Čestní občané Ivanovic

P. David Kubíček, rodák ze Seničky, působil v Ivanovicích od roku 1874 do roku 1878 jako nadační kaplan, poté jako farář až do roku 1899, kdy se stal děkanem. Svoji farnost spravoval do konce roku 1907. Čestné občanství obdržel 2. srpna 1896 jako místoděkan u příležitosti oslav jeho pětadvacetiletého kněžství.

Antonín Placher, ivanovický rodák, nastoupil místo řídícího učitele na zdejší škole 7. března 1896. V roce 1898 byl ustanoven ředitelem měšťanské školy chlapecké, od roku 1904 také dívčí. Jeho zásluhy o školství vůbec a o ivanovické zvlášť, jsou mimořádné. 7. září 1911 ho jmenovala obec "čestným měšťanem". Čestné občanství obdržel i od obce Královopolské Vážany, místa dřívějšího působiště.

Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československé republiky, byl v předvečer svých 85. narozenin 6. března 1935 zvolen všemi hlasy obecního zastupitelstva čestným občanem Ivanovic na slavnostní schůzi konané v sokolovně. Místo diplomu o čestném občanství obdržel slavnostní oznámení o zřízení fondu T. G. Masaryka pro místní školní děti. Z politických důvodů za německé okupace byl od 10. 9. 1941 uváděn pouze jako "Fond pro místní chudé školní děti".

Ing. Basil Macalík, ivanovický rodák, byl jedním z mužů, kteří se nejvíc zasloužili o hospodářský rozkvět Moravy ve své době. Za celoživotní učitelskou, organizátorskou, obzvláště pak vědecko-výzkumnou publikační činnost, jak je uvedena v samostatné kapitole, byl 30. března 1936 obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem u příležitosti svých 75. narozenin a ještě téhož roku 13. září mu byla slavnostně odhalena deska na jeho rodném domě v Husově ulici č. p. 50.

Msgn. František Hála se narodil v Dražovicích 20. 6. 1893. V roce 1921 přišel do Ivanovic jako dvaadvacetiletý kaplan (kooperátor) a působil zde 7 roků. V létě 1939 emigroval a stal se členem londýnské Československé státní rady. V dubnu 1945 byl jmenován ministrem pošt v první poválečné vládě. Po únoru 1948 s Msgn. Šrámkem při druhém útěku za hranice byl zatčen a internován. 21. června 1948 byl jako nemocný propuštěn a uchýlil se do kláštera v Bílé Vodě u Jeseníka, kde 27. srpna 1952 zemřel. Pohřben byl v Dražovicích za početné asistence státní bezpečnosti (StB).

Při slavnostním uvítání na radnici 11. června 1945 mu bylo vráceno domovské právo zrušené po jeho emigraci, a zároveň uděleno čestné občanství města. (Diplom byl uměleckým dílem akademického malíře Petra Pištělky ze Švábenic). Na návrh rady NV z 12. 4. 1949 mu bylo čestné občanství zrušeno "pro reakční postoj k lidově demokratickému zřízení".

Ministr František Hála věnoval městu sbírku poštovních známek v tehdejší hodnotě 200 000,- Kčs. Byla uložena v trezoru Státní spořitelny Vyškov, pobočce Ivanovice, kde měla být rozhodnutím obecního zastupitelstva z února 1947 postupně doplňována. Ztratila se beze stopy!?!

Ladislav Kopřiva, rodák ivanovický, bratr Ferdinanda Kopřivy, majitele stolařství za Hanou v Družstevní ulici.

Čestné občanství obdržel 17. června 1947. (Jeho podpis v pamětní knize města je datován 7. 9. 1947). V té době jako kandidát za KSČ byl zvolen předsedou Zemského národního výboru v Čechách. Později, od června 1950 byl jmenován ministrem národní bezpečnosti.

Bedřich Wiedermann, profesor konzervatoře, varhanní virtuos a skladatel se narodil v Ivanovicích jako nejmladší syn nadučitele Antonína Wiedermanna. (Jeho život a dílo je popsáno v samostatné kapitole). Jmenování čestným občanem zároveň s Ladislavem Kopřivou v téže schůzi MNV (17. 6. 1947) bylo asi politickým kompromisem mezi členy KSČ a Lidové strany v obecním zastupitelstvu. Dnešní Wiedermannova ulice byla ale pojmenována "Ulice Antonína Wiedermanna".

Klement Gottwald, údajně rodák z Dědic u Vyškova. Na počest zvolení prezidentem republiky se konala 1. listopadu 1948 slavnostní schůze MNV v Besedním domě spojená s kulturní a tělocvičnou akademií. 21. listopadu nato mu bylo oficiálně uděleno čestné občanství města Ivanovic.

Jan Uhlíř, vojenský kapelník a hudební skladatel, ivanovický rodák, původně zámečnický učeň, nakonec inspektor vojenských hudeb ČSR (nejvyšší hudební funkce v armádě). Jeho pohnutá životní dráha a dílo je popsáno ve zvláštní kapitole. U příležitosti jeho 75. narozenin mu bylo uděleno čestné občanství 8. května 1969 na slavnostní schůzi MNV s hudebním večerem v Besedním domě, jehož se nemohl Jan Uhlíř osobně zúčastnit pro pokročilou nemoc. Jmenovací diplom mu předala delegace města v jeho pražském bytě.

PhDr. Jaromír Obzina je rodák z Brodku u Prostějova. Jeho jmenování čestným občanem v době, kdy se stal ministrem vnitra ČSSR mělo čistě spekulativní důvody. Z osobní známosti s Josefem Koupou, předsedou místního sboru požární ochrany, přijal v roce 1978 záštitu a osobní účast na oslavách 100. výročí založení hasičského sboru v Ivanovicích. Diplom o čestném občanství a symbolický klíč města mu delegace obce předala 21. prosince 1978 v Praze. Návštěvu Ivanovic opětoval 25. dubna 1985 jako místopředseda vlády.

Městské zastupitelstvo na veřejném zasedání 12. května 1993 potvrdilo čestná občanství města P. Davidu Kubíčkovi, Antonínu Placherovi, T. G. Masarykovi, ing. Basilu Macalíkovi, Bedřichu Wiedermannovi, Janu Uhlířovi.

Opět přiznalo zrušené čestné občanství Msgn. Františku Hálovi.

Zrušilo udělená čestná občanství Klementu Gottwaldovi, Ladislavu Kopřivovi, Jaromíru Obzinovi.

Udělilo čestné občanství města Františku Hladkému "in memoriam".

František Hladký, řídící učitel v. v., se narodil 2. srpna 1862 ve Švábenicích jako syn čtvrtláníka Františka Hladkého a manželky Marie, rozené Vojáčkové. Byl přísným, ale oblíbeným učitelem. Při odchodu do výslužby obdržel pochvalné uznání od Zemské školní rady. Obec Chvalkovice, kde působil, ho jmenovala čestným občanem. Bydlel v Tyršově ulici č. p. 5. Od roku 1883 do roku 1887 učil  v Rychtářově. Jako včelař pracoval také ve Včelařském spolku. 26. října roku 1933 zemřel. Čestné občanství města Ivanovic na Hané "in memoriam" mu bylo uděleno jako uznání jeho zásluh o vzorné vedení městské kroniky až do ledna roku 1933 a zpracování historie obce v knize "Paměti města Ivanovic na Hané", od nejstarší doby až po rok vydání (1929).

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.