KYBERŠIKANA A DALŠÍ FORMY KYBERNETICKÉ AGRESE
Typ rizikového chování
Kyberšikana je forma agrese, která se uplatňuje vůči jedinci či skupině osob s použitím informačních a komunikačních technologií (počítačů, tabletů, mobilních telefonů a dalších moderních komunikačních nástrojů), a ke které dochází opakovaně, ať už ze strany původního agresora či dalších osob - tzv. sekundárních útočníků (např. opakované sdílení nahrávky, opakované komentování apod.).
Ačkoli je kyberšikana zpravidla definována jako činnost záměrná, může vzniknout i nezáměrně - např. jako nevhodný vtip, který se v on-line prostředí vymkne kontrole.
Kyberšikana je často zaměňována s tzv. on-line obtěžováním. Termínem on-line obtěžování označujeme jednorázové útoky, jejichž dopad je pouze dočasný. "Opravdová" kyberšikana musí splňovat zejména kritéria opakovanosti, musí být dlouhodobá a musí být vnímána jako ubližující. Oběť se pak nedokáže útokům účinně bránit, existuje mocenská nerovnováha.
Východiska
A. Rozdíly mezi tradiční šikanou a kyberšikanou
Kyberšikana má svá specifika, která ji od tradiční psychické či fyzické šikany odlišují.
Dosah kyberšikany a velikost publika
Oproti formám klasické šikany, která probíhá "tváří v tvář", má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah, který zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv, nadávek, posmívání a ztrapňování je maximálně několik desítek lidí. V prostředí internetu je svědkem (ale i útočníkem) klidně i několik desítek tisíc lidí. Ti všichni se do kyberšikany mohou zapojit a stát se agresory, případně se zapojit do rozšiřování kyberšikany mezi další uživatele internetu.
Místo útoku
Zatímco u tradiční šikany lze předpokládat, kdy a kde k útoku dojde (např. ve škole, na hřišti, po cestě ze školy), v případě kyberšikany může agresor provést útok kdykoli a kdekoli. V zásadě tedy není nutná přítomnost agresora a oběti na stejném místě (Krejčí, 2010; Ministerstvo školství, 2009).
Anonymita
Pachatel kyberšikany může být anonymní, skrytý za přezdívkou nebo jiným neurčitým identifikátorem, oběť tak často není schopna agresora identifikovat. Ačkoli je identifikace anonymního pachatele kyberšikany poměrně složitá, výzkum projektu Minimalizace šikany prokázal, že v 78 % případů kyberšikany byla totožnost útočníka zjištěna - 51 % agresorů bylo ze stejné třídy jako oběť, 27 % pachatelů bylo ze stejné školy jako oběť, pouze z jiné třídy (Krejčí, 2010; Udatná, 2008).
V některých případech pachatelé anonymní nejsou, zvláště tehdy, pokud kyberšikana probíhá nejprve v uzavřené skupině v prostředí sociální sítě - zde není nutné identitu maskovat, pachatelé vystupují pod skutečnými jmény a příjmeními. V této fázi oběť o počáteční kybešikaně nemusí vědět, dozvídá se o ní teprve, když množství diskutérů výrazně vzroste nebo když se skupina stane veřejnou. V případě anonymního i neanonymního útoku pachatel často nevnímá dopad svého jednání, nevidí přímou reakci oběti na útok a intenzitu útoku není schopen vyhodnotit. Jeho útok má pak větší dopad, než původně předpokládal. Anonymní útok je v podstatě odosobněný - je doprovázený disinhibičním efektem (Kovářová & Kopecký, 2012; Suler, 2004; Udris, 2014), který ke kyberšikaně přispívá.
Čas
Kyberšikana jako taková může probíhat neustále. Samotný útok na oběť lze provést kdykoli - jak v době školní výuky, tak o přestávkách, mimo školní vyučování, o víkendu, v libovolnou denní či noční dobu. Limitována není ani samotná příprava kyberšikany, pachatel má k dispozici libovolné množství času a může si svůj útok promyslet (např. vytvořit z fotografie dehonestující, urážlivou koláž, kterou bude dále rozšiřovat mezi on-line uživatele).
