KRÁDEŽE

Krádež je takové jednání, při kterém se někdo zmocní věci, která není jeho, a to za účelem si ji ponechat, používat ji apod., aniž by s tím majitel věci souhlasil, nebo o tom byl informován. Drobné krádeže se vyskytují ve všech školách a všech stupních vzdělávací soustavy. Stejně jako v předchozím případě, jsou důvody tohoto chování různé a pro vypořádání se s daným jevem je nutné se jimi vždy v konkrétním případě zabývat.

Rizikové situace (místo, terč, čas)

Předmětem krádeže bývá de facto cokoliv, co někdo může potřebovat. Hmotná škoda není vždy rozhodující, protože pro majitele mají některé předměty osobní a emocionální hodnotu. V případě krádeží není rozhodujícím situačním faktorem čas, jako v případě vandalismu, ale příležitost. Většinou se kradou věci volně položené a nezabezpečené. Čím menší předmět je a cennější nebo zajímavější, tím je pro zloděje lákavější.

U každého podezření o výskytu daného jevu musí být vždy informován ředitel školy nebo školského zařízení.

Kdo řeší + s kým spolupracuje

• Školní poradenské pracoviště (školní psycholog, školní metodik prevence, výchovný poradce, speciální pedagog)
• PPP (pedagogicko psychologické poradenství)
• SVP (střediska výchovné péče)
• OSPOD (oddělení sociálně právní ochrany dětí)
• Policie ČR

Legislativní rámec

• Školní řád (je v souladu se základní platnou legislativou)
• Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon), v platném znění
• Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
• Zákon č. 132/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině
• Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí
• Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
• Vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
• Vyhláška č. 291/1991 Sb., o základní škole, ve znění pozdějších předpisů
• www.msmt.cz; www.odrogach.cz
• webové stránky příslušných krajských úřadů, PPP jednotlivých škol a školských zařízení (školní řády)

Doporučený postup

1. Informaci, že krádež je hanebný čin a současně protiprávní jednání, sdělovat žákyním a žákům od počátku jejich školní docházky. Užitečnými formami vštěpování bývají nejrůznější příběhy, při kterých děti buď dojme, anebo rozčílí následek takového jednání.
2. Do školního řádu jsou zapracované sankce, které škola použije v případě, že se někdo dopustí krádeže při poskytování školských služeb nebo při s nimi přímo souvisejících činnostech.
3. Každý, kdo se dopustí krádeže na školní půdě by měl mít možnost pohovořit si o svém jednání s ředitelem nebo ředitelkou školy.
4. Je důležité se pečlivě zabývat příčinami. Některé jsou významně polehčující (dítě je ke krádeži donuceno někým jiným, z koho má strach). Někdy se může jednat i o formu kompulsivního chování, kterou je nutné řešit v rámci odborné péče.
5. S náhradou způsobené škody postupujeme jako u vandalismu. Preferujeme nápravu vztahu mezi poškozeným a zlodějem - trváme na tom, aby zloděj věc vrátil přímo poškozenému, omluvil se a nabídnul za své chování nějakou kompenzaci.
6. Zákonné zástupce zloděje vyrozumíváme vždy až poté, kdy přesně známe příčiny, které dítě k takovému chování vedly, a to zejména v případě menších dětí.
7. Jestliže se jedná o škodu většího rozsahu, vyrozumíváme Policii ČR a oznámíme podezření na spáchání přestupku proti majetku, případně trestného činu majetkové povahy.
8. Zabýváme se každou nahlášenou krádeží, vyšetřujeme ji. Je to důležité poselství jak pro poškozeného, tak pro zloděje. Jakmile budeme mít k dětem proslovy o krádežích, nezačínáme je tím, že si všichni mají na své věci dávat dobrý pozor a my jsme jim říkali, že si to či ono nemají do školy nosit nebo to mají zamykat. Tyto informace často vyznívají, jako by za krádež mohl poškozený, nikoliv zloděj. Jakoby normální bylo všechno zamykat a ne nekrást. Rozhovory s poškozeným po nahlášení krádeže rovněž nezačínáme tímto způsobem.
9. O krádeži a jejím šetření je proveden záznam, ze kterého budou jasně vyplývat všechny důležité skutečnosti: kdo - kdy - kde - jak - proč - čím ...

Pozor - škoda většího rozsahu (škoda větší dle trestního zákoníku je 50 000,- Kč, škoda velkého rozsahu dle trestního zákoníku je 5 000 000,- Kč, viz § 138) škoda nikoli nepatrná 5 000,- Kč je hranice pro trestný čin.

V případě, že je ukradena věc menší hodnoty než 5 000,- Kč (a je to bez použití násilí - překonání překážky, není to vloupání) jedná se o přestupek proti majetku dle § 50 zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb. v platném znění. Škoda na odcizené věci od 5 000,- Kč výše je trestným činem krádeže dle ustanovení § 205 trestního zákoníku. V případě, že byla odcizena věc s hodnotou menší než 5 000,- Kč, ale bylo použito násilí - vypáčená skříňka, šatna, šuplík ... nebo násilí vůči osobě a snaha zmocnit se věci - loupež, jedná se vždy o trestný čin.

Kdy hlásit krádež rodičům?

Rodičům poškozeného hlásí krádež škola vždy ihned, rodičům zloděje rovněž vždy, nicméně mělo by tomu předcházet precizní zjištění příčin. Celá řada dětí krade proto, že je někdo krást poslal a oni z něj mají strach. Není to sice o nic menší krádež, ale je to informace, kterou by rodič měl vědět také.

Kdy hlásit krádež policii?

V případě, kdy je škoda nikoliv nepatrná, nikdo nejeví snahu o nápravu a škola není vlastními silami schopná domoci se takové nápravy. Musí se jednat o úmyslné zcizení, poškození nebo zničení věci. Případy hlásíme také tehdy, jestliže o to žádá poškozený nebo poškozená nebo jejich zákonní zástupci. Důležité upozornění: škola a školské zařízení není orgán činný v trestním řízení, takže nemůže nic vyšetřovat. Pokusy "o vyšetřování" ze strany školy mohou nenapravitelně ovlivnit další vyšetřování Policie ČR.

Kdy hlásit krádež OSPOD?

V případech, kdy se jedná o opakované jednání a výchovná a další opatření, která zvolila škola, neměla žádný účinek.

Doporučené odkazy a literatura:

Jedlička, R. a kolektiv: Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis, 2004.

Jedlička, R.; Koťa, J.: Aktuální problémy výchovy. Praha: Karolinum, 1998.

Jůva, V.: Základy pedagogiky. Brno: Paido, 2000.

Kříž, J.: Duševní poruchy a poruchy chování u dětí a mladistvých. 1. vydání. JU České Budějovice.

Kyriacou, Ch.: Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2004.

Lazarová, B.: Netradiční role učitele. O situacích pomoci, krize a poradenství ve školní praxi. 2. vydání. Brno: Paido, 2008.

Matoušek, O.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003.

Train, A.: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997.

Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004.

Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny