Tělocvičná jednota SOKOL

Pramátí sokolských tělocvičných jednot je TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA PRAŽSKÁ, založená 16. února 1862, jež dostala název SOKOL. Jejími zakladateli byli dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Náčelník jednoty Tyrš dal Sokolu základní úkol, směr a cíl, vlastní tělocvičnou soustavu a dokonalé české tělocvičné a branné názvosloví platné a používané dodnes, starosta jednoty Fügner přispěl k demokratickému, společenskému a lidskému rázu sokolského bratrstva.

K zakládání sokolských jednot na Moravě došlo ovšem mnohem později, stejně tak v Ivanovicích. Ve sborníku sokolském z roku 1887 je první zmínka o ustavení Jízdního odboru sokolského z Ivanovic a okolních obcí. Ustaven byl 14. února 1886 za účasti 40 členů. Starostou byl zvolen Jan Skácel z Chvalkovic, zástupcem Josef Krejčí z Medlovic, náčelníkem J. V. Pokorný z Ivanovic (od roku 1896 poslanec zemského sněmu), jednatelem Edvard Kanpa (víc neuvedeno).

Ve farní kronice je tato zmínka: "Při generální vizitaci knížetem arcibiskupem Theodorem 13. VI. 1893 ... V čele jízdního Sokola ... kráčel a o důstojnou oslavu vznešeného visitátora nemálo se zasloužil Jan Pokorný".

5. července 1894 při slavnostním odevzdání praporu Sokolu Vyškov: "V čele průvodu nacházela se statečná jízda sokolská Jízdní Sokol z Ivanovic a okolí, která průvodu nemalého lesku a malebnosti dodávala" (Vyškovské noviny).

Další účast Jízdního Sokola je zaznamenána:

• 11. 8. 1895 při oslavě 25 let Sokola Vyškov spolu s čtenářským spolkem VELESLAVÍNEM a Řemeslnickou jednotou SVATOPLUK.
• 29. 8. 1897 v průvodu při svěcení nové školy v Ivanovicích.
• 26. 8. 1899 při otevření českého matičního gymnazia ve Vyškově (... jel v čele průvodu Jízdní Sokol z Ivanovic vedený J. V. Pokorným).
• 27. 7. 1902 se zúčastnil Jízdní Sokol Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy ve Vyškově a rovněž roku 1903 je zaznamenána jeho účast v průvodu slavnosti Matice Školské.

 

První pokus o založení Tělocvičné jednoty SOKOL v Ivanovicích vzešel z veřejné schůze 25. září 1898. Za předsednictví MUDr. Františka Bohdana a 48 přítomných podal br. Prokš z Vyškova návrh, aby pod vedením br. Macíka, případně vyškovského náčelníka Aloise Hona cvičil Sokol Ivanovice jako odbor vyškovského Sokola do té doby, než budou stanovy spolku řádně vyřízeny. Ustavení jednoty byly totiž kladeny různé překážky. I místní školní rada odmítla propůjčit ke cvičení školní tělocvičnu. Do prozatímního výboru byli zvoleni MUDr. Bohdan, Rudolf Horníček, Hruban, Macík, František Hanák, František Šmehlík.

Jeden a čtvrt roku uvázla záležitost jednoty na mrtvém bodě. Výbor jednoty svolal na 11. února roku 1900 znovu veřejnou schůzi k Havlíkům. Sešlo se 44 občanů, z nichž 28 se přihlásilo za členy. Ale stanovy byly v březnu vráceny, že "z důvodů protiprávních a protizákonných nemohou býti schváleny". Do týdne byly opraveny a znovu předloženy. Konečně 18. dubna došly schválené a hned na 22. dubna byla svolána ustavující valná hromada za účasti hostů z okolních jednot (1 z Kojetína, 1 z Přerova, 8 z Vyškova a 23 z Morkovic!).

Po přednášce dr. Bohdana o tělocviku a o významu Sokolstva 60 členů - 5 zakládajících, 34 činných a 21 přispívajících si zvolilo první činovníky Sokola Ivanovice. Starostou se stal Rudolf Horníček st., místostarostou dr. František Bohdan, náčelníkem Josef Horníček ml., jednatelem Rudolf Havlík, pokladníkem Ludvík Sochor, členy výboru Josef Hruban, František Hanák, František Šmehlík, Josef Málek, Stanislav Vlček, Bedřich Raclavský a náhradníky Jakub Vrbacký, Karel Zapletal, Engelbert Blažek a Miloš Medek. Za tělocvičnu si zvolil Sokol sál při hostinci U Havlíků (č. p. 155). Ještě téhož roku vystoupila jednota na veřejnost o sokolském dni ve Vyškově, při župním cvičení v Kojetíně a na slavnosti Ústřední matice české v Ivanovicích.

Zakládající členové Sokola - zleva stojící: Rudolf Havlík, Tomáš Herodek, František Macalík, M. Medek, MUDr. František Bohdan.

Sedící: J. Vrbácký, Rudolf Horníček st., lékárník A. Pokorný, Josef Horníček

 

V příštím roce 1901 uspořádala jednota 9. června na prostranství Šmídovy továrny župní slet a zúčastnila se veřejných cvičení ve Velešovicích, Nezamyslicích a Morkovicích. V duchu Tyršova hesla "Ve zdravém těle zdravý duch" byl ustaven vzdělávací odbor, jehož snahou bylo hned od začátku pořídit si vlastní knihovnu. Též divadelní odbor se přihlásil k životu uvedením Jiráskovy "Vojnarky". Také 25 zapsaných členů dorostu začalo cvičit. Jenže jejich cvičení brzy ustalo, protože mistři řemeslných živností zakazovali učňům Sokol navštěvovat. Po sjednané dohodě až v roce 1905 se znovu přihlásilo do cvičení prý 36 učňů. Jejich cvičiteli byli Karel Neckař a J. Veselý.

27. října 1901 se zúčastnil večera na počest Karla Havlíčka Borovského také nedávno založený ženský odbor, ale na valné hromadě 1902 musel o svou rovnoprávnost ještě bojovat, přestože ženy ve vyškovském Sokole cvičily již od roku 1896. Odboru pak bylo uloženo, aby se více staral o pořádání zábav, večírků a přednášek o ženských otázkách. Není bez zajímavosti, že v celé župě až do roku 1918 vzniklo jen 14 ženských odborů Sokola. Ostatní se tvořily až po válce. V tomto roce (1902) byl zvolen župním vzdělavatelem MUDr. Bohdan. Jednota se pak zúčastnila župního cvičení ve Vyškově, Kojetíně a sletu Moravsko-slezské obce sokolské v Ostravě.

Toho roku dal Sokol podnět k veliké oslavě Husově. Z pozvaných místních spolků došly vesměs zamítavé odpovědi. Dokonce jeden vzdělávací spolek Sokolu vytkl, že "je protináboženským a podrývá církev katolickou". Přes horlivou protiagitaci, spílání a vyhrožování, na 220 přítomných vyslechlo přednášku o Husovi z úst odborného učitele V. Beneše z Vršovic u Prahy. Tím byl položen základ k pravidelným Husovým oslavám pálením hranice nad Hliníkem (Husova ulice).

V roce 1903 dostalo se v Sokolském Věstníku lichotivého uznání ivanovickým bratřím za cvičení v Bučovicích. K oslavě Husově byly zapáleny dvě hranice. Na návrh jednoty vystoupila župa ze svazku Moravsko-slezské obce sokolské (založené roku 1892) a přidala se k České obci sokolské v Praze.

Rok 1904 se stal rokem historickým, přinesl dvě důležité události. Sestry odevzdaly jednotě nádherný prapor, vyšitý podle návrhu předsednictva ČOS. Byl na něm český znak - bílý lev v červeném poli. Když byl moravský zemský výbor požádán o schválení znaku, postoupil žádost zemskému výboru v Čechách. Ten radil podat žádost kabinetní kanceláři do Vídně a tak trvalo skoro dvě léta, než byla žádost příznivě vyřízena. Proto letopočet 1902 na praporu uvedený se neshoduje s rokem odevzdání.

Druhou událostí byla žádost ČOS o změnu názvu vyškovské župy Husovy, protože už od roku 1898 existuje Husova župa v Českých Budějovicích. Na návrh Sokola Ivanovice byl přijat název župa Petra Chelčického. Stojí za zmínku, že při Husově oslavě mluvil redaktor Svozil a pálení hranice se zúčastnilo na tisíc osob.

V roce 1905 uspořádala jednota veřejné cvičení, rok nato i župní slet za přítomnosti náčelníka České obce sokolské dr. Jindřicha Vaníčka. Z podnětu ivanovické jednoty došlo ještě téhož roku k založení Sokola ve Švábenicích. Stalo se tak po hromadném výletu a přednášce dr. F. Bohdana. Dosavadní náčelník Sokola Ivanovice br. J. Knap, řídící učitel v Medlovicích a dlouholetý sokolský pracovník v jednotě i župě, se stal prvním náčelníkem sokolské jednoty švábenické. Uspořádány byly také oslavy Svatopluka Čecha, Karla Havlíčka Borovského k 50. výročí jeho úmrtí a tradičně oslava Husova.

Rok 1907 byl ve znamení V. všesokolského sletu v Praze. 5 mužů a 6 žen cvičilo, tančilo národní tance a pochodovalo Prahou s tabulkou "Ivanovice" a spolkovým praporem, neseným praporečníkem Karlem Skácelem. V tomto roce navázala sice styky se Sokolem sociálně demokratická skupina dělnictva, ale asi pod cizím vlivem si založila svou tělocvičnou jednotu DTJ. (Dělnická tělocvičná jednota Ivanovice na Hané).

V roce 1908 byly další příležitosti vystoupit na veřejnosti ve Vyškově, Prostějově a Kroměříži. V zimě se pokusila jednota zřídit v Ivanovicích kluziště. Na kterém místě se tak mělo stát, není zaznamenáno. Plány byly dobré, ale zima nepříznivá a tak místní "přátelé" Sokola měli o jednu radost víc.

Velká mezera v sokolské řadě zůstala roku 1909 odchodem oblíbeného a velmi činného místního lékaře MUDr. Rudolfa Schönhöffera na nové působiště do Starého Jičína. V oboru přednáškovém, divadelním i hudebním bude dlouho chybět. Významná cvičení byla župní slet v Račicích a Sokolský den ve Vyškově ve stejný den s cvičením orelským.

Na oslavu i jako důkaz své úspěšné existence u příležitosti 10 letého trvání vydal Sokol vlastním nákladem a tiskem Františka Obziny ve Vyškově Památník, v němž zhodnotil svoji dosavadní činnost cvičební i vzdělávací. Jednota hned v počátečních letech byla dobře vybavena tělocvičným nářadím i náčiním. V jubilejním roce vlastnila 2 hrazdy, koně, kozu, bradla, kruhy, žebř, 2 tyče a 1 lano pro šplh, stojany a 2 bambusové tyče pro skok, 31 párů činek, 30 párů kuželů, 32 tyčí pro šerm krátkou holí, ke cvičení šermu ještě 2 rapíry, dvoje šermířské rukavice a 2 kukly. Dále 3 žíněnky, 2 můstky, míč, švihadlo, praporky, obruče. Některá náčiní zhotovili členové sami.

Během doby pozbyl cvičitelský sbor několik platných členů, kteří odešli za svým povoláním. Kromě už jmenovaných dr. Schönhöffera a Knapa musel na vojnu br. Macík, duše jednoty, br. Dohnal byl jmenován krajinským zvěrolékařem v Příboře, br. Kadlec - výborný řečník a organizátor - odešel jako přednosta stanice do Marchegu a br. Sehnal na měšťanskou školu do Vyškova a později na učitelský ústav v Příboře. Přesto si vedl Sokol úspěšně i v letech příštích, i když mezi ivanovickou veřejností nenašel vždy dost pochopení, ba měl řadu otevřených nepřátel. Například pozvání na oslavy 10 let Sokola Ivanovice místní DTJ odmítla prý "pro urážky vůči dělnickým tělocvičným jednotám".

Po zdařilém župním cvičení (31. 7. 1910) hlásí se do Sokola také občané Medlovic a 1. října 1911 tam byl založen odbor Sokola Ivanovice. Rozvoj jednoty byl bohužel narušen léty 1. světové války. Muži museli na frontu, takže činnost byla velmi omezená. V letech 1916 - 1918 nemá jednota náčelníka, jehož úspěšně zastoupily náčelnice Fr. Zbraňová a Skřepská. 29. 11. 1915 byla zrušena Česká obec sokolská, ale jednoty se podařilo zachovat při životu. Již 28. října 1918 byla však ČOS plně obnovena a příštím rokem začíná i Sokolu Ivanovice období lepších časů.

Ženy v cvičebním úboru v době první světové války - uprostřed střední řady náčelnice Františka Zbraňová, pod ní její nástupkyně Skřepská.

 

18. února 1919 byl ustaven další odbor Sokola Ivanovice a to ve Chvalkovicích, kde po úvodní přednášce MUDr. F. Bohdana se přihlásilo dokonce 90 členů. Stav členské základny koncem roku 1919 byl vskutku impozantní: Muži - 6 zakládajících, 64 přispívajících, 41 činných. Ženy - 1 zakládající, 42 přispívající, 22 činných. K tomu 43 dorostenců, 31 dorostenek, 71 žáků a 94 žaček. Celá sokolská rodina čítala tedy 415 členů.

Spolkové místnosti U Havlíků potřebám Sokola v této době už nevyhovovaly, a proto se 17. ledna 1920 přestěhoval do Besedního domu s úmyslem postavit si v co nejkratší době svoji vlastní tělocvičnu. Vyžádaný rozpočet činil 408 000,- Kč, obnos vysoko překračující dané možnosti. Nadějným finančním zdrojem se zdá být výtěžek z provozu vlastního kina. Po souhlasu obce obdržel Sokol kinolicenci a za 24 754,- Kč koupil a instaloval promítací přístroj, takže 19. listopadu 1922 se konalo první představení. 1. ledna 1922 přesídlil také do Besedního domu divadelní spolek KOTEK (později Haná) a vyhradil si jeden večer v týdnu pro zkoušky s tím, že 30 % čistého výtěžku z představení věnuje na postavení sokolovny. Iniciátorem všech snah k tomu směřujících byl stavitel Julius Zvolský, od roku 1922 nový starosta jednoty.

V letech 1923 a 1924 klesl dosti výrazně počet členů jednoty (z 240 na 193). Při zkoumání tohoto stavu provedl si výbor také sociologický rozbor členské základny, z něhož vyplynulo, že ji tvoří:

• 31,5 % živnostníků a obchodníků
• 30,0 % dělníků a zřízenců
• 20,2 % úředníků a učitelů
• 11,9 % rolníků a zemědělců
•   6,4 % jiných povolání.

Náborem nových členů do Sokola se podařilo, že jednota koncem roku 1925 čítala 388 členů (včetně dorostu a žactva).

Snaha členů o vlastní stánek pokračuje vlastně už od vzniku jednoty, když už tehdy byl založen stavební fond. Díky pochopení manželů Havlíkových bydlel Sokol v jejich hostinci 9 roků zdarma, pak za nájemné 156,- K r.m. ročně. Hned po válce, ještě než přesídlil do Besedního domu, snažil se získat pozemek a vybudovat hřiště. Když došlo po válce k parcelaci ivanovického velkostatku, požádal o přenechání pozemku parc. č. 2794/2 ve výměře 1 ha mezi železniční tratí a cestou za mlaty do panského dvora. Přípisem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy (číslo 1131/II 1920) byla Okresní politická správa vyrozuměna, aby v této věci se správou velkostatku jednala. Rovněž u Pozemkového úřadu byla žádost jednoty zapsána do seznamu přídělů s příslibem brzkého vyřízení. (Poz. úř. č. j. 3741/20-V z 23. II. 1920).

Okresní politická správa přípisem z 1. 3. 1920 však sdělila, že obecní zastupitelstvo už dříve žádalo tento pozemek ku stavbě rodinných domků. Sokol požádal tedy ministerstvo zemědělství o příděl místa pod nádražím u elektrárny. I to bylo přes intervenci ČOS zamítnuto, stejně jako žádost městskému zastupitelstvu o příděl pozemku na Rozvízu s tím, že obec sama zřídí společné hřiště.

Hotel Hrubý před prodejem TJ Sokol

 

Vhodná příležitost se naskytla až v roce 1926, kdy byl nabídnut ke koupi hostinec U Hrubých ve Frenštátě č. 220 i se zahradou. Mimořádná valná hromada Sokola 18. dubna schválila kup nemovitosti za 145 000,- Kč a inventáře v ceně 6 830,- Kč. Ihned byly vypsány sběrací a upisovací akce a hypoteční půjčka 70 000,- Kč u Kontribučenské záložny v Ivanovicích. Projektant Tyršova domu v Praze, architekt F. A. Krásný dodal v létě hotový projekt a 27. února 1927 byla stavba sokolovny zadána bratru Juliu Zvolskému dle rozpočtu v ceně 243 889,- Kč. Stavební materiál si obstarávala jednota sama. Pro každého člena bylo stanoveno odpracovat 100 hodin. Bourání starých objektů (chlévy, mlat aj.) započalo 7. února, 7. března byly položeny základy a 24. března byl vložen do zdiva pamětní kámen, darovaný sochařem a členem Sokola Oldřichem Veselým. Na kameni je vyryt letopočet stavby a dovnitř vložena pamětní listina s obsahem důležitých dat stavby a tímto textem:

"Stánek tento stavíme nejen pro sebe, ale hlavně pro budoucí naše bratry a sestry, naše děti. Přejeme si, aby se jich hojně scházelo pod krovem naší sokolovny, aby idea Tyršova a Fügnerova následována byla všemi občany Ivanovic na Hané a celého československého národa. Na zdar!"

Stavba sokolovny trvala od 7. února do 20. srpna 1927. Den nato se konalo její otevření spojené s veřejným cvičením za přítomnosti zástupců předsednictva Československé obce sokolské, sestry Heleny Liebscherové a bratra Karla Schvarze. Mohutný průvod, který procházel městem, čítal přes 900 účastníků, z toho na 700 krojovaných. Byl to opravdu velký svátek celé vyškovské sokolské župy Milíčovy. Slavnostní předání klíčů za přítomnosti velkého počtu domácích a hlavně cizích hostů bylo zahájeno fanfárami z "Libuše" a ukončeno národními hymnami.

Tomuto velkému svátku předcházela ještě domácí slavnost tělovýchovné jednoty Ivanovice. 7. března 1927 u příležitosti narozenin prezidenta T. G. Masaryka byla slavnostně odhalena a předána vlajka dorostu.

Slavnostní otevření sokolovny - předání klíčů

 

Sokolovna Ivanovice na Hané

 

Dorost TJ Sokol s novou vlajkou roku 1926

 

V témže roce odkoupil Sokol od správy panství kus zahrady 40 x 41 metrů čtverečních pro cvičiště v ceně 15,- Kč za 1 čtvereční metr. Sokolská knihovna byla rovněž do konce roku přestěhována. Obsahovala 337 svazků.

Tělocvičný sál o rozměrech 11 x 22 metrů s galerií, sborovna, archiv, promítací kabina pro kino, mužská a ženská šatna, sprchy, sklep, ústřední otápění horkým vzduchem i cvičiště ještě v následujících letech upravované, to bylo vybavení potřebám jednoty plně vyhovující. Není tedy divu, že vlastní stánek vnesl do sokolských řad nové nadšení. Projevilo se to i na mimořádné účasti na otevření nové sokolovny ve Chvalkovicích 1. června 1930.

Zhruba už v této době se začínají projevovat politicky motivované snahy zvenčí vnášet do Sokola neklid a rozleptávat jeho řady. V roce 1931 sociálně demokratická strana vydala dokonce svým členům zákaz členství v Sokole. Důsledek se projevil i v Ivanovicích. Tohoroční společenská oslava pálení Husa se konala na dvou místech. Sokol s ostatními pokrokovými organizacemi pálil hranici tradičně nad Hliníkem, DTJ s politickou organizací soc. dem. odešla průvodem od nádraží k hranici nad cihelnami. Nad Hliníkem měl proslov župní vzdělavatel Sokola profesor Karel Měřínský z Vyškova, nad cihelnami promluvil sociálně demokratický poslanec Rouček.

Na rok 1931 připadá 10 leté výročí sokolské župy Milíčovy (dříve Chelčického), v níž je Sokol Ivanovice druhou nejsilnější jednotou. Z 58 jednot v ní sdružených má 17 vlastní sokolovnu, 7 cvičí ve škole, 30 v sálech hostinců, 34 jednoty mají letní cvičiště. V obvodu župy existovalo tehdy ještě 5 jednot DTJ, 8 FDTJ, 23 Orla, 2 jednoty Skauta, 10 Selské jízdy a 8 sportovních klubů. V župním předsednictvu byl za Sokol Ivanovice Jan Kusala, náhradnicí Růžena Komárková.

V této době však vystupuje v ivanovickém Sokole stále zřetelněji problém generační. "Přestárlý" výbor nereaguje na nové proudy v tělovýchově a zájmy mladých členů a nechce nebo není sto pochopit oprávněnost jejich požadavků. Ozývá se volání po postavení kuželny, šachisté by chtěli založit odbor. Dorost sice od 29. března 1931 hraje pravidelně házenou při slušných návštěvách diváků, ale bez zájmu a podpory výboru jednoty, alespoň většiny jeho členů, takže na své potřeby - míč, nové dresy, cestovné a další - si oddíl házené obstarává pořádáním tanečních večírků apod. V květnu 1931 byl do výboru jednoty kooptován ještě jako dorostenec Emil Palásek ml., ale tím nic vyřešeno nebylo.

Podobné existenční potíže prodělával i vznikající odbor stolního tenisu, z počátku pouze trpěný v nevyhovující mužské šatně. Protože z různých důvodů, ale spíše výmluv do sálu nesměl, odstěhoval se s pochopením divadelního spolku Haná na jeviště do Besedního domu. 31. ledna 1932 bylo na výroční schůzi odhlasováno, že může hrávat v sokolské sborovně za měsíční poplatek 10,- Kč za světlo, přestěhoval se tedy zpět do sokolovny.

V únoru 1932 přistoupil za člena Sokola Ivanovice nový učitel tělocviku na zdejší škole Stanislav Crha. Jako aktivní fotbalista stal se také členem SK Ivanovice. V Sokole se hned ujal vedení dorostu a horlivě propagoval lehkou atletiku, zvláště jeho oblíbené disciplíny hod diskem a oštěpem. Do popředí zájmu se dostává i volejbal, jehož propagátory byli hlavně studenti vyškovského gymnázia, kde chvilka volejbalu byla součástí téměř každé hodiny tělocviku.

S dobrým úmyslem, ale špatným výsledkem uspořádal Sokol 21. srpna toho roku Letecký den na panském láně V aleji. Žel, místo se ziskem skončil deficitem. Zato úspěšně proběhl v září Atletický den, na němž měl svůj nemalý podíl právě Stanislav Crha. Je nesrovnatelné, jak dokonale byla jednota ve svých počátcích vybavena tělocvičným nářadím a jak těžko se v této době prosazovala třeba koupě jedné fůry říčního písku pro doskočiště, nebo jednoho disku či oštěpu. Snad to charakterizuje výrok jednoho (staršího) člena výboru: "Stojí to peníze a jenom se s tím hází, co nevidět to bude rozbité a ohrožuje to mladé stromky vysázené kolem cvičiště. Navrhuji, aby pro tyto účely nebylo cvičiště přístupno." Inu, neměla to lehká atletika lehké!

Rok 1932 byl také rokem sletovým. Na IX. všesokolském sletu v Praze byl Sokol Ivanovice zastoupen 39 muži, 26 ženami, 13 dorostenci a 14 dorostenkami.

Účastníci IX. všesokolského sletu v roce 1932

 

Ovšem roky vleklé hospodářské krize a nezaměstnanosti doléhají i na Sokol. Kino už nevynáší tolik, kolik by si pokladník přál nebo potřeboval na dlužní splátky. Působí tu i konkurence kina Orel v Lidovém domě. Ani nastupující éra zvukového filmu, zahájená 18. září 1932 promítáním filmu "CK polní maršálek" s Vlastou Burianem, ani taneční večírky každou sobotu 9. říjnem počínaje, za vedení tanečního mistra MUC. Fandy Slabého z Vyškova neřeší nadlouho finanční problémy sokolské jednoty. Jako východisko z této situace bylo odhlasováno vypsání členských bezúročných a časově neomezených půjček. Většina členů se jich později ve prospěch jednoty stejně zřekla.

Přes uvedené potíže tělovýchovná a sportovní činnost Sokola pokračuje i v příštích letech. V roce 1933 (4. 4.) se registruje družstvo házené do Čs. svazu házené v Hanácké župě házené (Prostějov) k mistrovským zápasům. Dosud hraná přátelská utkání s okolními družstvy (Sokolem Dřevnovice, Morkovice, Vyškov, Chropyně, DTJ Dřevnovice, DTJ Ivanovice aj.) končila na domácím hřišti vesměs a na hřišti soupeřů většinou vítězně. V zimě se několik nadšenců pokouší znovu o ledovou plochu na hřišti - tentokrát úspěšně.

Aktivita a iniciativa hlavně mladších členů se projevuje i v dalších letech. Na schůzi 7. ledna 1935 se pokoušejí založit šachový kroužek, 8. března podávají návrh na zřízení tenisového dvorce. Tento návrh byl 1. dubna odvolán, protože z finančních důvodů se ukázal neuskutečnitelným. Čile si však vede odbíjená. Zatímco házená se hraje v župě pouze ve 4 jednotách, 13 jednot pěstuje odbíjenou. 1. 7. 1937 se jednalo dokonce o založení lyžařského odboru.

Není správný názor, že v Sokole se pěstuje jen nářaďový tělocvik a až začali jiní pěstovat sport, přidal se i Sokol. Například právě lyžařství se ujalo nejdříve v Sokole. První knížku o lyžování vydal Sokol Pražský. Podobně Tyrš se zasloužil o zavedení zápasu v Čechách (roku 1863). Šerm také existoval v Sokole od počátku, vždyť vynikajícím šermířem byl Jindřich Fügner, náčelník ČOS Jindra Vaníček zase veslařem a plavcem. Stejně stará je i turistika (pěší výlety) i atletika nazývaná tělocvikem prostým. Byla přece součástí závodů v tzv. víceboji, byť v omezeném počtu disciplín (většinou běhy, skoky, vrh koulí nebo míčem).

27. června 1936 se zúčastnilo několik členů ivanovického Sokola zájezdu sokolstva na Slovensko, kde Andrej Hlinka rozdmychával nenávistnou kampaň proti Sokolu i republice. Doma si uspořádala jednota 14. listopadu jednu z tradičně zdařilých tělocvičných besídek, kterou tentokrát zahájil nový ženský pěvecký kroužek Sokola. V župním náčelnictvu byla jednota zastoupena Marií Štolfovou.

Rok 1937 byl sice rokem pilných příprav na X. všesokolský slet, ale také dobou smutku a obav o osud republiky. 14. září zemřel náš první prezident - osvoboditel T. G. Masaryk, od roku 1884 člen Sokola Pražského, od roku 1890 člen Sokola Praha III. V nepřehledných davech vyprovázejících ho na poslední cestě Prahou byla i delegace Sokola Ivanovice na Hané.

Sletový rok 1938 začal 6. února zahájením sletových zimních her, jichž se Sokol Ivanovice nezúčastnil. Nad vlastním sletem 3. - 7. července už visely hrozivé mraky pozdějších válečných událostí. A snad právě proto vyzněl tento všesokolský slet jako mohutná manifestace síly a odhodlání sokolstva bránit vlast. Počet účastníků sletu z ivanovické jednoty se nepodařilo zjistit, ale z celé župy Milíčovy odjelo na slet 727 mužů, 503 žen, 240 dorostenců a 261 dorostenek.

Po sletě se politické události doslova řítí jedna za druhou. V Německu už Hitler otevřeně vyhrožuje, v natrženém Česko-Slovensku kope hrob republice Hlinka. V říjnu toho roku marně ČOS protestuje proti zabavování sokolského majetku na Slovensku a vyhlašuje, že se práv a nároků nevzdala a nevzdává. Sokol zároveň s DTJ a Orlem byly rozpuštěny jako takzvané polovojenské branné organizace a uznávána byla pouze Hlinkova garda. V naší jednotě došlo k radostnější události. Osmdesáti let se dožívá Rudolf Horníček, zakládající člen Sokola Ivanovice, jeho dlouholetý starosta, místostarosta, místostarosta župy a její zástupce v ČOS. Jeho práce a zásluhy jsou oceněny čestným členstvím. Jinak zájem o cvičení po sletě poněkud ochabl, zato příznivých podmínek zimy bylo využito k provozu kluziště.

Ani rok 1939 nevěstí nic dobrého. Vládou byl vydán zákaz shromažďování, dle něhož se nemohou konat valné hromady, členské schůze ani veřejná cvičení. Povoleny jsou pouze výborové schůze jednot a žup. Zářijové a říjnové události vedly k okleštění republiky. Zároveň s odstoupením Sudet došlo k větší ztrátě Bezručova kraje - Těšínska, Opavska, Hlučínska. Sokol Ivanovice jako představitel II. okrsku župy pečoval o svoji svěřenku, tělocvičnou jednotu Sokol Mistřovice - Mosty právě na Těšínsku. Okupace těchto území Polskem přišla tak náhle, že téměř všechen sokolský majetek zůstal v záboru. Župní věstník o tom uvedl: "O chování Poláků ze všech sokolských svěřenek přišly stejné zprávy: Zachovali se nebratrsky, nesokolsky, neslovansky. Spolkový majetek nebylo lze zachránit právě pro nečekaný, nelidský a násilný přepad."

Jednání v Národním souručenství o sjednocení tělovýchovy se protahují. Narážejí na řadu otázek organizačních, majetkových i ideových. Také jednání s jednotlivými svazy je obtížné a neschůdné. Základem má být jednotný spolek s názvem Národní tělovýchovná jednota Sokol, ve kterou se mají přeměnit nynější sokolské jednoty. Členové jiných spolků mají být přijímáni jednotlivě, pouze Junáci přestupují hromadně. Sjednocení nakonec znemožnil Orel požadavkem, aby jeho ideové směrnice se staly vůdčími myšlenkami nové organizace. Také DTJ se rozhodla pro další trvání. Přesto se se Sokolem sblížila právě vlivem Národního souručenství, v němž všechny dosavadní kulturní a politické proudy měly spolupracovat.

Jako důsledek změny politických poměrů musela ČOS 26. srpna 1939 vydat příkaz (podle § 6 nařízení říšského protektora o židovském majetku z 21. 6. 1939) zbavit členství v Sokole všechny osoby židovského původu (platí i pro dorost a žactvo). V Ivanovicích to byli Erika Göttzlingerová, Rudolfa Singerová a Alois Herman. Jinak činnost jednoty pokračuje, cvičí se, hraje se odbíjená, házená, pěstuje se lehká atletika pokud to rozměry hřiště dovolují. Výsledky župních závodů všech složek kromě mužů jsou velmi dobré.

V jubilejním roce 1940 - čtyřicet let od svého založení - vyhrál Sokol Ivanovice v lednu župní turnaj v ledním hokeji. Pak následovala řada úředních omezení. V únoru došlo nařízení změnit ve stanovách jednoty vše, co připomíná státoprávní poměry první republiky. V březnu bylo vydáno povolení vytápět sál pouze pro kina a divadla, nikoliv pro cvičení. Další nařízení ukládalo hlásit schůze výboru jednoty nejméně 14 dní předem. Proto bylo od pravidelných schůzí výboru upuštěno.

Přesto oslavila jednota svoji čtyřicetiletou činnost důstojně. Uspořádala velmi zdařilou tělocvičnou akademii s názvem "Tyršův tělocvik v obrazech" se soutěží o nejlepší číslo večera a výstavu dokumentů o činnosti jednoty od založení. Čile si vedl také loutkářský divadelní odbor a ze svého výtěžku přispěl dorostenecké samosprávě k vybavení a založení košíkové. Také se uskutečnil první, propagační zápas se Sokolem Slavkov.

Od 1. září se stal novým starostou České obce sokolské dr. J. V. Keller. Měl asi zabránit tomu, k čemu stejně a velmi brzo došlo. Česká tisková kancelář (ČTK) uveřejnila 11. října tuto úřední zprávu: "Říšský protektor v Čechách a na Moravě učinil na základě § 13 nařízení o vybudování správy a německé bezpečnostní policie Protektorátu Čechy a Morava z 1. září 1939 - Reichsgesetzblatt I str. 681 - toto opatření: "Spolek Česká obec sokolská se sídlem v Praze a jeho členská sdružení, odbočky a přičleněné organizace se tímto   r o z p o u š t ě j í . Jmění této organisace bylo ve smyslu § 2 nařízení o propadnutí jmění v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 4. října 1939 - Reichsgesetzblatt II str. 1998   -   z a b a v e n o   a může býti, pokud říšský protektor v Čechách a na Moravě neučiní jiná opatření, prohlášeno tajnou státní policií za propadlé ve prospěch Říše". Toto opatření nabude účinnosti uveřejněním v Der Neue Tag.

Výkonem funkce pověřen (podepsán)   H e y d r i c h ,   S S   Obergruppenführer a generál policie."

Než se toto nařízení v ivanovické sokolské jednotě uskutečnilo, byl ještě 2. února 1941 založen odbor stolního tenisu, který přešel do HSK Ivanovice. Jeho vedoucím byl Alois Němec.

Poslední zápis v jednatelské knize Sokola Ivanovice je datován 25. února 1941.

Posledním závodem Sokolem Ivanovice pořádaným byl přespolní běh (štafetový 800 x 400 x 200 x 100 m) 30. března toho roku.

13. dubna 1941 byla sborovna, archiv a tělocvična Sokolu Ivanovice na Hané úředně zapečetěna.

Ještě v témže roce dostala Tyršova ulice znovu svůj původní název Frenštát.

Starořecký výraz "kalokagathia" vyjadřoval harmonické rozvíjení těla i ducha. Miroslav Tyrš tento požadavek vtělil v heslo: "Ve zdravém těle zdravý duch". Proto se v Sokole výchovně-vzdělávací složka stala rovnocennou složce tělocvičné. A v obou měli své dominantní postavení učitelé, jejichž společensko-výchovné poslání té doby se plně shodovalo s programem sokolských vzdělavatelů. Jak výrazně se učitelé na práci v Sokole podíleli, říká statistika z roku 1933: z 247 učitelů v obvodu sokolské župy působících bylo 212 členů Sokola. Z nich 39 ve funkci vzdělavatele.

Sokol Ivanovice již v prvním měsíci roku 1901 zřídil vzdělávací odbor, z něhož vzešel podnět k založení téhož v rámci župy. Jeden ze základních pramenů vzdělávání - přístup ke knize - snažil se řešit výzvou místním spolkům s vlastní knihovnou (Veleslavín, Svatopluk, Libuše) zároveň s návrhem obecnímu zastupitelstvu založit veřejnou obecní knihovnu. Obec ani neodpověděla, ale spolky alespoň souhlasily s půjčováním knih i nečlenům, dokonce zdarma.

Úspěšně se v Sokole rozvíjela činnost přednášková. Ať to byly přednášky pro veřejnost, nebo kratší a častější proslovy "před šikem" při nástupu jednotky ke cvičební hodině. Obsah býval zaměřen převážně k výročím historických postav a událostí, ale i k problémům současným. Také tělocvičné akademie, k těmto výročím nejčastěji pořádané, se neobešly bez proslovu, hudby či zpěvu.

Činnost pěveckého sboru Sokola v průběhu let kolísala, takže byla více příležitostná nežli soustavná a velmi závisela na příchodu či odchodu členů, kteří se jí věnovali. Tak v prvním desetiletí existence měl Sokol výborný pěvecký sbor mužský i smíšený, dokonce i pěvecké kvarteto. Pak následovala dlouhá řada let příležitostných vystoupení pěveckého sboru při tělocvičných akademiích a oslavách jednotou pořádaných ve větším či menším obsazení. Jeden ze vzestupných vrcholů byl samostatný pěvecký večer 20. prosince 1930 uspořádaný ve prospěch nezaměstnaných členů Sokola.

Dá se říci, že zpěv byl běžnou záležitostí sokolského života. Zpívalo se v cvičební hodině, na vycházkách a výletech, cestou na veřejná cvičení okolních sokolských jednot, ať pěšky nebo koňmo na selských žebřinových vozech. Také státní hymna se i při hudbě většinou zpívala. Na koncerty sborového zpěvu si zval Sokol Volné pěvecké sdružení z Vyškova, dirigované profesorem Janem Šoupalem, pozdějším dirigentem slavných Moravských učitelů (PSMU). Tyto koncerty (24. 10. 1920, 17. 4. 1921, 9. 4. 1922 v Besedním domě, nebo 5. 4. 1928 už v sokolovně) byly vždy velkou kulturní událostí.

Podobně tomu bylo v Sokole i s hudbou. Pro vystoupení na oslavách a tělocvičných akademiích vždy členové - muzikanti nacvičovali i čísla hudební v rámci daných možností. Hudebním obsahem bohatá byla například tělocvičná akademie k 250. výročí J. A. Komenského 28. 11. 1920. Tělocvičná čísla se cvičívala vesměs při klavírním doprovodu. Řadu let se stala v tomto směru téměř nepostradatelnou učitelka Bohumila Pohorská. Krátký čas (po roce 1920) existoval také sbor trubačů, troubil do pochodu při sokolských průvodech.

Je samozřejmé, že kde je hudba, nechybí ani tanec. Dlouho se v Sokole pěstovaly a udržovaly starší tance národní i řadové. Ještě do konce dvacátých let se tančila na sokolských plesech moravská nebo česká beseda, vždy předem pečlivě nacvičovaná. Po první světové válce starší tance (šotyška, kvapík, třasák aj.) postupně mizí a k mazurce, polce, valčíku pronikají ze světa poněkud výstřední tance moderní (schimmy, charles-ton, wannstep) zároveň s módou krátkých ženských sukní, vlasů (mikádo) a nových hudebních nástrojů (saxofon). Je i zásluhou vzdělávacího odboru, že se koncem dvacátých a počátkem třicátých let nové společenské tance (tango, foxtrot, walz aj.) netančily živelně. V sokolských tanečních hodinách pod vedením tanečních mistrů (Vojtěch Hlaváček, MUC. F. Slabý a Helena Plefková z Vyškova) s vlastním tanečním orchestrem (Břetislav Lubojacký, Josef Nejezchleba, Jarmil Kyselák, Zdeněk Čecháček) se učila mladá generace zároveň s tancem i žádoucímu chování a společenskému vystupování, což se na úrovni sokolských večírků, mikulášských zábav a podobně viditelně projevilo.

Rokem 1928 vzniká v ivanovickém Sokole tradice šibřinek - maškarních plesů v bohaté dekoraci s půlnoční scénou přiléhající k uvedenému rázu. V chudobném provedení, bez rázu, náplně a sokolského ducha se pořádají dodnes, vlastně už jenom s vypůjčeným názvem. Sokolské šibřinky měly své pravidelné dny (1. sobota v únoru) a pečlivou, výstižnou dekorační výzdobu. Například "Lesem a hájem" (1928), "V říši vodníkově" (1929), "Z pohádky do pohádky" (1930) s půlnoční scénou "O Šípkové Růžence", jednou z nejzdařilejších, a další, ke kterým dekorace po večerech připravoval dlouholetý jednatel jednoty, malíř-amatér Jan Kusala. Na dalších ročnících například "Cirkus Emilio" (1933), a zvlášť "O pouti" (1946), kde "pouťová" návštěva překážela tanci, se podíleli výtvarně také Ladislav Patloka, Al. Vidlář a technicky Josef Chaloupka. Zájem o ivanovické šibřinky byl veliký i v okolí, takže přes 100 masek nebyla návštěva výjimečná.

Sokolské šibřinky - dekorace k půlnoční scéně O Šípkové Růžence

 

Sokol Ivanovice uspořádal také několik letních karnevalů, z nichž nejzdařilejší byl asi 25. 8. 1929, spojený s průvodem městem, alegorickými vozy a volbou karnevalového krále.

Do zábavně-vzdělávací činnosti Sokola hned od jeho začátku patří nesporně ochotnické divadlo. Divadelní odbor Sokola Ivanovice byl ustaven 17. dubna 1904, zároveň byl vypracován divadelní řád a dokonce učiněn pokus s dramatickou školou. Ředitelem, jak se tehdy říkalo, byl zvolen Rudolf Havlík. Jaký význam přikládal Sokol ochotnickému divadlu svědčí i to, že od založení župního sokolského věstníku byla částí obsahu pravidelná divadelní hlídka, mimo jiné s nabídkou vhodných a hodnotných her a důrazem ne na množství, ale kvalitu. Ivanovický Sokol se touto zásadou řídil a také některé náročnější hry uvedl ve spolupráci s jinými místními ochotníky nebo jako pohostinská vystoupení cizího divadelního souboru, například v roce 1907 a 1908 Sokola Slavkov.

Nelze tvrdit, že by ochotnické divadlo v Sokole vrcholilo rokem 1936, ale statistická ročenka ČOS uvedla, že v tomto roce hrálo divadlo 2 455 sokolských jednot, zatímco největší ochotnické divadelní ústředí - Ústřední matice divadelních ochotníků českých (UMDOČ) sdružovalo asi 1 400 divadelních spolků.

Podobně jako hudba a zpěv mělo i divadlo v Ivanovicích roky chudší a úrodnější, dle toho jak se střídaly osoby, které se tomu věnovaly. Pokud sídlil Sokol U Havlíků a později v Besedním domě, byl na jevišti doma. Po přesídlení do sokolovny bez jeviště už jen několikrát hostoval v Besedním domě, a proto svůj divadelní odbor změnil na zábavní a za předsedu si zvolil dřívějšího ochotníka Antonína Říhu. Tím ale divadlo v Sokole úplně neskončilo.

4. března 1929 mladí členové si založili loutkářský kroužek (bez samostatného odboru) a hráli loutkové divadlo. Hrálo se v sokolovně na galerii s menšími přestávkami až do roku 1940. Duší souboru, hercem, vodičem, výtvarníkem byl Miroslav Ovčačík, talentovaný řezbář. Díky jemu dřevěný herecký soubor obdržel několik krásných nových loutek. Počet a názvy loutkových představení se nezachovaly.

 

Seznam zjištěných divadelních představení Sokola Ivanovice na Hané:

• 1901 - Alois Jirásek: "Vojnarka" (dvě představení)
• 1902 - František Šamberk: "K. H. Borovský" (dvě představení)
• 1903 - František Šamberk: "K. H. Borovský" (ve Chvalkovicích)
• 1904 - F. A. Šubert: "Drama čtyř chudých stěn"
• 26. 6. 1904 - František Šamberk: "K. H. Borovský" (v Medlovicích)
• 17. 7. 1904 - František Šamberk: "K. H. Borovský" (v Drysicích)
• 8. 7. 1907 - František Šamberk: "K. H. Borovský" (k 50. výročí úmrtí)
• 8. 12. 1907 - Hennegrin Duval: "Manžel šibal" + Mattus: "Stará paní" (divadelní odbor Sokola Slavkov)
• 29. 3. 1908 - Victor Sardon: "Cyprienna" (divadelní odbor Sokola Slavkov)
• 9. 5. 1909 - Karel Želenský: "Návrat"
• ?? ?? 1913 - ??? dvě divadelní představení bez údajů
• 22. 3. 1914 - ??? "Bezejmenná"
• ?? ?? 1915 - ??? divadlo s večírkem na pomoc Červenému kříži
• 6. 1. 1918 - J. Potapenko: "Kytice" - jednoaktovka (s tělocvičnou besídkou dorostu a ženských složek)
• 6. 4. 1919 - Jiří Mahen: "Nebe, peklo, ráj"
• 5. 4. 1920 - ??? "Vzácný kolovrat" (divadlo dorostu)
• 30. 5. 1920 - Štolba: "Staré hříchy"
• ?? ?? 1920 - Jiří Mahen: "Jánošík" (divadlo v přírodě s Veleslavínem)
• ?? ?? 1921 - ??? "Staříček Holuša"
• 4. 4. 1922 - Gogol: "Revisor" (s Kotkem a Veleslavínem)
• 7. 5. 1922 - Karel Scheinpflug: "Geysir"
• ?? ?? 1922 - Alois Jirásek: "Vojnarka"
• 1. 11. 1922 - Eduard Rada: "Vrah" ("Bestia triumphans")
• 5. 11. 1922 - Eduard Rada: "Vrah" (druhé představení)
• 6. 7. 1923 - J. F. Karas: "Ztracenci" (v rámci mohutných oslav M. J. Husa)
• ?? 8. 1923 - Beneš: "Zločin v horské boudě"
• 28. 10. 1923 - ??? (účinkovali: R. Havlík, Vojtěch Šimčík, F. Beneš)
• ?? ?? 1924 - ??? "Otec božího lidu"
• ?? ?? 1925 - F. V. Krejčí: "Půlnoc"
• 6. 7. 1925 - J. F. Karas: "Kostnické plameny"
• 6. 9. 1925 - Piskoř: "Herakles versus Puma" (soutěžní představení)
• 9. 12. 1928 - Josef Kajetán Tyl: "Strakonický dudák" (s divadelním spolkem Haná)
• ?? ?? 1930 - Sophus Michaelis: "Revoluční svatba" (s divadelním spolkem Haná)
• 21. 10. 1933 - Pagnol: "Malajský šíp" (s divadelním spolkem Haná)
• 22. 4. 1934 - K. Horký: "Srážka vlaků" + J. Sedláček: "Vdám se až naprší" - jednoaktovka (v rámci soutěže župy)

 

Po osvobození v roce 1945, ještě v květnu, obnovil svoji činnost Sokol Ivanovice jako jediný z místních tělocvičných spolků. V následujícím roce 1946 už v hojném počtu vítá 14. července prezidenta Beneše ve Vyškově, vysílá své zástupce do župních orgánů (Stanislav Dvořáček, Bedřiška Syrovátková) a zahajuje přípravu na XI. všesokolský slet v roce 1948. 29. června pořádá s tímto zaměřením okrskové veřejné cvičení, aniž kdo by tušil, že historické - poslední.

Družstvo mužů - bradla na posledním veřejném cvičení v roce 1947.

Zleva: Karel Syrovátka, Jan Řičánek, Emil Palásek, Oldřich Bednář, MVDr. Zdeněk Brázda, Ladislav Skácel.

 

Válkou přerušené snahy o sjednocení tělovýchovy a sportu, započaté na konci předmnichovské republiky, pokračovaly po osvobození na nejvyšší úrovni, protože politické koncepci Gottwaldovy vlády plně vyhovovaly. Vznikl Ústřední národní tělovýchovný výbor (ÚNTV), který měl tyto snahy zabezpečit. KSČ v zájmu urychleného sjednocení pod Sokolem dala pokyn neobnovovat Federální proletářskou tělovýchovu (FPT). 31. srpna 1945 zástupci Orla v ÚNTV jako první sjednocení odmítli, neboť samostatná cesta je dána Encyklikou papeže Pia XI. o křesťanské výchově mládeže. V září 1945 pak vstoupil Junák jako kolektivní člen do Českého svazu mládeže (ČSM) a změnil svůj název na Junák - ústředí skautské výchovy ve svazu ČSM.

Když později vystoupil z ÚNTV Československý sportovní výbor (ČSV), vyjádřily se jednotlivé organizace pouze za tzv. federativní sjednocení, k němuž došlo 16. září 1946 utvořením Československého tělovýchovného svazu (ČsTS). Ale ani v roce 1947 sjednocování prakticky nepokročilo. V Ivanovicích byl sice ze zástupců místní tělovýchovy utvořen jakýsi sjednocovací výbor, ale to bylo vše. V říjnu 1947 se sešel VIII. sjezd ČOS a v přijaté ideové rezoluci zdůraznil nedotknutelnost majetku a tím i negativní postoj k socializaci.

Rázný zvrat přivodily únorové události 1948. Už 27. února předsednictvo Ústředního akčního výboru národní fronty (ÚAV NF) rozhodlo, že jedinou tělovýchovnou organizací bude SOKOL a všechny svazy, spolky, kluby splynou do této organizace. Ústřední akční výbor ČOS v čele s dr. Františkem Bláhou se druhého dne poté ujal řízení ve všech složkách. Tyto akční výbory, řízené dosazenými členy KSČ, odstranily v hromadných čistkách jen v prvních týdnech přes 11 000 sokolských pracovníků, z ČOS byl vytvořen Generální sekretariát Sokola, který od 1. ledna 1949 zrušil všechny sokolské župy, vytvořil kraje a okresy, do nichž opět bez jakýchkoliv voleb nadiktoval činovníky s rozhodujícím počtem komunistických krajských a okresních tajemníků. Toto sjednocení akčními výbory na všech stupních tělovýchovy bylo 31. března 1948 v Praze manifestačně vyhlášeno ministrem školství a osvěty dr. Zdeňkem Nejedlým a rozhlasem vysíláno do tělocvičných jednot. Na sloučení se sportovními kluby došlo až po sokolském sletu.

V Ivanovicích proběhlo sjednocení ze strany TJ Orla a DTJ viditelně apaticky, protože s ním ani členové a ani činovníci obou jednot nesouhlasili a trpně se smířili s danou skutečností. Ačkoliv ve "sjednoceném" Sokole se stal náčelníkem Jan Oral s bývalé DTJ, přestoupilo jen několik členů a z Orla asi nikdo. Jedno bylo jasné už teď, že tradice, ideály a sokolský duch v KSČ řízené tělovýchově vezmou zasvé. Brzy se to potvrdilo. Ne Tyrš a sokolské slety, ale Chaloupecký, FDTJ a jedna jejich spartakiáda v Praze Na Maninách budou spolu se sovětskou fyskulturou vzory socialistické tělovýchově pro příštích 42 roků.

V této atmosféře proběhl ještě XI. všesokolský slet v Praze v červnu a červenci 1948. Z Ivanovic se jej zúčastnilo 171 sokolů včetně žákovských složek. Sletový průvod Prahou, přenášený rozhlasem do všech koutů republiky, přes všechnu zastírací snahu reportérů, vyzněl jako obrovská manifestace sokolského bratrství. Masové volání: "Ať žije prezident Beneš" a řadu sokolských a jiných hesel musel vyslechnout i průvodu přihlížející nově zvolený prezident Klement Gottwald.

Po návratu z Prahy nastalo v sokolských jednotách vyšetřování a hledání provokatérů. Místní organizace KSČ pověřila tímto úkolem soudruha Aloise Jakubíka, ale ani jednoho viníka nezjistil. Zato metamorfóza Sokola jako takového pokračovala rychlým tempem. Hned 23. září ve svém projevu na téma: "Otázka moci" generální tajemník KSČ Rudolf Slánský řekl doslovně: "Očista Sokola pokračuje, ale je to jen flikování. Musíme celý přebudovat na podkladě závodních organizací sokolských jednot a tak vytvoříme jednotnou tělovýchovnou organizaci jakou potřebujeme." Tento tvrdý kurz byl částečně vyprovokován i masovou účastí sokolů na nedávném pohřbu bývalého prezidenta dr. Edvarda Beneše v Lánech.

29. ledna 1949 se konala ustavující schůze Okresního výboru Sokola, jehož předsedou se stal Josef Skácel z Komořan. 12. března na společné schůzi Okresního výboru a bývalého předsednictva Milíčovy sokolské župy byly předány členské matriky. V sokolských jednotách nastává "nový život". Sice v sedmnácti se přestalo cvičit úplně, ale v ostatních už se oslavuje výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR) štafetovým během a další "sokolské" akce pokračují (únorový "Běh vítězství", oslavy 1. máje, cyklistická štafeta ke sjezdu ČSM, soutěž k "Líšenské slavnosti") atd. atd. Zákon o státní péči o tělovýchovu a sport, přijatý 14. července 1949 Národním shromážděním, sice pověřoval Sokol i nadále řízením dobrovolné tělesné výchovy, ale současně zřídil Státní úřad pro tělovýchovu a sport s příslušnými referáty na krajských a okresních národních výborech. Zákon zavedl též soutěž o "Tyršův odznak zdatnosti" a tělovýchovné tituly a vyznamenání jako: zasloužilý tělovýchovný pracovník, mistr sportu a zasloužilý mistr sportu.

Státního řízení tělovýchovy se snažil Sokol Ivanovice využít k postavení městského stadionu. Po vyvolaném jednání 3. 11. 1950 byl sepsán protokol o umístění budoucího hřiště se vším příslušenstvím o rozloze 300 x 140 m v pozemkové části Horní louky (v bezprostřední blízkosti bývalého Kotkova mlýna). Jednání byli přítomni: plánovací referent KNV ing. M. Reich, obvodový plánovací referent v zastoupení ing. František Pokora, za obec Vlad. Raška, Václav Hudeček, Antonín Středa, za Sokol Vl. Foltánek. Všichni zúčastnění souhlasili.

V letech 1949 - 1951 sloužila sokolovna k provizornímu uskladnění volně sypaného obilí. I následujícího roku po zrušení sokolského hostince k 31. 5. 1951 vydal MNV Ivanovice výměr č. j. X-707/52, kterým dle zákona č. 111/50 Sb. se zabírají pro uskladňování obilí kromě sálu i šatny a bývalé hostinské místnosti. To rozvoji tělovýchovy pochopitelně neprospělo, proto tím větší byla snaha pokročit v budování stadionu.

Svědčí o tom:

1. Jednání 8. dubna 1952 za přítomnosti:

• zástupce KNV ing. architekta Otakara Krejčího
• zástupce ONV - technického referátu ing. Svobody
• zástupce MNV Josefa Jakubíka
• zástupců Sokola Vl. Foltánka, Fr. Merty, Boh. Zimáka (předseda oddílu kopané).

 

Předmětem jednání byl záměr vybudovat středisko s tímto vybavením:

- fotbalové hřiště, čtyřpramennou běžeckou dráhu, zařízení pro všechna odvětví lehké atletiky, 2 tenisové kurty, hřiště pro házenou, odbíjenou, košíkovou a současně kluziště s potřebnou plochou pro šatny, sprchy, sociální zařízení a byt pro sokolníka. V konečné fázi tribuna.

 

2. Výměr KNV II/2-1274 z 10. 4. 1952 adresovaný MNV Ivanovice na Hané v doslovném znění:

Věc: Určení stavebního obvodu pro středisko veřejné tělovýchovy.

V roce 1952 bude započato s přípravnými pracemi.

Stavebníkem bude SOKOL a MNV Ivanovice n. H.

KNV rozhodnutím referenta dle § 19 zák. č. 280 Sb. z r. 1948 jménem rady KNV určuje dle § 5 zák. z 19. XII. 1949 č. 280 Sb. a § 10 vládního nařízení z 16. V. 1950 č. 51 Sb. stavební obvod takto:

Části pozemku parcel od 1663 včetně části přilehlé polní cesty, dále části parcel od 1835 do 1815.

Toto středisko bude sloužit ještě pro obce Hoštice, Medlovice, Švábenice, Dětkovice, Chválkovice, Želeč a dále pro 2 školy a 6 závodů."

Plánovací referent v zast. Nedělka v.r. (podpis)

Ještě v témže roce (1952) pokračovaly věci zcela jiným směrem. Dvoukolejnost mezi dobrovolnou a státní linií tělesné výchovy a sportu, nespokojenost KSČ s plněním vytyčených úloh a nízká úroveň politické práce mezi sportovci ap. vedly k zásadní reorganizaci v prosinci 1952. ÚV KSČ a vláda rozhodly dle zákona 4/71 Sb. z 12. 12.:

1. Zavést jednotné státní řízení a kontrolu - Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport při vládě ČSR.

2. Pověřit

• Ústřední radu odborů organizováním a prováděním dobrovolné tělovýchovy a sportu členy ROH a příslušníky jejich rodin. Pro tento účel se vytvořily dobrovolné sportovní organizace - DSO Baník, Dynamo, Jiskra, Lokomotiva, Slavie, Slavoj, Slovan, Spartak, Tatran.
• Ministerstvo školství, věd a umění organizováním a prováděním povinné i dobrovolné (mimoškolské) tělovýchovy a sportu na školách I., II., III. stupně. Na vysokých školách povinná tělovýchova.
• Sokol organizováním a prováděním dobrovolné tělovýchovy a sportu mezi pracujícími na vesnicích a tam, kde nejsou odborářské tělovýchovné jednoty.

 

Na základě uvedeného dopisem z 21. října 1953 oznámila Závodní rada ROH Jihomoravské sladovny n. p. Ivanovice na Hané TJ Sokolu, že 1. října toho roku byla v podniku založena tělovýchovná jednota DSO SLAVOJ Ivanovice, zřízeny oddíly ledního hokeje, tenisu, kuželek a žádá o urychlený převod majetku - hřiště Na Rozvízu s vybavením. Přiložen seznam přistoupivších členů, razítko, podpis Matějka.

Obdobně tomu bylo u ustavení závodní tělovýchovné jednoty v n. p. Bioveta s názvem DSO Dynamo Ivanovice. 25. října jí byl protokolárně předán veškerý nemovitý i movitý majetek dle inventáře i s pokladní hotovostí 196,40 Kčs a vkladní knížkou u Státní spořitelny v Ivanovicích s vkladem 20 180,- Kčs. Předání podepsali:

• Za Sokol: Vl. Foltánek, starosta a PhMr. Vincenc Hons, pokladník a hospodář.
• Za ZR ROH: Jar. Sudický, člen ZR a předseda DSO Dynamo, Jar. Střaslička, člen ZR.
• Za DSO Dynamo: Jan Hrozek, org. referent a Boh. Zimák, hospodář.

(Protokol se zachoval v opise).

 

Druhá část majetku Sokola byla ZR Jihomoravských sladoven pro DOS Slavoj předána 9. prosince 1953. Protokol podepsali:

• Za Sokol: Vl. Foltánek, starosta a PhMr. Vincenc Hons, hospodář.
• Za ZR ROH Jihomoravské sladovny, n. p.: František Vysloužil, člen ZR.
• Za Slavoj: Vysloužil, předseda, Eduard Franc, místopředseda, Al. Konečný, jednatel.
• Připojeny byly ještě podpisy Jar. Sudického a Jos. Menšíka s razítky ZR Bioveta a ZR Sladovna a DSO Slavoj.

 

Tím přestal Sokol Ivanovice existovat. Politicky nadějný rok 1968 vyvolal mimo jiné také pokus o obnovení Sokola. 6. dubna se uskutečnil sjezd předsednictva bývalé ČOS v Praze, 25. května sjezd zástupců sokolských žup a jednot Jihomoravského kraje v Brně a 16. června schůze zástupců sokolských jednot ve Vyškově. 20. listopadu se sešla ještě schůze okresního přípravného výboru, ale rázný konec těmto snahám učinil Husákův normalizační proces v KSČ i v celé společnosti.

Dík listopadové revoluci 1989 dočkal se Sokol svého vzkříšení. Ivanovická tělocvičná jednota byla obnovena 15. dubna 1991 za účasti zástupců vyškovské župy dr. Bukovského (Jan Kupka a Jaromír Kremlička) a asi tří desítek bývalých členů, vesměs důchodového věku. Zvolený sedmičlenný výbor začal pracovat ve složení: starosta Emil Palásek, jednatel Vojtěch Kurka, vzdělavatel Slavoj Zvolský, pokladník František Jakubčík, hospodář Mojmír Palásek, členky výboru a revizní komise Ludmila Staroštíková a Miloslava Zdráhalová.

Po potvrzené registraci v ČOS z 29. června 1991 žádá jednota ve smyslu zákona č. 173/1990 Sb. o navrácení svého původního majetku. Pro neústupnost funkcionářů TJ Slovan Ivanovice i jeho ústředního orgánu ČSTV Praha bylo přikročeno k soudnímu vymáhání. Teprve po čtyřech soudních stáních s jedním odvoláním ke Krajskému soudu v Brně, až v říjnu 1994, kdy rozsudek nabyl právní moci, mohli členové ivanovického Sokola opět vlastním klíčem odemknout svůj dům a sokolovnu.

Veřejná sokolská cvičení v Ivanovicích

---	1900	domácí ÚMŠ
9. 6.	1901	župní cvičení (5 cvičenců - slet Ostrava)
---	1903	domácí ÚMŠ (15 mužů, 7 žen)
7. 8.	1905	cvičení jednoty (dle Vyškovských novin veřejné cvičení I. okrsku)
12. 8.	1906	župní (přítomen náčelník ČOS dr. Jindra Vaníček)
25. 8.	1907	cvičení jednoty (na zámeckém nádvoří)
20. 8.	1909	cvičení jednoty ÚMŠ
29. 5.	1910	sokolský den (manifestace sokolů z celého okresu)
31. 7.	1910	župní
11. 6.	1911	cvičení jednoty (nádvoří Šmídovy továrny)
11. 8.	1912	cvičení jednoty (nádvoří Šmídovy továrny)
12. 7.	1914	cvičení jednoty (v zahradách R. Horníčka a C. Skopala)
18. 8.	1915	župní
18. 8.	1918	župní (cvičiště rozmočeno deštěm, cvičilo se na náměstí)
17. 8.	1919	cvičení jednoty (na horní louce v zámeckém parku - i hrazdy)
30. 5.	1920	cvičení jednoty
22. 5.	1921	okrskové
28. 5.	1922	cvičení jednoty (na nádvoří Šmídovy továrny)
19. 7.	1925	okrskové (25 let trvání jednoty - v zámeckém parku)
13. 6.	1926	župní (na panském poli V aleji)
21. 8.	1927	cvičení jednoty (otevření sokolovny - velká cizí účast)
2. 6.	1929	cvičení jednoty
29. 7.	1930	cvičení jednoty (30. výročí jednoty se slavnostní akademií - 28. 10.)
21. 6.	1931	cvičení jednoty (k zahájení oslav k 100. narozeninám M. Tyrše)
1. 6.	1931	okrskové (průvod od elektrárny)
22. 5.	1938	okrskové
29. 6.	1947	okrskové

 

Všesokolské slety - účast Sokola Ivanovice

I.	1882	-----
II.	28. 6. - 30. 6. 1891	-----
III.	29. 6. - 1. 7. 1895	(u příležitosti národopisné výstavy)
IV.	28. 6. - 30. 6. 1901	3 muži jako delegace
V.	28. 6. - 1. 7. 1907	5 mužů, 6 žen (už se spolkovým praporem)
VI.	1912	25 členů
VII.	18. 6. - 23. 6. 1920	59 členů, 14 dorostenců a 4 dorostenky
VIII.	1926	31 mužů, 15 žen, 21 dorostenců, 11 dorostenek
IX.	30. 6. - 1. 7. 1932	39 mužů (24 krojovaných), 26 žen, 13 dorostenců, 14 dorostenek - celkem 92 !
X.	3. 7. - 6. 7. 1938	???
XI.	1948	45 mužů, 45 žen, 10 dorostenců, 24 dorostenek + 2 vedoucí, 25 žáků, 17 žaček + 3 vedoucí (cvičících mužů 23, žen 41 !)

 

Tělocvičná jednota Sokol Ivanovice na Hané - stav členů

ROK	CELKEM	Z TOHO ŽEN
1900	71
1901	95
1902	100
1903	87
1904	71
1905	79
1906	91
1907	87	13
1908	76
1909	74
1910	76
1911	79	13
1912	91	21
1913	79	16
1914	69	11
1915	?
1916	?
1917	?
1918	?
1919	176	65
1920	?
1921	240	82
1922	221	65
1923	192
1924	193	58
1925	206	53
1926	196	56
1927	234
1928	228
1929	239	82
1930	237	78
1931	238	82
1932	219	78
1933	229	80
1934	210
1935	205
1936	?
1937	?
1938	?
1939	?
1940	?
-----	-----	-----
1946	170
1947	187

 

Činovníci Sokola Ivanovice na Hané (od založení do roku 1948)

OBDOBÍ	STAROSTA
1900 - 1913	Rudolf Horníček
1914 - 1919	MUDr. František Bohdan
1920 - 1921	Tomáš Herodek
1922 - 1928	Julius Zvolský
1929 - 1937	Alois Ohlídal
1938 - 1940	Vladimír Foltánek
1941 - 1944	----- (Sokol rozpuštěn)
1945 - 1948	Vladimír Foltánek

 

OBDOBÍ	MÍSTOSTAROSTA
1900 - 1901	MUDr. František Bohdan
1902 - 1903	Ludvík Sochor
1904 - 1905	MUDr. František Bohdan
1906	Josef Knap
1907	MUDr. Schönhöfer
1908	Jan Paleček
1909	MUDr. Schönhöfer
1909	MUDr. František Bohdan
1910 - 1913	MUDr. František Bohdan
1914 - 1921	Rudolf Horníček
1922	???
1923 - 1924	Boh. Pokorný
1925 - 1926	???
1927	Tomáš Herodek
1928	???

 

OBDOBÍ	JEDNATEL
1900 - 1905	Rudolf Havlík
1906 - 1913	František Skácel
1914 - 1916	Jan Machař
1917 - 1919	František Kupka
1920	Vojtěch Herodek
1921	František Pavlík
1922 - 1923	Karel Nezval
1924 - 1927	František Beneš
1928 - 1935	Jan Kusala
1936 - 1937	František Černý mladší
1938 - 1948	Jan Kusala

 

OBDOBÍ	POKLADNÍK
1900	Ludvík Sochor
1901 - 1919	Antonín Pokorný
1920 - 1929	František Sekanina
1930 - 1931	PhMgr. Vincenc Hons
1932	Heřman Kaněra
1933 - 1940	PhMgr. Vincenc Hons
1945 - 1948	???

 

OBDOBÍ	NÁČELNÍK
1900	Josef Horníček mladší
1901 - 1903	Alois Dohnal
1904 - 1905	Josef Knap
1906 - 1907	Václav Sehnal
1908 - 1910	Vítězslav Horníček
1911 - 1912	Karel Neckař
1913	Vítězslav Horníček
1914 - 1915	Vladimír Mazálek
1916 - 1918	----- (muži ve válce)
1919	Karel Skácel / Vítězslav Horníček
1920	Vítězslav Horníček
1921	Karel Skácel
1922	Vojtěch Herodek
1923	Theodor Medek
1924 - 1925	Vojtěch Herodek
1926	Vojtěch Herodek / Jan Smékal
1927	Jan Smékal
1928	MVDr. Jan Hiller
1929 - 1930	Theodor Medek
1931 - 1935	Karel Syrovátka
1936	Jindřich Kutlach
1937 -	Břetislav Šíma
1938 - 1940	???
1945 - 1948	Karel Syrovátka

 

OBDOBÍ	NÁČELNICE
1900 -
1901 -
1902 - 1909	Vl. Dohnalová, Běla Horníčková, Marie Havlíková, Pavla Bohdanová
1910	Berta Raclavská
1911 - 1912	Pavla Bohdanová
1913 - 1915	???
1916 - 1917	Františka Zbraňová
1918 - 1921	Františka Skřepská
1922	Julie Léharová
1923	Nakládalová
1924 - 1925	Julie Léharová
1926	Marie Kulifayová
1927	Lída Rešková
1928 - 1929	Božena Syrovátková
1930 - 1936	Marie Kulifayová
1937	Marie Štolfová
1938 - 1940	Marie Kulifayová
1941 - 1944	----- (Sokol rozpuštěn)
1945 - 1947	Marie Kulifayová
1948	Bedřiška Syrovátková

 

OBDOBÍ	VZDĚLAVATEL
1900 - 1905	vzdělavatelský sbor
1906 - 1911	Jan Paleček
1912 - 1916	Jan Machař
1917 - 1919	František Kupka
1920 - 1924	Boh. Pokorný
1925	Ludvík Nop
1926	Boh. Mastný
1927	František Herodek
1928 - 1929	Vladimír Foltánek
1930 - 1933	František Herodek
1934 - 1935	Antonín Štolfa
1936 - 1938	Vojtěch Navrátil
1939	Rostislav Kovařík
1940	Vojtěch Kulíšek
1941 - 1944	???
1945 - 1947	Vojtěch Kulíšek
1948	Zdeněk Kovařík

 

 

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.