Protože kyberšikana probíhá zejména v prostředí internetu, útok se šíří daleko rychleji než u běžné šikany. Během několika minut může být dehonestující materiál rozšířen mezi stovky či tisíce uživatelů a může dosáhnout až hranice virálního šíření. Pokud se urážlivý materiál (např. fotografie) stane virální, nelze ji v zásadě z internetu odstranit - šíří se internetem jako virus (odtud termín virální šíření). V řadě případů rovněž vzniká časová prodleva mezi vytvořením dehonestujícího obsahu a okamžikem, kdy se o kyberšikaně dozví samotná oběť. Žáci např. o svém spolužákovi založí veřejnou diskusní skupinu, ve které vyhlédnutou oběť dehonestují, urážejí, pomlouvají, sdílejí její fotografie či videa apod. Oběť se o diskusní skupině dozví s časovým odstupem - např. po několika dnech i týdnech. V té době se již do kyberšikany může zapojit velké množství uživatelů.
Proměna agresora a oběti
Anonymita virtuálního prostředí smazává rozdíly mezi lidmi - ať už jde o věk, pohlaví, sociální postavení, fyzické dispozice, početní převahu či např. odvahu útočit. A jak dokazují výsledky výzkumu kyberšikany z posledních let, pachateli kyberšikany se často stávají i samotné oběti, které např. na prožité příkoří nepřiměřeně reagují (Kopecký, Szotkowski & Krejčí, 2015). Pachatel, který chce kyberšikanu provádět, může disponovat pouze základními dovednostmi v oblasti IT gramotnosti (většina služeb je natolik intuitivní, že pokročilé znalosti nejsou nutné).
Rozdílné způsoby řešení kyberšikany a šikany
Při řešení kyberšikany nastává řada situací, které jsou řešitelné hůře, než je tomu u tradičních forem šikany.
U kyberšikany je obtížné:
B. Základní formy kyberšikany a příbuzné fenomény
Kyberšikana mnohdy začíná jako tradiční šikana (psychická nebo fyzická), případně je jejím doprovodným jevem. Může však existovat zcela nezávisle na tradiční šikaně.
Mezi základní formy kyberšikany z pohledu propojení útočníků a obětí patří:
V případě obou forem kyberšikany může pachatel využívat jak své vlastní identity, tak i identity falešné.
Kyberšikanu lze dále rozdělit podle toho, zda je do ní aktivně zapojeno publikum, nebo zda probíhá v soukromí bez přítomnosti publika.
Mezi základní formy tedy patří:
Mezi kyberšikanu řadíme projevy tradiční psychické šikany posílené využitím ICT, například:
Dehonestování (ponižování, nadávání, urážení) v on-line prostředí.
Vyhrožování a zastrašování v on-line prostředí.
Vydírání v on-line prostředí.
Očerňování (pomlouvání) v on-line prostředí.
Mezi typické formy kyberšikany také patří:
Publikování ponižujících videozáznamů, audiozáznamů nebo fotografií.
Ponižování a pomlouvání (denigration).
Krádež identity (impersonation) a její zneužití.
Ztrapňování pomocí falešných profilů.
Provokování a napadání uživatelů v on-line komunikaci (flaming/bashing).
Zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť (trickery/outing).
Vyloučení z virtuální komunity (exclusion).
Obtěžování (harassment).
Specifické formy kyberšikany spojené s hraním on-line her.
Happy slapping (v překladu "zábavné fackování").
Kyberstalking (pronásledování ve spojení s využitím informačních komunikačních technologií).
Webcam trolling (zneužívání webkamer pro manipulaci uživatelů internetu prostřednictvím podvržených videozáznamů).
Rizikové a protektivní faktory
Rizikové faktory
V oblasti prevence kyberšikany lze využít modifikované klasifikace rizikových faktorů podle Offorda a Bennetta (2002):
Protektivní faktory
V oblasti prevence kyberšikany lze využít modifikované klasifikace protektivních faktorů podle Ferguse a Zimmermana (2005):
Síť partnerů, spolupráce v komunitě kraji
V rámci školy zajišťuje kooperaci veškerých činností souvisejících s poradenskou činností vedení školy. Ředitel školy poradenskou činností pověří zpravidla školního metodika prevence, případně výchovného poradce, kteří následně spolupracují s dalšími pedagogickými pracovníky. Školní metodik prevence dále spolupracuje se školním psychologem (pokud na škole působí), třídním učitelem, školským poradenským zařízením.
Každá škola by měla mít vypracován přehled institucí, jako je např. pedagogicko-psychologická poradna, neziskové organizace, krizové centrum, speciálně pedagogické centrum, středisko výchovné péče, orgán sociálně-právní ochrany dětí, Policie České republiky, zdravotnická zařízení apod., nacházejících se v daném regionu, na které se může v případě jakýchkoli problémů obrátit.
Soupis kontaktů všech regionálních partnerů je vhodné veřejně prezentovat např. na webových stránkách školy, aby je mohli využít i učitelé, žáci, případně rodiče.
Legislativní rámec (krajské plány, strategie)
Legislativní rámec (úroveň státu):
Na úrovni státu se prevence rizikového chování - v našem případě kyberšikany či šikany- řídí v obecné rovině řadou strategických dokumentů, ze kterých pak vycházejí dokumenty dílčí.
Mezi strategické dokumenty, které jsou s prevencí kyberšikany spojeny, patří zejména:
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů;
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže, č.j.: 21291/2010-28;
Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, č.j.: MSMT-21149/2016;
Strategie prevence kriminality 2016 - 2020 (definovaná ve víceletých cyklech Usnesením vlády ČR);
Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 - 2018 (Ministerstvo školství ČR, 2013).
Legislativní rámec (úroveň školy):
Školy jsou povinny zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých žáků, a zároveň vytvářet podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Tato povinnost je dána školským zákonem (Zákon č. 561/2004 Sb., 2012), konkrétně § 29, který se zaměřuje na bezpečnost a ochranu a zdraví ve školách. Školami se rozumí školy a školská zařízení.
Strategické dokumenty školy vztahující se k prevenci rizikového chování:
Mezi dalšími dokumenty, které jsou úzce s primární prevencí na základní škole propojeny, mohou patřit např.:
Program poradenských služeb ve škole - ten zahrnuje popis činností, rozdělení rolí a vymezení odpovědnosti školních poradenských pracovníků, vytvoření časového prostoru na poskytované služby, způsoby komunikace a spolupráce v rámci poradenského pracoviště i vně se specializovanými poradenskými pracovišti ve školství (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně-pedagogické centrum, středisko výchovné péče) a s relevantními organizacemi mimo školství.
Plán dalšího vzdělávání pedagogů - zahrnuje školení pedagogů a ve zvýšené míře pracovníka pověřeného řešením šikany (zpravidla školního metodika prevence) a třídních učitelů (zejména v prevenci šikanování, v oblasti komunikace, řešení konfliktů, účinné preventivní strategie v praxi školy, interakce mezi učitelem a žákem).
Preventivní a poradenské služby se v prostředí školy poskytujií zejména prostřednictvím tzv. školních poradenských pracovišť, která jsou definována vyhláškou Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
Poradenské služby ve škole jsou obvykle zajišťovány výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem/školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů (Ciklová, 2014). Cílem školních poradenských pracovišť je především poradenská podpora žáků, rodičů i pedagogů.
Prevence - nespecifická a specifická (všeobecná, indikovaná, selektivní)
Jak předcházet kyberšikaně:
Kyberšikanu lze zařadit mezi základní oblasti rizikového chování, konkrétně mezi šikanu a extrémní projevy agrese (Miovský, 2010), dle Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže 2013 - 2018 se řadí mezi interpersonální agresivní chování (MŠMT, 2013).
Základním způsobem, jak lze předcházet kyberšikaně či minimalizovat její dopad, je především všeobecná primární prevence. Cílem primární prevence je předcházet rizikovému chování. Prevenci zaměřenou na oblast kyberšikany a dalších forem kybernetické agrese lze realizovat ve formě specifické i nespecifické. Specifickou primární prevenci lze rozdělit do tří úrovní, na:
a) Prevenci všeobecnou - zasahuje celou třídu, školu apod. bez rozdílu. Sem lze zahrnout aktivity typu dlouhodobé preventivní programy, interaktivní besedy, projektové dny atd. Zároveň lze témata primární prevence zahrnout do výuky, propojit s průřezovými tématy a klíčovými kompetencemi žáka.
b) Prevence selektivní - zasahuje osoby, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik a vývoj různých forem rizikového chování, např. děti z vyloučených lokalit, děti s poruchami chování apod.
c) Prevence indikovaná - zacílena na situace, kdy se ve třídě/škole již kyberšikana vyskytla.
Nespecifická prevence je pak zaměřena na rozvoj zdravého klimatu ve třídě a škole, posilování dobrých vztahů mezi dětmi apod.
Jak předcházet kyberšikaně na úrovni školy:
Jak předcházet kyberšikaně na úrovni jednotlivých pedagogů:
Strategie řešení kyberšikany
A. Řešení kyberšikany z pohledu oběti
Před kyberútoky - ať již v podobě aktivit jednorázové kyberagrese či rozvinuté kyberšikany, neexistuje stoprocentní ochrana, dokonce ani to, že oběť přestane využívat internetové či mobilní služby, kybernetický útok nezastaví - oběť pouze "zatím neví", že je v prostředí internetu dehonestována. Je pouze otázkou času, než se o existující situaci dozví.
Doporučené postupy z hlediska pedagoga - školy
Podle zjištění Parrisové (Varjas et al., 2010), která prováděla výzkum zaměřený na středoškoláky, lze strategie vyrovnávání se s kyberšikanou z pohledu oběti rozdělit do dvou základních skupin, a to na reaktivní a preventivní strategie (Černá et al., 2013; Varjas et al., 2010).
K reaktivním strategiím vyrovnávání se s kyberšikanou patří vyhýbání se (vymazání zpráv, účtu, blokování telefonních čísel, ignorování situace), přijetí (kyberšikana je vnímána jako součást života), ospravedlnění (hledání důvodů, proč není podstatné se kyberšikanou zabývat, "shazování agresora" - je hloupý, nestojí za to apod.) a vyhledávání podpory v okolí (svěření se někomu, zapojení dalších lidí). Mezi preventivní strategie pak patřila dle názoru studentů z výzkumu Parrisové (Varjas et al., 2010) osobní promluva (snaha předejít nepochopení způsobenému on-line prostředím), zabezpečení a zvyšování povědomí o problematice (zlepšení zabezpečení účtů, omezování zveřejňovaných informací apod.), mezi další zjištění výzkumu pak ale také patřil názor studentů, že prevence kyberšikany není možná - internet podle nich poskytuje tak vysokou míru anonymity, která agresorovi nahrává, že není možné se kyberšikaně zcela vyhnout.
Vhodný postup pro oběť kyberšikany:
Jednotlivé body na sebe nemusí přesně navazovat, např. dítě může oznámit útok dospělé osobě již v prvotních fázích.
B. Řešení kyberšikany z pohledu školy
Vzhledem k tomu, že kyberšikana je úzce propojena s tradičními formami šikany, které běžně probíhají ve škole, kyberšikana je také v prostředí školy řešena. Před samotným řešením se však škola často rozhoduje, zda se vůbec má, může či musí do řešení kyberšikany zapojit.
