Základní informace o šikanování pro rodiče

1)  JAK POZNÁM, ŽE JE DÍTĚ ŠIKANOVÁNO?

Ne všechny děti jsou ve škole šikanovány, ale potkat to může každé z nich. Vnímavý rodič si změny v chování dítěte vyvolané zkušeností se šikanou může všimnout jako první.

Doporučujeme všímat si zejména těchto projevů chování:

• za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi
• dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
• dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem
• nechuť jít ráno do školy (zvláště, když dříve mělo dítě školu rádo)
• dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti vnímat strach
• dítě ztrácí nebo ztratilo chuť k jídlu
• dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem
• dítě chodí ze školy domů hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu)
• dítě usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
• dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na něj
• dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě
• dítě se odmítá svěřit s tím, co jej trápí
• dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně tvrdí, že je ztratilo); případně doma peníze krade
• dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí
• dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům
• dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma
• dítě své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
• dítě se vyhýbá docházce do školy
• dítě se zdržuje doma víc, než mívalo ve zvyku

Jestliže pozorujete některé z výše uvedených příznaků, naslouchejte svému dítěti, projevte mu svou podporu a důvěru. Dohodněte se s ním na dalších krocích. Nedělejte nic bez jeho vědomí. Doporučujeme navštívit třídního učitele(ku), školního metodika(čku) prevence, výchovného poradce(kyni) či ředitele(ku) školy.

V případě, že mám podezření, že s mým dítětem něco není v pořádku (pozoruji některé z varovných znaků) nebo mi ono samo o šikaně řekne, je potřeba nejprve zjistit, co se vlastně děje.

2)  JAK S DÍTĚTEM O ŠIKANĚ HOVOŘIT?

• vyberte si pro rozhovor chvíli, kdy se bude dítě cítit v pohodě
• na rozhovor si udělejte čas, věnujte mu plnou pozornost a nenechte se rozptylovat jinými vlivy (telefony, televize apod.)
• dejte dítěti najevo, že situaci berete vážně a chcete mu pomoci
• zjistěte co nejvíce podrobností (co a kdy se přesně stalo, příp. kdo nezúčastněný to může dosvědčit) - zjištěné skutečnosti je dobré si zapsat
• ujistěte dítě svou podporou, rozptylte jeho obavy - dítě může mít pocit, že řešení šikany může jeho situaci i zhoršit
• vysvětlete dítěti, že neřešená šikana se může stupňovat, že nikdo nemá právo mu ubližovat a že za šikanu si nemůže samo

3)  JAK POSTUPOVAT DÁLE?

Jednou z nejdůležitějších (a současně nejtěžších) věcí při řešení šikany svého dítěte je nepodléhat emocím. Veškerá jednání budou úspěšnější, pokud se nám podaří vést je věcně a konstruktivně.

Situaci neřešte s agresorem ani s jeho rodiči! Riskujete, že se problém obrátí proti Vám a Vašemu dítěti.

Obraťte se na školu. Nejprve kontaktujte třídního učitele(ku) - seznamte ho (ji) co nejobjektivněji a nejpodrobněji s tím, co jste zjistili od svého dítěte - použijte své poznámky (kdo dítě šikanuje, jak dlouho to trvá, kde se šikana odehrávala, jak šikana probíhala, případní svědci apod.). Buďte co nejkonkrétnější, pokud je šikana doprovázena kyberšikanou, doplňte své záznamy kopiemi urážejících e-mailů, SMS apod. Domluvte se s učitelem(kou) na dalším postupu.

4)  KDYŽ MOJE DÍTĚ ŠIKANUJE

Málokterý rodič by si přál slyšet, že jeho dítě ubližuje někomu jinému. Nicméně i takovouto zprávu můžete ze školy obdržet. V takové nelehké situaci je důležité nedělat unáhlená rozhodnutí.

Nekritické hájení vlastního dítěte nebo napadání druhé strany nepomůže nikomu ze zúčastněných. Vstřícnost a ochota ke spolupráci Vám umožní se v situaci rychle a dobře zorientovat a minimalizovat nepříjemné důsledky průběhu šetření.

Poznat, že mé dítě je iniciátorem šikany, je těžké. Šikanovat totiž mohou i děti, do kterých bychom to nikdy neřekli. Mohou to být jak děti agresivní, sebestředné, prospěchově zaostávající, jedničkáři, děti z rodin sociálně slabých a potřebných, ale i z rodin s vysokou ekonomickou úrovní. Mají však něco společného, něco jim chybí. Obvykle to bývá hlubší emocionální vztah v rodině a dostatek pozitivní pozornosti od rodičů. Z toho vyplývá, že jestliže chci, aby se mé dítě k ostatním chovalo lidsky, je dobré pravidelně se dítěti věnovat, kontrolovat kde a s kým se stýká a jeho volný čas smysluplně vyplnit.

Jestliže Vaše dítě bylo opravdu aktérem šikany, může být jeho chování voláním o pomoc v těžké životní situaci nebo nevhodným způsobem sebeprosazování. Pro jeho další pozitivní psychosociální vývoj je důležitá pomoc odborníka - školního psychologa, např. středisko výchovné péče (SVP), pedagogicko psychologická poradna (PPP) apod.

Čerpáno ze zdroje: www.minimalizacesikany.cz