RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ V DOPRAVĚ

Rizikové chování v dopravě můžeme obecně charakterizovat jako takové jednání, které vede v rámci dopravního kontextu k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.

Dělíme ho zejména podle cílové skupiny, o které pojednáváme. Základní dělení představují motorizovaní a nemotorizovaní účastníci dopravy:

a)  chodec,

b)  cyklista,

c)  cyklista v městském prostředí,

d)  cestující hromadnou dopravou,

e)  spolujezdec v motorizovaném vozidle,

f)   řidič mopedu nebo motocyklu s objemem do 50 cm³.

Druhým kritériem pro dělení je věk cílové skupiny.

Z pohledu prevence ve školách je nejvýznamnější dopravní výchova, která začíná na prvním stupni základních škol (navazuje na předškolní dopravní výchovu) a trvá až do prvního ročníku středních škol.

 

Dělení podle věku:

1. stupeň základní školy - chodec, cyklista a cestující hromadnou dopravou,
2. stupeň základní školy - cyklista v městském provozu,
3. stupeň (střední škola) - cyklista v městském provozu, řidič mopedu a motocyklu do 50 cm³, spolujezdec.

 

 

Dělení podle typu rizikového chování:

1. rizikové chování způsobené vlivem návykových látek (alkohol a jiné drogy),
2. rizikové chování způsobené neznalostí dopravních předpisů,
3. rizikové chování způsobené osobnostními faktory (agresivní jednání, vyhledávání vzrušujících zážitků, depresivita, přeceňování vlastních schopností).

 

V dopravě se v rámci preventivních aktivit zaměřujeme na cílovou skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří (*) se nechovají rizikově (primární prevence) a u nichž se snažíme vzniku rizikového chování zabránit, nebo ho alespoň co nejvíce oddálit, (**) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově a jejichž chování se snažíme změnit, resp. mu zamezit (sekundární prevence), (***) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovali rizikově (a už se nechovají) a jejichž současné chování se snažíme podpořit, anebo na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově, svoje chování nehodlají změnit a jejichž chování se snažíme modifikovat tak, aby směřovalo k snižování následných rizik (terciální prevence).

 

Příkladem jednotlivých opatření může být:

(*)    dopravní výchova na školách, výcvik a výchova v autoškolách aj.;

(**)   informačně-edukativní kampaně, mediální kampaně;

(***) rehabilitační programy pro řidiče.

 

Rizikové chování v dopravě je:

• chování v rozporu s oficiálními a neoficiálními pravidly,
• agresivní chování,
• neočekávané (nebo nezvyklé) chování.

 

V rámci preventivních aktivit v dopravě předcházíme:

• nehodám (selhání dopravního systému),
• úrazům,
• ztrátám na životech,
• psychickým traumatům,
• materiálním škodám,
• negativním ekonomickým dopadům (např. jako důsledku dopravního kolapsu),
• ničení životního prostředí.

 

Rizikové a protektivní faktory

Rizikové faktory	Doména	Protektivní faktory
nedostatek kladných vzorů v rodině	Rodina	posílení monitoringu rodiny, osvěta rodičů
nedostatečné vzdělání (dopravní výchova) a praktické dovednosti (např. nácvik na dopravním hřišti)	Škola	akademické kompetence, školní iniciativa (zapojení do vzdělávacích akcí), systematická výchova od školky až po získání řidičského oprávnění
osobnostní faktory - připravenost k agresivnímu jednání, vyhledávání vzrušení, úzkostnost, depresivita, nízká sebekontrola, nedostatečná anticipace rizika, problematický vztah k autoritě	Osobnost	Screening (např. Preventure, Unplagged), selektivní primární prevence
nevhodná úprava komunikací a prostředí pro nácvik vhodného dopravního chování (cesta do školy, přechody, dopravní hřiště)	Komunita	spolupráce s komunitou, poskytování odborných (pedagogických) informací / požadavků dopravním úřadům, policii

 