Mezi nejčastější argumenty proti řešení kyberšikany školou patří následující (Krejčí, 2010):
Mezi nejčastější argumenty pro řešení kyberšikany školou patří následující (Krejčí. 2010):
Ačkoli můžeme diskutovat o uvedených argumentech, stanovisko Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, definované v metodických pokynech a doporučeních pro řešení rizikových komunikačních jevů ve škole a jejich prevenci, hovoří jasně:
Škola by se kyberšikanou měla zabývat vždy, když se o ní dozví
(Ministerstvo školství, 2009)
Základním úkolem pak musí být zmapování konkrétního případu, který nám pomůže rozhodnout se pro správný postup řešení.
Při řešení případů kyberšikany lze vyjít ze Scénáře pro obyčejnou počáteční šikanu (Kolář, 2011), nicméně vzhledem ke specifikům kyberšikany nelze jeho jednotlivé fáze vždy realizovat (např. pachatel může být anonymní, neexistují svědci). Ačkoli jsou kyberšikana a šikana zpravidla úzce propojeny - např. dítě, které je obětí tradiční šikany, se stává také obětí kyberšikany - postup řešení kyberšikany je specifický a odpovídá rozdílům mezi tradiční šikanou a kyberšikanou. Pachatel může být např. anonymní, kyberšikana může probíhat v uzavřeném prostředí, kyberšikana probíhá i mimo školu a je třeba chránit oběť i mimo školní vyučování apod. Níže nabízíme základní postupy, které můžeme při řešení kyberšikany využít (Jurková, 2010; Kopecký et al., 2015; Krejčí, 2010; Ministerstvo školství).
Co může dělat škola:
C. Řešení kyberšikany z pohledu rodiče
Pokud rodič zjistí, že se jeho dítě stalo účastníkem kyberšikany - např. její obětí - má několik možností, jak postupovat. Předně je nutné podpořit samotnou oběť podle postupů definovaných v předcházející části práce (řešení z pohledu oběti) - tj. ukončit komunikaci, blokovat útočníka atd. Mezi další důležité kroky z pohledu rodiče patří:
Všechny výše uvedené postupy umožňují minimalizovat dopad incidentu na oběť, zajistit potrestání viníků a zvýšit šanci, že se incident nebude v budoucnu opakovat. Toho však lze dosáhnout pouze aktivní spoluprací školy a rodin pachatele a oběti, a zejména aktivní prací s konkrétní třídou, v níž k incidentu došlo.
Možnosti a limity školy, pedagoga
Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (Zákon 561/2004 Sb., 2012), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování. Z tohoto důvodu pedagog musí šikanování mezi žáky neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc.
Škola či školské zařízení má odpovědnost za děti a žáky v době vyučování a školních akcí, a to podle § 391 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení, např. čl. 2 (Vyhláška č. 263/2007 Sb., 2007) a odpovídá i za škodu způsobenou žákům v době vykonávání přechodného dohledu, tj. při vyučování a v přímé souvislosti s ním.
Ředitel školy nese také odpovědnost za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro své zaměstnance dle § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (Zákon č. 262/2006 Sb., 2006), ve znění pozdějších předpisů.
Při stanovení kompetencí při řešení kyberšikany je třeba zjistit, zda jednání prokazatelně souvisí s činností školy (týká se žáků či zaměstnanců školy, a zároveň má výrazně negativní dopad do školního prostředí nebo takové narušení intenzivně a bezprostředně hrozí.
Pokud ANO:
Pokud NE:
Škola nemůže udělovat kázeňské tresty, popř. snížené známky z chování za činnost, která se nestala během vyučování nebo v rámci akcí organizovaných a zajištěných školou, kde učitel vykonává nad žáky dohled - při kurzech, exkurzích a jiných činnostech vyplývajících ze školních vzdělávacích programů nebo učebních dokumentů, při účasti na soutěžích, přehlídkách, popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích organizovaných školou nebo školským zařízením.
To ovšem neznamená, že by škola neměla kyberšikanu řešit alespoň v následujících základních bodech:
Kdy, koho a v jakém případě vyrozumět (rodiče, PPP, OSPOD, Policii ČR atd.).
Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech (Ministerstvo školství, 2016 a):
A. Dojde-li k šikaně/kyberšikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona ( § 21 odstavec 2 školského zákona, podle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání).
B. Škola ohlašuje orgánu sociálně-právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný, nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (Zákon č. 359/1999 Sb., 2012); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod.
C. Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství. Tuto skutečnost oznámí ředitel školy nebo jiná pověřená osoba jakoukoliv formou (písemně, telefonicky, osobně) na Policii ČR, v ideálním případě přímo specialistovi na problematiku mládeže Služby kriminální policie a vyšetřování, jinak na nejbližším obvodním oddělení policie. V takovém případě vystupuje tato osoba jako oznamovatel a má právo na vyrozumění do jednoho měsíce od podání oznámení. Oznámení může podat také zákonný zástupce dítěte.
D. V případě závažnějšího stupně šikany/kyberšikany by měl být informován také zřizovatel školy.
Doporučené odkazy (internetové, literatura apod.)
Nejlepší je ta pomoc, která je nejblíže a může být nejrychlejší. Zkuste se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče nebo jakéhokoli psychologa v místě bydliště. V případě, že máte pocit, že Vám nikdo nepomáhá, oslovte školské odbory orgánů místní samosprávy nebo Českou školní inspekci.
E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz) - projekt zaměřený na prevenci rizikového chování na internetu (kyberšikana, kybergrooming, sexting, kyberstalking, sociální sítě, sociální inženýrství apod.).
Poradna E-Bezpečí (www.napisnam.cz) - poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na internetu (za rok řeší přes 100 případů kyberšikany, stalkingu, sextingu apod.).
Projekt E-Nebezpečí pro učitele (www.e-nebezpeci.cz) - obsahuje řadu prezentací pro učitele.
Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PdF UPOL (http://prvok.upol.cz) - centrum realizující řadu projektů zaměřených na rizikové chování na internetu. Centrum realizuje výzkumy zaměřené na rizikové chování spojené s internetem a mobilními telefony. V sekci "Výzkum" jsou pravidelně zveřejňovány výsledky jednotlivých výzkumů.
Projekt Seznam se bezpečně (www.seznamsebezpecne) - projekt zaměřený na prevenci rizikového chování na internetu. Na stránkách je zřízen formulář pro dotazy týkající se nejrůznějších problémů spojených s on-line prostředím.
Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz) - poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování apod.
Bezpečně on-line (www.bezpecne-online.cz) - stránky pro teenagery, rodiče a učitele s informacemi o bezpečném používání internetu, prevenci a řešení kyberšikany.
Dětské krizové centrum (www.ditekrize.cz) - poradenství, pomoc v krizi.
Úřad pro ochranu osobních údajů (www.uoou.cz) - institut zaměřený na ochranu osobních údajů, poradenství apod.
Minimalizace šikany MIŠ (www.minimalizacesikany.cz) - praktické rady pro rodiče, učitele a děti, jak řešit šikanu a jak jí předcházet.
Poradna MIŠ (www.minimalizacesikany.cz/poradna) - poradna zaměřená na problémy týkající se šikany a kybešikany.
Projekt NNTB "Nenech to být" (www.nntb.cz) - internetový systém a mobilní aplikace bojující proti šikaně a vylučování z kolektivu na školách po celé ČR.
Projekt "Nebuď oběť" (www.nebudobet.cz) - projekt zaměřený na rizika internetu a komunikačních technologií.
Projekt "Internetem Bezpečně" (www.internetembezpecne.cz) - formou různorodých vzdělávacích aktivit klade za cíl zvýšit povědomí uživatelů o rizicích v internetovém prostředí.
Společenství proti šikaně (www.sikana.org) - stránky občanského sdružení Společenství proti šikaně obsahují aktuality z oblasti šikany, související odkazy apod.
Projekt Saferinternet.cz (www.saferinternet.cz) - projekt zaměřený na rizika internetu a komunikačních technologií.
Další doporučené odkazy:
Server Hoax.cz (www.hoax.cz) - cílem serveru je informovat uživatele internetu o poplašných, nebezpečných a zbytečných řetězových zprávách, tzv. hoaxů.
Materiály pro podporu výuky ke stažení (E-bezpečí) (https://www.e-bezpeci.cz/index.php/component/content/article/7-o-projektu/925-materialy)
Publikace a osvětové materiály ke stažení (E-bezpečí) (https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni)
Domácí webové stránky s tématikou šikany:
Internet poradna (www.internetporadna.cz)
Amnesty International ČR (www.amnesty.cz)
Další důležité dokumenty a odkazy on-line:
Přílohy
Příloha č. 1 - Legislativní rámec
- Trestné činy proti svobodě
- § 175 Vydírání
- § 176 Omezování svobody vyznání
- Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
- § 182 Porušení tajemství dopravovaných zpráv
- § 183 Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí
- § 184 Pomluva
- Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
- § 191 Šíření pornografie
- § 192 Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií
- § 193 Zneužití dítěte k výrobě pornografie
- § 193 b) Navazování nedovolených kontaktů s dítětem
- Trestné činy proti rodině a dětem
- § 201 Ohrožování výchovy dítěte
- § 202 Svádění k pohlavnímu styku
- Trestné činy proti majetku
- § 230 Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací
- § 231 Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat
- § 232 Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti
- Trestné činy obecně ohrožující
- § 287 Šíření toxikomanie
- Trestné činy narušující soužití lidí
- § 352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
- § 353 Nebezpečné vyhrožování
- § 354 Nebezpečné pronásledování
- § 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
- § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
- Oddíl 6 Osobnost člověka
- Hlava III, Díl 1 Náhrada majetkové a nemajetkové újmy
- § 67 Identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání
- § 93 Zneužití elektronické adresy odesílatele
- § 9 až § 11 Citlivé údaje
- § 44, odstavec 2, písmeno c)
- § 44 a), odstavec 3
Příloha č. 2 - Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování (Převzato z Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních č. j.: MSMT-21149/2016).
Text, týkající se oblasti prevence, bezpečného prostředí, rizikového chování atd. se může objevit prakticky ve všech kapitolách:
Pro prevenci a řešení šikanování doporučujeme využít dvě z uvedených kapitol a pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád).
1. Práva a povinnosti žáků a zákonných zástupců
Do této kapitoly je možné rozvést stávající či přidat zcela nové body zmiňující práva žáků. Příklady konkrétního textu:
2. Podmínky zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí
Do kapitoly je možné přesně konkretizovat pojem šikana, včetně postoje školy. Např.
3. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád)
V pravidlech pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (coby součásti školního řádu) je možné specifikovat, za co, tj. za jaké druhy nesprávného, netolerovaného či nepřijatelného chování uděluje škola příslušná výchovná opatření. Výčet může být velmi konkrétní nebo obecnější. Doporučuje se co nejkonkrétnější popis.
Doporučení: Je lépe si nechat prostor pro rozhodování o výchovných opatřeních v konkrétních případech.
Příklad znění:
Za hrubé porušení školního řádu jsou považovány projevy šikanování, tj. cílené a opakované ubližující agresivní útoky. Stejně tak sem mohou patřit i mírné formy psychického útlaku, které byly již dříve prokázány a znovu se opakují.
O konkrétním výchovném opatření rozhoduje ředitel školy po projednání ve výchovné komisi a pedagogické radě. V úvahu připadá napomentí, důtka třídního učitele (případně učitele odborného výcviku na střední škole, středním odborném učilišti), důtka ředitele školy, příp. podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy.
Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny