Dělnická tělocvičná jednota (DTJ)

3. března 1907 se sešla v hostinci na Žabím škrku skupina sociálně-demokratického dělnictva s úmyslem založit vlastní tělocvičnou jednotu (DTJ). Zakládající schůzi řídil předseda tehdejšího komitétu Tomáš Bulínský. Ustavující výbor měl toto složení: František Janeček starosta, Ludvík Hofer jednatel, Konrád Hofman náčelník a členové Ludvík Šimáček, Josef Číhal, Josef Okoun, Václav Pavlečka, Vilém Medek, Josef Horák, Josef Jelínek, Jan Pospíšil. Do jednoty se přihlásilo celkem 22 členů.

První starostí ustavené jednoty bylo postupné vybavení tělocvičným nářadím. I když v roce 1909 čítala jen 16 činných a 14 přispívajících členů, za výpomoci jednot Vyškova a Prostějova uspořádala v zahradě hostince první veřejné cvičení. V tomto roce cvičili už i žáci.

V roce 1910 došlo k neshodám s hostinským. Po valné hromadě se jednota přestěhovala do hostince U Havlíků, ale 13. března se odtud stěhovala do místnosti u paní Macíkové. Po půl roce se však vrací na své původní místo - na Žabí škrk. V červenci se poprvé zúčastňuje společné oslavy Mistra Jana Husa.

Na valné hromadě 1911 byl založen divadelní odbor a započato s výchovnou činností v politickém směru sociálně-demokratické strany. První přednáška byla o Karlu Havlíčku Borovském. 16. července pořádá jednota veřejné cvičení opět v zahradě hostince na Žabím škrku. Kromě toho se zúčastnila veřejných cvičení dělnických tělocvičných jednot v Morkovicích, Vyškově, Kojetíně a Dobromělicích.

Na výborové schůzi 3. září 1911 byl ustaven ženský odbor jednoty. Za první členky se přihlásily H. Dvořáková, Fr. Zaoralová, K. Vítková, M. Doleželová. Od roku 1912 byly ženy přibrány i do výboru jednoty. Cvičící družstvo žen se poprvé představilo 21. 7. 1912, kdy se konala zahradní slavnost s několika tělocvičnými vložkami.

Od 4. dubna 1915 činnost dělnické tělocvičné jednoty ustala, protože většina mužů narukovala do války, z níž osm se jich nevrátilo. Ale už 26. ledna 1919 byla činnost DTJ Ivanovice obnovena. Starostou byl zvolen Jindřich Judas, náčelníkem Josef Číhal. Členové výboru: Fr. Horňák, Fr. Medek, V. Pavlečka, J. Horák, Václav Kulíšek, Emil Nejezchleba, M. Kolaříková, Terezie Doleželová. Začali cvičit také žáci i žačky.

V roce 1921 došlo k rozkolu v členských řadách sociální demokracie. Opoziční vlna, táhnoucí se z Brněnska, získává členy do Federovaných dělnických tělocvičných jednot - FDTJ. 4. června došlo doporučení k přistoupení do federace i ivanovické DTJ. Bylo však hlavně zásluhou Jar. Trpíka odmítnuto, takže v roce 1922 si FDTJ založila v Ivanovicích vlastní organizaci se sídlem v hostinci U Mazáčů (později U Provazníků) v Nádražní ulici. Tento rozkol měl snad působit i k tomu, aby se připravovaná I. dělnická OLYMPIÁDA v Praze roku 1921 nekonala. Nakonec se v témže roce konala jak olympiáda, tak také opoziční I. SPARTAKIÁDA FDTJ. V roce 1924 zastupoval organizaci FDTJ Alois Boleloucký.

Ivanovická jednota tímto politickým rozkolem sociální demokracie nějak podstatně oslabena nebyla, protože někteří členové, kteří odešli, se postupně vraceli. V roce 1922 se několik členů zúčastnilo zájezdu DTJ na Slovensko i do Lipska. 18. června pak uspořádala DTJ Ivanovice veřejné cvičení v zámeckém parku. Někteří členové se zúčastnili rovněž zájezdu DTJ do Vídně v roce 1926 a II. Dělnické olympiády v Praze v červenci 1927.

V devětadvacátém roce projížděl Ivanovicemi prezident T. G. Masaryk. Při slavnostním uvítání podepsal městu svoji velkou fotografii a také se zapsal do pamětní knihy DTJ, bohužel nezachované. V následujícím roce uskutečnila jednota zájezd žactva a dorostu do Prahy a 4. května a 6. července do Žiliny. 13. v témže měsíci se zúčastnila veřejného cvičení v Dřevnovicích a 7. září uspořádala veřejné cvičení doma v Ivanovicích. Na mezinárodní dělnickou olympiádu do Vídně (1931) se přihlásilo 8 mužů a 6 žen.

Rok 1931: Jednota kupuje pozemek na Rozvízu mezi Hanou a medlovskou silnicí a staví vlastní hřiště. 20. září na něm pořádá propagační den tělovýchovy a sportu s lehkou atletikou, volejbalovým utkáním s DTJ Dobromělice a zápasem v házené s DTJ Droždín. O pronájem hřiště pro své zápasy se ihned hlásí fotbalový klub SK Haná Ivanovice. Dohodnuto roční nájemné 800,- Kč, jakmile bude klub registrován. V zimě se pokouší využít blízkosti řeky Hané a zřídit na hřišti kluziště několik členů jednoty, ale pro nestálost počasí neúspěšně.

Na rok 1932 připadá 25. výročí založení jednoty. Slavnostní valné hromadě, kromě zástupců organizace sociálně demokratické strany, sladovnického dělnictva, cizích i domácích hostů, byl přítomen i starosta Svazu DTJ. Výročí bylo oslaveno 30. června oficiálním otevřením hřiště a veřejným cvičením. Slabší účast cvičenců i obecenstva signalizovala počínající a jak se ukázalo i vleklou krizi jednoty. Do konce roku se už necvičilo i přes několikeré výzvy náčelníka Jar. Trpíka ke vstupu mladých do DTJ i do řad sociálních demokratů.

Byl to mimo jiné i důsledek vzniku dvou ivanovických fotbalových klubů i nebývalý zájem veřejnosti o kopanou.

Krize pokračovala také v roce 1933 (účast 3 - 4 mužů ve cvičení). Proto jednota uspořádala ještě 24. září na svém hřišti druhý propagační den tělovýchovy a sportu. Leč praktického výsledku nebylo dosaženo a ani odbor házené svoji činnost neobnovil.

V roce III. dělnické Olympiády (1934) na lednové výroční schůzi navrženo z 82 členů 14 vyloučit z jednoty pro neplacení příspěvků. Nezájem o cvičení trvá až do konce dubna. 17. června se zúčastnilo okresního cvičení v Prostějově 8 členů, 3 členky, 2 žáci a 2 žačky. 6 cvičících mužů vyslala jednota na Olympiádu do Prahy. Nezájem o život v jednotě vrcholil na prosincové členské schůzi. Z celkového počtu 64 členů se dostavilo pouze 13. Do Prahy přihlášeno 13 mužů a 2 ženy.

Rok 1935 je poznamenán nezájmem o cvičení především u ženských složek. Zvýšeného zájmu dorostu v létě se snaží J. Mazur využít k založení volejbalového odboru. Později se hlásí i dorostenky a žactvo, ale zase chybí vedoucí. S cvičením (asi mužů) vystoupila jednota na tělocvičné akademii DTJ Prostějov, jinak se členstvo aktivně podílelo na volební agitaci.

Třicáté výročí své existence oslavila DTJ Ivanovice 6. června 1937 veřejným cvičením na svém hřišti na Rozvízu za spoluúčasti jednot VII. okresu, do nějž kromě Ivanovic patřily ještě Prostějov, Bedihošť, Dřevnovice, Dobromilice, Výšovice, Stražisko, Otinoves. (Údaj z roku 1924).

Potíže let 1938 a 1939 už předznamenávají blížící se hrozbu válečných událostí ve světě. Podobné problémy začínají doléhat i na tělocvičnou jednotu Sokol, a proto nabízí s DTJ sloučení. I divadelní spolek Haná navrhuje sloučení s divadelním odborem DTJ. Obojí bylo na schůzi 21. 6. 1939 zásadně odmítnuto. Naopak - Vladimír Franc se snaží ještě tentýž rok založit skautský odbor při DTJ. Ale změnou politických poměrů, rozpuštěním politických stran a vytvořením nové strany Národního souručenství mělo dojít i k sjednocení tělovýchovných spolků včetně skautské organizace Junák.

Ku sjednocení tělovýchovy hlavně z důvodů majetkoprávních tehdy ještě nedošlo. A tak v roce 1942 nově ustavený odbor házené DTJ byl přijat za člena Hanácké župy házené a zařazen do I. A třídy okres Olomouc. Dne 27. 9. sehrál první zápas s SK Štěpánov. Také nový odbor stolního tenisu zahajuje 4. ledna 1942 sezónu přátelským utkáním s SK Zejda Přerov.

30. výročí založení DTJ

Tamburášský sbor DTJ z roku 1924

Po osvobození na valné hromadě DTJ (28. 1. 1946) přítomný zástupce VII. okresu s. Gill z Prostějova nabádá znovu k připravovanému sjednocení tělovýchovy, ale starosta DTJ s. Jar. Trpík toto odmítá. Vzhledem k tomu, že sál na Škrku nebyl po válce způsobilý ku cvičení, nabízené hostování v sokolovně bylo sice přijato, ale 26. dubna si DTJ podává žádost o zapůjčení sálu v Besedním domě. Nakonec 10. září podepisuje smlouvu se školou o zapůjčení její tělocvičny za 200,- Kč ročně. Přesto muži až do konce roku necvičili a ženy s dorostenkami společně 1 x týdně.

V roce 1947 bylo cvičení zahájeno až v březnu, ale nepokračovalo. V srpnu obnovená házená a dorostenecký volejbal sehráli ještě několik zápasů a od října se ještě několik mužů znovu dalo do cvičení. V roce 1948 už tělovýchovná činnost jednoty nepokračovala. 7. března byl na mimořádné členské schůzi jmenován akční výbor pro sjednocení a 17. dubna proběhla poslední, tzv. likvidační schůze DTJ Ivanovice za přítomnosti starosty Sokola Vladimíra Foltánka.

Jako líc a rub téže mince se spájela ve všech tělocvičných spolcích složka tělesná s výchovnou. Sokol měl své vzdělavatele, v DTJ to byla funkce vychovatelů. Na rozdíl od Sokola, kde se zdůrazňovala výchova vlastenecká, pokroková, ale nepolitická, byly organizace sociálně-demokratické strany s DTJ ideově spojeny. Valný sjezd sociálně-demokratické strany v roce 1930 přijal jednomyslně doplněk organizačního řádu, v němž se praví, že příslušníci sociálně-demokratické strany, ani jejich děti, nesmí být členy jiných tělovýchovných spolků než DTJ.

V průběhu let svého trvání pořádala tedy DTJ Ivanovice na Hané kromě veřejných cvičení, sportovních podniků, tělocvičných akademií (řadu let téměř pravidelně k výročí T. G. Masaryka) také přednášky, zúčastňovala se různých výročí a oslav společně s ivanovickou veřejností pořádaných.

Problémy se svou existencí měly všechny spolky. DTJ o to větší, že jako spolek dělnický neměl ve svých řadách bohatých mecenášů a tak se snažil pořádáním tanečních večírků, plesů, letního mumraje (karnevalu), koulením kuželek o ceny a podobně získat peníze pro další rozvoj jednoty. Členské příspěvky byly poměrně nízké a často i nedobytné. Tomuto účelu sloužilo i ochotnické divadlo a menší divadelní orchestr. V září 1924 7 žen a 15 mužů založilo tamburášský orchestr. Řídil jej A. Kocourek, účetní veterinárního ústavu (Bioveta), mimochodem člen ivanovického Sokola. Orchestr se však poměrně brzy rozpadl a v roce 1929 likvidoval.

Jan Šrubař sestavil v roce 1936 menší divadelní orchestr pro doprovod uváděných operet, které zvláště ve čtyřicátých letech doslova zaplavily jeviště i malých ochotnických scén. Hudbu a zpěvy k nim nacvičovali a orchestr řídili také Karel Ondruška a Josef Nejezchleba.

DTJ: Seznam divadelních her, o nichž se dochovaly záznamy

Činovníci DTJ od založení roku 1907

• Starosta: 1907 František Janeček, od 28. 7. 1908 K. Slupský, od 25. 10. František Horňák, 1909 František Horňák, 1910 Jindřich Judas, 1911 Jindřich Judas, 1912 Ludvík Hofer, 1913 Jindřich Judas, 1914 Jindřich Judas, od 13. 9. Josef Číhal, 1915 František Nejezchleba, 1919 Jindřich Judas až do roku 1921, 1922 - 1923 Alois Hála, 1924 - 1926 Josef Číhal, 1927 Antonín Zich st., od 3. do 2. 11. Alois Hála do konce roku. 1928 Josef Lukeštík, 1929 Jaromír Trpík až do roku 1931, 1932 Hubert Sekanina, 1933 Jan Šrubař do 10. 1934, 1935 - 1936 Josef Číhal, 1937 - 1939 do června František Šťastný, od 7. 1939 Antonín Zich až 1940, 1946 - 1948 Jaromír Trpík.
• Jednatel: 1907 Ludvík Hofer, 1908 Josef Číhal, 1909 Václav Pavlečka až do roku 1914, 1929 Karel Richtr, 1930 Hanák V., Cihlářová M., 1931 - 1932 Emil Nejezchleba, 1933 Richard Měrka, 1934 F. Souček, 1935 Rudolf Souček do 15. 8. pak Lukeštík, 1936 Karel Ševčík, 1937 Jan Mádr, 1938 Josef Jelínek, 1939 Jan Mádr, 1940 Eduard Franc, 1946 Jan Mádr, 1947 Eduard Franc, 1948 Marie Černá ml.
• Pokladník: 1907 - 1908 Jan Pospíšil, 1909 - 1914 Josef Horák, 1929 Hubert Sekanina, 1930 - 1931 Jar. Chaloupka, 1932 K. Ondruška do 23. 4., pak Eduard Franc, 1933 - 1936 Josef Světlý, 1937 Eduard Franc, 1938 - 1939 Josef Světlý, 1940 Miroslav Hanák, 1946 Eduard Franc, 1947 Františka Novotná, 1948 Vladimír Franc.
• Náčelník: 1907 Konrád Hofman, 1908 K. Hofman do 12. 7., pak Jindřich Judas, 1909 - 1911 Josef Číhal, 1912 Jindřich Judas od 10. 3. Josef Číhal, 1913 Jaromír Trpík od 20. 4. E. Vysloužil, 1914 Jaromír Trpík od 13. 9. Josef Číhal, 1915 Josef Číhal, 1919 Josef Číhal od 23. 3. Jaromír Trpík, 1920 - 1928 Jaromír Trpík, 1929 Jan Šrubař, 1930 Jan Oral, 1931 Jan Oral do 18. 5. pak Jan Šrubař, 1932 - 1940 Jaromír Trpík, 1946 Jan Mazur - 1947, 1948 Jan Oral.
• Náčelnice: 1923 - 1928 Josefa Rašková, 1929 - 1931 Anežka Černá, 1932 Antonie Šrubařová, 1933 - 1934 Anežka Černá, 1935 Marie Chaloupková, 1936 Marie Černá, 1937 Marie Chaloupková, 1938 - 1940 Marie Černá, 1946 - 1948 Marie Černá.
• Vychovatel: 1930 Karel Richter, 1931 - 1932 Rudolf Havlík, 1933 - 1934 Matouš Freiwillig, 1935 - 1936 Rudolf Havlík, 1937 - 1940 Bedřich Chaloupka.

Jednota měla svůj spolkový prapor a dorosteneckou vlajku. Obojí bylo uloženo v sokolském archivu. Praporečníkem byl roku 1937 Gustav Michálek, po něm František Medek.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.