Zastřešující organizací pro bezpečnost silničního provozu je BESIP, působící při Ministerstvu dopravy ČR. Na komunální úrovni se jedná o tyto partnery:

a)   městská policie (zejména v oblasti dozoru a asistence v dopravním provozu v místech s vysokým výskytem dětí - např. projekt Bezpečná cesta do školy),

b)   dopravní policie (zejména v oblasti vzdělávání a nácviku praktických dovedností),

c)   BESIP - metodologická podpora a informace,

d)   Centrum dopravního výzkumu - odborné informace a publikace v oblasti dopravní výchovy,

e)   Centrum adiktologie PK VFN a 1. LF UK Praha - školení a poskytnutí metodik pro selektivní primární prevenci (Preventure, Unplugged).

 

Webové stránky:

a)   www.ibesip.cz

b)   www.cdv.cz

c)   www.adiktologie.cz

d)   www.uamk-cr.cz

 

Legislativní rámec, dokumenty (krajské plány, strategie, webové odkazy)

a)   Národní strategie bezpečnosti silničního provozu: http://www.ibesip.cz/Narodni-strategie-BESIP

b)   Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a související s komentářem:

      http://business.center.cz/business/pravo/zakony/silnicni-provoz/

c)   Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu (ŠVP):

      http://www.dopravnialarm.cz/media/file/ss-implementace-dopravni-vychovy-do-vzdelavaciho-kurikula-strednich-skol.pdf

 

Typ prevence - specifická prevence x nespecifická prevence (všeobecná, indikovaná, selektivní), (kdy, pro koho, za jakých okolností)

Nespecifická prevence může mít v určitém rizikovém chování význam, zvláště v dětství.

1. Nespecifická prevence - obecně můžeme říct, že v oblasti rizikového chování v dopravním kontextu má nespecifická prevence poměrně zásadní význam. Jedná se zejména o volnočasové aktivity, které nenásilnou formou přispívají k formování vhodných dopravních postojů a návyků. Příkladem může být hra na autobus (děti jezdí po hřišti na kole, mají zastávky atd. a pohybují se, jako by byly autobus). Vhodným prostředím může být prostředí školní družiny. Smyslem je obecně podpořit vhodné návyky a postoje.
2. Specifická prevence

• všeobecná - jedná se o dopravní výchovu (jak teoretická část, tak praktický nácvik). Za velice vhodné lze považovat zařazení dopravní výchovy od 1. ročníku ZŠ, a to minimálně v rozsahu 2x půl den za jedno školní pololetí. Nedílnou součástí by měl být nácvik praktických dovedností.
• indikovaná a selektivní - jedná se zejména o oblast rizikových faktorů majících původ v osobnosti dítěte. Vhodné je použít některý ze screeningových nástrojů (např. Preventure, Unplagged) pro indikaci a další práci s rizikovou skupinou. Dalším způsobem pro indikaci cílové skupiny může být pozorování nebo orientační test v rámci dopravní výchovy. V rámci indikované nebo selektivní primární prevence se zaměřujeme na individuální práci dle rizikových faktorů osobnosti dítěte.

 

Doporučené postupy a metody z hlediska pedagoga

- zjištění sociálního klimatu ve třídě, sociometrie, interaktivní programy, rozvoj sociálních kompetencí - popis, včasná intervence, besedy aj.

- efektivní postupy by měly být evaluovány, založeny na vědecky ověřených datech ...

 

Vhodné postupy:

1)   Dopravní výchova

a)   dopravní besedy v prostředí školní třídy - může vést dopravní policista, dopravní psycholog, vyškolený pedagog;

b)   použití multimediálních pomůcek - ilustrace prostřednictvím audiozáznamu, PC her, přehrávání scének, různých ilustrovaných materiálů (např. pro výuku dopravního značení - více informací v odkazech na literaturu);

c)   praktický nácvik na dopravním hřišti;

d)   exkurze (pracoviště dopravní policie, dopravní podnik aj.).

2)   Práce s rodinou

Formou poskytování informací na rodičovských schůzkách, případně individuální konzultace s rodiči. Za vhodné považujeme poskytnutí informačního materiálu rodičům (více viz odkazy na literaturu) podle způsobu dopravy jejich dítěte do školy.

3)   Práce s osobností dítěte

Za vhodné považujeme indikaci prostřednictvím pozorování při dopravní výuce (případně na dopravním hřišti), nebo dle rizikových faktorů (uvedených výše) zjištěných při screeningu rizikového chování obecně. Ve výjimečných případech může jít také o informace od policie (přestupky nebo trestné činy).

 

Nevhodné postupy:

- multimediální akce a kampaně, sportovní akce jsou užitečné a podpůrné, ale nezařazují se do specifických programů, zastrašování aj.

Za nevhodné postupy pro děti na ZŠ považujeme multimediální masové akce založené na prezentaci negativních dopadů (formou zastrašování) rizikového chování v dopravě (např. akce The Action).

 

V oblasti rizikového chování v kontextu dopravy téměř výlučně komunikujeme s rodiči dítěte a domlouváme případné akce orientované na zvýšení kompetencí dítěte v dopravním systému (ideálně dle informací od rodičů, v jakých dopravních situacích se jejich dítě pohybuje). Výjimečně kontaktujeme policii, a to zejména v případě, kdy jsme svědky aktivit dětí, které mohou vést k dopravním nehodám.

 

Možnosti a limity pedagoga (doporučení rozvoje duševního zdraví, prevence burnt out ...)

Pedagog, pokud má podezření, popř. zkušenost s výrazně rizikovým chováním žáka, má možnost konzultovat nápadnosti v chování žáka s výchovným poradcem ve škole, popř. obrátit se na příslušnou pedagogicko psychologickou poradnu s žádostí o konzultaci, popř. využít možnost supervize.

 

Důležité odkazy a literatura:

Zvadová Zuzana, Janoušek Stanislav: Aby tě auto nepřejelo: prevence dopravních úrazů na 1. stupni ZŠ. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006.

Heinrichová Jitka: Bezpečná cesta do školy. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006.

Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na auta: dopravní výchova pro 1. - 2. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.

Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na přechodu: dopravní výchova pro 3. - 4. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.

Adamovská Marie (ilustrace Edita Plicková): Děti v dopravním provozu, aneb O klukovi z počítače. Praha: Rotag, 2004.

Frajerová Lenka (ilustrace): Dopravní výchova: pro 1. a 2. ročník základní školy. Praha: BESIP - Ministerstvo dopravy ČR, 2006.

Votruba Josef (ilustrace Michal Kocián): Dopravní výchova. Díl 2, Cyklista: pro 4. a 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1993.

Votruba Josef: Dopravní výchova. Díl 1, Chodec. Praha: Fortuna, 1992.

Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova dětí a mládeže jako jeden z pilířů ochrany zdraví a prevence úrazů. Brno: MSD, 2008.

Stojan Mojmír (vedoucí autorského kolektivu): Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, 2007.

Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část I. Brno: MSD, 2008.

Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část II. Brno: MSD, 2008.

 

Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity: Centrum dopravního výzkumu:      MS Press, 2006.

Chlopková Jarmila (metodika), Susekárová Lenka (ilustrace): Ostravská dopravní školička 2009 = Kid's road safety school of Ostrava 2009. Ostrava: Repronis pro společnost; Libor Václavík - Libros, 2009.

Stojan Mojmír et al.: Škola a zdraví 21: dopravní výchova v RVP pro 1. stupeň ZŠ. Brno: MSD, 2008.

Lowis Dean (autor), Schalinski Florian (ilustrace): Šupito: bezpečně v silničním provozu: pěšky, na kole nebo na kolečkových bruslích: dopravní výchova. Praha: Mutabene, 2009.

Límová Lucie: Teorie dopravní výchovy. Praha: Karolinum, 2006.

 

Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny