišel rázně ve formě Směrnice a nařízení říšského zmocněnce pro totální válečné nasazení v kulturní oblasti na území Protektorátu Čech a Moravy dr. Goebbelse z 24. 8. 1944: "Od 1. září bezvýjimečně se až do odvolání zavírají všechna divadla, varieté a kabarety. Také ochotnická představení jsou zakázána."

Pak už dopadaly rány osudu na ivanovickou Hanou jedna za druhou. Při bombardování sladovny v dubnu 1945 shořela divadelní knihovna, uložená přechodně v závodním bytě jednatelky Františky Matouškové, zaměstnankyně sladovny. Obsahovala přes 250 svazků nejrůznějších divadelních her. Po osvobození Ivanovic se herecký i technický kádr odchodem řady členů za zaměstnáním mimo obec rozpadl. Léty nastřádaný spolkový majetek - vlastní garderoba, závěsy, horizonty, kulisy - to vše bylo během válečných událostí a bezprostředně po nich zničeno a rozkradeno.

Přesto se několik zbylých členů Hané pokusilo o vzkříšení, ač se to zdálo na první pohled nemožné. Podařilo se sehnat plátno, svépomocí ušít nový horizont a ve zbytku dekorací uvést na scénu v květnu 1947 hru B. Pristleye "Inspektor se vrací" s vyškovským hostem Ladislavem Panovcem, pozdějším režisérem a ředitelem Oblastního divadla v Jihlavě.

Bohužel další pokusy o život ochotnického divadla v období komunismu už byly sporadické. V režii švábenického učitele Kadlece Tylův "Strakonický dudák", v roce 1956 zpěvohra "Podskalák", v roce 1959 Františka Pavlíčka "Černá vlajka" s vyškovským hostem Mir. Patákem k 50. výročí povýšení Ivanovic na město, pak ještě M. Stehlíka "Mordová rokle" a svazáky sehrané drama Fr. Schillera "Úklady a láska". To už z Hané zbyl pouze divadelní kroužek v rámci Osvětové besedy.

Neúnavná snaha zanícené ochotnické herečky Marie Foltýnové vedla ještě 25. a 26. prosince 1964 k uvedení divadelní hry Oldřicha Daňka "Svatba sňatkového podvodníka". Na plakátech se už název Haná neobjevil. Byl to zároveň definitivní konec místní ochotnické činnosti. V dlouhé historii obce sehrálo ochotnické divadlo snad pouze epizodní úlohu, ale bylo období, kdy hrálo i jednu z hlavních rolí v kulturním životě Ivanovic.

Divadelní činnost Hané od roku 1928 (dle zachovaných dokladů)

?? ?? 1928	"Rajisino utrpení"
29. 4. 1928	??? "Plavci na Volze"
?? ?? 1928	??? "Šantánový večer"
?? ?? 1928	"Pro čest hasičskou" (pro Sbor dobrovolných hasičů)
7. 10. 1928	??? "Na polském zámku"
2. 12. 1928	Josef Kajetán Tyl: "Strakonický dudák" (hráno 2 x)
31. 12. 1928	Silvestrovský program
?? ?? 1929	Stanislav Langer: "Velbloud uchem jehly"
?? ?? 1929	??? "Gayerovy děti" (pro Jednotu Čsl. obce legionářské)
?? ?? 1929	Josef Kajetán Tyl: "Jiříkovo vidění" (hráno 2 x)
31. 12. 1929	Silvestrovský program
?? ?? 1930	Alois Jirásek: "Majdalena Dobromila Rettigová" (pro Libuši)
2. 11. 1930	Michelis: "Revoluční svatba"
31. 12. 1930	Silvestrovský program
15. 3. 1931	Barry Conners: "Popelka Patsy"
6. 4. 1931	opakováno
6. 7. 1931	Edvard Souček: "Před sjezdem"
8. 9. 1931	Richard Branald: "Muzikanti z české vesnice" (se zpěvy 2 x)
13. 3. 1932	Richard Branald: "Veselí tři mušketýři" (se zpěvy)
9. 10. 1932	Karel Piskoř: "Herakles versus Puma" (se Sokolem)
31. 12. 1932	Silvestrovský večer
?? ?? 1933	Marcel Pagnol: "Malajský šíp" (se Sokolem)
?? ?? 1933	??? "Zločin paní Bernáškové" (pro Národní jednotu)
?? ?? 1933	??? "Kašpárek a hloupá Nána" (pro děti)
31. 12. 1933	Silvestrovský večer
31. 12. 1934	Silvestrovský večer
31. 12. 1935	Silvestrovský večer
7. 3. 1936	Stanislav Langer: "Jízdní hlídka" (Haná Vyškov k 86. narozeninám TGM)
12. 4. 1936	Balda, Kohout, Sedláček: "Lojzička" (hudba Jankovec - hráno 3 x)
25. 10. 1936	??? "Kukačka" (opereta hráno 2 x)
6. 12. 1936	Verner: "Lidé na kře" (Haná Vyškov)
?? ?? 1936	??? "Uličnice" (opereta hráno 2 x)
20. 6. 1937	Josef Kopta: "Jejich lidská tvář" (pro ČOL - 20. výročí Zborova)
?? ?? 1938	Arnold Rydley: "Půlnoční vlak"
4. 3. 1939	Večer hudby, zpěvu a tance
22. 10. 1939	Werner: "Srdce na uzdě" (hráno 2 x)
8. 12. 1939	Jaroslav Vrchlický: "Noc na Karlštejně"
10. 12. 1939	opakováno
11. 2. 1940	??? "Svátek věřitelů"
24. 3. 1940	Swerling + Robinson: "Čertovo kolo" (hráno 2 x)
1. 5. 1940	Alois Jirásek: "Lucerna"
2. 5. 1940	opakováno (hráno celkem 3 x)
?? ?? 1940	Stanislav Langer: "Grandhotel Nevada"
2. 11. 1940	Ladislav Stroupežnický: "Mikuláš Dačický z Heslova"
3. 11. 1940	opakováno
4. 1. 1941	Mottl, Melíšek, hudba Stelibský: "Petříček a Pavlíček" (opereta)
5. 1. a 5. 12. 1941	opakováno
23. 3. 1941	Alois Jirásek: "Vojnarka"
14. 4. 1941	Jaroslav Žák: "Škola základ života" (2 x)
21. 4. 1941	Wolkerův večer (zákaz provedení se zákazem činnosti 1 rok)
21. 3. 1942	Karel Tomášek: "Operace"
22. 3. 1942	opakováno
16. 5. 1942	Balda, Melíšek, hudba Jankovec: "Děvče z přístavu"
17. 5. 1942	opakováno
24. 5. 1942	opakováno (2 x)
5. 9. 1942	Bohumír Polách: "Vrah jsem já"
6. 9. 1942	opakováno
10. 10. 1942	Jaroslav Kvapil: "Princezna Pampeliška"
11. 10. 1942	opakováno
21. 11. 1942	Rudolf Kurtz: "Klobouk dolů"
22. 11. 1942	opakováno
28. 2. 1943	J. M. Frank: "Džungle" (pohostinství Haná Vyškov)
13. 3. 1943	Frank Tetauer: "Úsměvy a kordy"
14. 3. 1943	opakováno
25. 4. 1943	Miloš Liška, hudba Jan Seehák: "Šefc a čert" (2 x)
26. 4. 1943	opakováno
1. 5. 1943	opakováno
2. 5. 1943	opakováno (všechna představení s hudbou K. Rozehnala)
23. 5. 1943	opakováno ve Vyškově (2 x). Celkem hráno 8 x.
4. 9. 1943	F. X. Svoboda: "Poslední muž"
5. 9. 1943	opakováno
12. 9. 1943	opakováno
3. 7. 1943	Josef Kajetán Tyl, hudba Rudolf Piskáček: "Perly panny Serafínky"
4. 7. 1943	opakováno
10. 7. 1943	opakováno
11. 7. 1943	opakováno
16. 10. 1943	Václav Kliment Klicpera: "Divotvorný klobouk"
17. 10. 1943	opakováno
8. 4. 1944	Ladislav Stroupežnický: "Naši furianti" (2 x)
9. 4. 1944	opakováno
16. 4. 1944	opakováno
30. 4. 1944	opakováno ("Naši furianti") ve Švábenicích
4. 5. 1944	opakováno v Nezamyslicích (celkem hráno 6 x)
24. 6. 1944	Frank Tetauer: "Zpovědník"
25. 6. 1944	opakováno
2. 7. 1944	opakováno (2 x)
1. 5. 1947	B. Pristley: "Inspektor se vrací"
4. 5. 1947	opakováno

 

Divadelní kroužek "Haná" v rámci Osvětové besedy:

?? ?? 1956	Šamberk, hudba Karel Hašler: "Podskalák"
?? ?? 1959	František Pavlíček: "Černá vlajka" (u příležitosti 50 let povýšení na město)
21. 10. 1959	opakováno v Nezamyslicích
?? ?? 1959	Miroslav Stehlík: "Mordová rokle"
?? ?? 1959	Fridrich Schiller: "Úklady a láska"
25. 12. 1964	Oldřich Daněk: "Svatba sňatkového podvodníka"

 

Zachované záznamy činovníků Hané:

• 1929 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, Ladislav Neckař, František Chaloupka st., M. Hradilová. Náhradníci: Antonín Říha ml., Zd. Čecháček, Boř. Březovský.
• 1930 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, Ladislav Neckař, František Chaloupka st., František Kulíšek, Štěpánka Černá, Bř. Lubojacký. Náhradníci: Ot. Němec, Antonín Říha ml., Marie Palásková.
• 1931 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, František Chaloupka st., František Kulíšek, Bř. Lubojacký, Božena Drbalová, Theodor Šťastný. Náhradníci: Marie Palásková, Josefa Vrbacká, Ladislav Neckař.
• 1932 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, František Chaloupka st., František Kulíšek, Bř. Lubojacký, Božena Drbalová, Theodor Šťastný. Náhradníci: Antonín Říha ml., Marie Palásková, Josefa Vrbacká.
• 1933 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, František Chaloupka st., František Kulíšek, Theodor Šťastný, Božena Drbalová, Josefa Vrbacká. Náhradníci: Antonín Říha ml., Marie Palásková, Jan Kusala.
• 1934 - Emil Palásek st. předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, František Chaloupka, František Kulíšek, Božena Drbalová, Marie Palásková. Náhradníci: Antonín Říha ml., Jan Kusala.
• 1935 - Vojtěch Šimčík předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: Emil Palásek st., František Chaloupka, František Kulíšek, Theodor Šťastný, Božena Drbalová, Marie Palásková. Náhradníci: B. Březovský, Antonín Říha, Konrád Kulíšek.
• 1936 - Vojtěch Šimčík předseda, Jan Šulák místopředseda, členové výboru: František Chaloupka, František Kulíšek, Antonín Říha ml., Jan Bednář, Jaromír Palásek, Josef Slováček. Náhradníci: Zd. Čecháček, Konrád Kulíšek, Bohumil Pacola.
• 1937 - chybí záznamy
• 1938 - chybí záznamy
• 1939 - Emil Palásek ml. předseda, Zdenek Rosák místopředseda, členové výboru: Vojtěch Šimčík, Boř. Šmíd, František Kulíšek, Alois Ohlídal, Bohumil Pacola, Jaromír Palásek. Náhradníci: Zd. Beneš, R. Andrejsík, Josef Chaloupka.
• 1940 - Emil Palásek ml. předseda, Zdenek Rosák místopředseda, členové výboru: Alois Ohlídal, Zd. Beneš, Boh. Hajzera, MVDr. Z. Fojtách. Náhradníci: Ol. Bureš, Jan Bednář, Josef Kulíšek, Josef Chaloupka, Albína Ševčíková, revizoři: Hořava, MVDr. Binter.
• 1941 - MUDr. A. Drbal předseda, Zdenek Rosák místopředseda, členové výboru: Emil Palásek, MVDr. Z. Fojtách, Alois Ohlídal, Josef Chaloupka, Karel Dvořáček, Vladimír Palásek, revizoři: Josef Vidlář, František Černý.
• 1942 - Zdenek Rosák - předseda, Emil Palásek místopředseda, členové výboru: Alois Ohlídal, Františka Matoušková, Josef Chaloupka, B. Hajzera, Lad. Patloka, Jan Kubíček, Zd. Beneš, J. Kyselák. Náhradníci: Ol. Turský, Vladimír Palásek.
• 1943 - Zdenek Rosák předseda, Emil Palásek místopředseda, členové výboru: Františka Matoušková, Alois Ohlídal, Lad. Patloka, J. Kyselák, Ivan Zvolský, Ol. Turský, Božetěch Bílek, Věra Kopřivová. Náhradníci: B. Březovský, J. Misař.
• 1944 - Zdenek Rosák předseda, Emil Palásek místopředseda, členové výboru: Františka Matoušková, Věra Kopřivová, B. Březovský, Lad. Patloka, J. Misař.
• od 1. září 1944 byla všechna divadla v Protektorátu zavřena.

 

 

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.