RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ V DOPRAVĚ
Rizikové chování v dopravě můžeme obecně charakterizovat jako takové jednání, které vede v rámci dopravního kontextu k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.
Dělíme ho zejména podle cílové skupiny, o které pojednáváme. Základní dělení představují motorizovaní a nemotorizovaní účastníci dopravy:
a) chodec,
b) cyklista,
c) cyklista v městském prostředí,
d) cestující hromadnou dopravou,
e) spolujezdec v motorizovaném vozidle,
f) řidič mopedu nebo motocyklu s objemem do 50 cm3.
Druhým kritériem pro dělení je věk cílové skupiny.
Z pohledu prevence ve školách je nejvýznamnější dopravní výchova, která začíná na prvním stupni základních škol (navazuje na předškolní dopravní výchovu) a trvá až do prvního ročníku středních škol.
Dělení podle věku:
Dělení podle typu rizikového chování:
V dopravě se v rámci preventivních aktivit zaměřujeme na cílovou skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří (*) se nechovají rizikově (primární prevence) a u nichž se snažíme vzniku rizikového chování zabránit, nebo ho alespoň co nejvíce oddálit, (**) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově a jejichž chování se snažíme změnit, resp. mu zamezit (sekundární prevence), (***) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovali rizikově (a už se nechovají) a jejichž současné chování se snažíme podpořit, anebo na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově, svoje chování nehodlají změnit a jejichž chování se snažíme modifikovat tak, aby směřovalo k snižování následných rizik (terciální prevence).
Příkladem jednotlivých opatření může být:
(*) dopravní výchova na školách, výcvik a výchova v autoškolách aj.;
(**) informačně-edukativní kampaně, mediální kampaně;
(***) rehabilitační programy pro řidiče.
Rizikové chování v dopravě je:
V rámci preventivních aktivit v dopravě předcházíme:
Rizikové a protektivní faktory
Rizikové faktory | Doména | Protektivní faktory |
|
Rodina |
|
|
Škola |
|
|
Osobnost |
|
|
Komunita |
|
Zastřešující organizací pro bezpečnost silničního provozu je BESIP, působící při Ministerstvu dopravy ČR. Na komunální úrovni se jedná o tyto partnery:
a) městská policie (zejména v oblasti dozoru a asistence v dopravním provozu v místech s vysokým výskytem dětí - např. projekt Bezpečná cesta do školy),
b) dopravní policie (zejména v oblasti vzdělávání a nácviku praktických dovedností),
c) BESIP - metodologická podpora a informace,
d) Centrum dopravního výzkumu - odborné informace a publikace v oblasti dopravní výchovy,
e) Centrum adiktologie PK VFN a 1. LF UK Praha - školení a poskytnutí metodik pro selektivní primární prevenci (Preventure, Unplugged).
Webové stránky:
b) www.cdv.cz
Legislativní rámec, dokumenty (krajské plány, strategie, webové odkazy)
a) Národní strategie bezpečnosti silničního provozu: http://www.ibesip.cz/Narodni-strategie-BESIP
b) Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a související s komentářem:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/silnicni-provoz/
c) Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu (ŠVP):
Typ prevence - specifická prevence x nespecifická prevence (všeobecná, indikovaná, selektivní), (kdy, pro koho, za jakých okolností)
Nespecifická prevence může mít v určitém rizikovém chování význam, zvláště v dětství.
Doporučené postupy a metody z hlediska pedagoga
- zjištění sociálního klimatu ve třídě, sociometrie, interaktivní programy, rozvoj sociálních kompetencí - popis, včasná intervence, besedy aj.
- efektivní postupy by měly být evaluovány, založeny na vědecky ověřených datech ...
Vhodné postupy:
1) Dopravní výchova
a) dopravní besedy v prostředí školní třídy - může vést dopravní policista, dopravní psycholog, vyškolený pedagog;
b) použití multimediálních pomůcek - ilustrace prostřednictvím audiozáznamu, PC her, přehrávání scének, různých ilustrovaných materiálů (např. pro výuku dopravního značení - více informací v odkazech na literaturu);
c) praktický nácvik na dopravním hřišti;
d) exkurze (pracoviště dopravní policie, dopravní podnik aj.).
2) Práce s rodinou
Formou poskytování informací na rodičovských schůzkách, případně individuální konzultace s rodiči. Za vhodné považujeme poskytnutí informačního materiálu rodičům (více viz odkazy na literaturu) podle způsobu dopravy jejich dítěte do školy.
3) Práce s osobností dítěte
Za vhodné považujeme indikaci prostřednictvím pozorování při dopravní výuce (případně na dopravním hřišti), nebo dle rizikových faktorů (uvedených výše) zjištěných při screeningu rizikového chování obecně. Ve výjimečných případech může jít také o informace od policie (přestupky nebo trestné činy).
Nevhodné postupy:
- multimediální akce a kampaně, sportovní akce jsou užitečné a podpůrné, ale nezařazují se do specifických programů, zastrašování aj.
Za nevhodné postupy pro děti na ZŠ považujeme multimediální masové akce založené na prezentaci negativních dopadů (formou zastrašování) rizikového chování v dopravě (např. akce The Action).
V oblasti rizikového chování v kontextu dopravy téměř výlučně komunikujeme s rodiči dítěte a domlouváme případné akce orientované na zvýšení kompetencí dítěte v dopravním systému (ideálně dle informací od rodičů, v jakých dopravních situacích se jejich dítě pohybuje). Výjimečně kontaktujeme policii, a to zejména v případě, kdy jsme svědky aktivit dětí, které mohou vést k dopravním nehodám.
Možnosti a limity pedagoga (doporučení rozvoje duševního zdraví, prevence burnt out ...)
Pedagog, pokud má podezření, popř. zkušenost s výrazně rizikovým chováním žáka, má možnost konzultovat nápadnosti v chování žáka s výchovným poradcem ve škole, popř. obrátit se na příslušnou pedagogicko psychologickou poradnu s žádostí o konzultaci, popř. využít možnost supervize.
Důležité odkazy a literatura:
Zvadová Zuzana, Janoušek Stanislav: Aby tě auto nepřejelo: prevence dopravních úrazů na 1. stupni ZŠ. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006.
Heinrichová Jitka: Bezpečná cesta do školy. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006.
Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na auta: dopravní výchova pro 1. - 2. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.
Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na přechodu: dopravní výchova pro 3. - 4. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.
Adamovská Marie (ilustrace Edita Plicková): Děti v dopravním provozu, aneb O klukovi z počítače. Praha: Rotag, 2004.
Frajerová Lenka (ilustrace): Dopravní výchova: pro 1. a 2. ročník základní školy. Praha: BESIP - Ministerstvo dopravy ČR, 2006.
Votruba Josef (ilustrace Michal Kocián): Dopravní výchova. Díl 2, Cyklista: pro 4. a 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1993.
Votruba Josef: Dopravní výchova. Díl 1, Chodec. Praha: Fortuna, 1992.
Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova dětí a mládeže jako jeden z pilířů ochrany zdraví a prevence úrazů. Brno: MSD, 2008.
Stojan Mojmír (vedoucí autorského kolektivu): Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, 2007.
Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část I. Brno: MSD, 2008.
Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část II. Brno: MSD, 2008.
Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity: Centrum dopravního výzkumu: MS Press, 2006.
Chlopková Jarmila (metodika), Susekárová Lenka (ilustrace): Ostravská dopravní školička 2009 = Kid's road safety school of Ostrava 2009. Ostrava: Repronis pro společnost; Libor Václavík - Libros, 2009.
Stojan Mojmír et al.: Škola a zdraví 21: dopravní výchova v RVP pro 1. stupeň ZŠ. Brno: MSD, 2008.
Lowis Dean (autor), Schalinski Florian (ilustrace): Šupito: bezpečně v silničním provozu: pěšky, na kole nebo na kolečkových bruslích: dopravní výchova. Praha: Mutabene, 2009.
Límová Lucie: Teorie dopravní výchovy. Praha: Karolinum, 2006.
Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny