Z historie k současnosti

Historie školy

Základní škola

Bývalo odedávným pravidlem, že tam, kde stál kostel, stávala i škola. V první zmínce o ivanovické škole se uvádí, že v 16. století to byla škola bratrská, protože ivanovičtí páni Pražmové a Bukůvkové byli vyznání bratrského. Ale brzy po bitvě bělohorské za nástupu protireformace (kolem roku 1624) stává se školou katolickou. Stávala vedle bývalé panské hospody u kostela (nyní č. p. 217). Když roku 1662 majitel panství Mikuláš Pazman zbořil starou hospodu, aby na jejím místě postavil novou, zboural zároveň i školu. Po třicet let, než došlo na novou, byla škola někde v područí, ale záznamy se o tom nedochovaly.

Nová škola byla postavena na prázdném místě mezi západní stranou zámku a farou, přesněji farskými chlévy, tedy v podstatě tam, kde stojí podnes. V roce 1706 se však rozšířil od sousední židovské čtvrti požár a škola vyhořela i s farou.

Roku 1787 byla škola od základu přestavěna, ale zůstala přízemní a jednotřídní s bytem pro rektora (kuchyň a pokoj). V letech 1814 až 1818 je uváděna jako dvojtřídka, ale s jednou učírnou. Až v roce 1840 byla polovina budovy postavena na poschodí pro potřebu druhé učírny. Po zvýšení druhé poloviny (1870) byla v roce 1871 otevřena třetí třída, ve školním roce 1874/1875 čtvrtá a od 1. 10. 1886 pátá. Pro nedostatek místa byla pro pátou třídu najata místnost na útratu obce v tehdejší panské kasárni.

Kolem roku 1890 vzrostl počet žáků tak, že ve 4. a 5. třídě bývalo přes sto žáků. Proto 11. 3. 1891 byla podána žádost majitelce panství Marii Terezii o odprodej panských kasáren, sousední Kežlínkovy kovárny a sousedního domku pro stavbu nové školy. Na místě zbouraných objektů zahájila firma Konečný a Nedělník z Prostějova dle plánu ivanovického stavitele Františka Kadlčíka stavbu 25. června roku 1896 položením základního kamene s pamětní listinou v něm uloženou. Zároveň zažádala obec o rozšíření školy na šestitřídní a povolení školy měšťanské.

Po provedené kolaudaci byla jednopatrová budova školy 29. srpna 1897 slavnostně vysvěcena dr. Antonínem Stojanem, konzistorním radou a říšským poslancem za asistence 11 kněží. Slavnosti se zúčastnila řada hostů a spolky se svými prapory, mezi nimi i jízdní Sokol z Ivanovic a okolí. Ve škole byly umístěny všechny dosavadní třídy obecné školy a 1. třída povolené "měšťanky", do níž však podle tehdejšího nařízení mohli chodit jen chlapci. Dívky 5. - 8. ročníku školní docházky navštěvovaly jen školu obecnou.

Na přání občanů byla 23. 11. 1903 podána žádost Zemské školní radě o povolení i dívčí měšťanské školy, která byla k počátku školního roku 1904 kladně vyřízena. Jenže zájem dívek z Ivanovic a okolí byl tak veliký, že bylo nutné nedávno postavenou budovu rozšířit. V rekordně krátké době - prakticky přes prázdniny - od 30. června do 31. srpna zednický mistr Ludvík Sochor z Ivanovic přistavěl druhé patro tak, jak stojí dodnes.

S vyučováním dívek se začalo až 15. listopadu 1904, až stavba proschla. Postupně v letech 1898 a 1899 byly povoleny další, tj. 2. a 3. třídy měšťanské školy chlapecké a 1905 - 1907 také dívčí. Žádost o zřízení 4. třídy při měšťanské škole chlapecké Zemská školní rada přípisem z 10. 2. 1905 zamítla. Souhlas s jejím zřízením byl získán až v roce 1919, a to nejprve na 3 roky (od 1. 9. 1920 do roku 1923). V roce 1909 bylo v 16 učebnách vyučováno 661 žáků z Ivanovic a okolních obcí (Chvalkovice, Medlovice, Moravské Málkovice, Orlovice, Švábenice, Dětkovice, Hoštice-Heroltice, Rybníček, Dřevnovice a Těšice).

Prvním prozatímním správcem školy byl od roku 1897 František Gartner ze Slavkova. 23. dubna 1898 výnosem Zemské školní rady z 15. 4. 1898 č. 3489 byl jmenován ředitelem Antonín Placher, dosavadní nadučitel obecné školy, připojené ke škole měšťanské. Roku 1911 byl podán návrh na rozdělení školy na chlapeckou a dívčí. Předtím, už ve školním ročníku 1909/1910 byly pobočky ve všech pěti třídách obecné školy, a tak na školu roku 1910 nastoupil nový učitel Jan Šulák (nar. 9. 4. 1884 v Rešově), pozdější ředitel i starosta obce.

Po odchodu ředitele Antonína Plachera do důchodu v roce 1912 byl 13. ledna 1913 jmenován ředitelem chlapecké obecné a měšťanské školy Karel Knob, dívčí obecné a měšťanské Jan Paleček. V roce 1913 došlo i k rozdělení budovy mezi obě školy. Chlapecká měla přízemí a 1. patro, dívčí 2. patro. A znovu musela být dána do provozu stará školní budova u kostela. Když do ní bylo v roce 1914 zavedeno elektrické osvětlení, byly tam umístěny 3 třídy dívčí obecné školy. Takto rozdělená škola na chlapeckou a dívčí zůstala až do roku 1939.

Od školního roku 1907/1908 učil na chlapecké i dívčí měšťance učitel Jakub Kořínek francouzštině jako nepovinnému předmětu až do odchodu na frontu v roce 1916. Příchodem učitelky Rudolfy Hamsíkové na měšťanskou školu byla tato výuka školním rokem 1923/1924 obnovena. V tomto roce byly zavedeny do škol nové předměty: občanská nauka a výchova, chlapecké ruční práce a povinný tělocvik pro dívky. Ve školním roce 1930/1931 převzal výuku francouzštiny učitel Matouš Freiwillig.

V ivanovické škole kromě nepovinné němčiny a francouzštiny zaznívala přechodně i libozvučná italština. Po vyhlášení války Itálií Rakousko-Uhersku (23. 5. 1915) byli v řadě obcí usazeni vystěhovalci italské národnosti z válečného území v jižních Tyrolích. Od října 1916 bylo zřízeno vyučování dětí těchto uprchlíků usazených v Ivanovicích, Chvalkovicích, Hošticích-Herolticích a Švábenicích. Dětí bylo 38 a učila je italská učitelka Maria Tamanini po 3 dny v týdnu. Dojížděla z Nového Rousínova, kde 3 dny učila děti tamějších uprchlíků. Italsky je vyučoval náboženství zdejší katecheta Páter Antonín Stokláska. Všichni zajatci pak po převratu 1918 odjeli domů.

Od listopadu 1923 začal František Uhlíř, učitel v. v., vyučovat náboženství československému. Vyškovského učitele vystřídal v roce 1924 až 1925 čs. duchovní správce v Brně Ondřej Habán. Roku 1926 Jaroslav Vendolský, duchovní z Vyškova, měl 26 žáků. V roce 1927 převzal učení vyškovský katecheta A. Trengler, po něm 1928 farář čs. církve ve Vyškově Karel Pavlinec a pak už faráři místní náboženské obce církve Československé.  Ve školním roce 1924/1925 učil také židovskému náboženství 4 děti 1x měsíčně 2 hodiny Moric Müller, rabín z Kroměříže.

Až do roku 1934 nebylo dopřáno všem dětem dosáhnout uceleného vzdělání v měšťanské škole. Příliv žactva z venkova byl brzděn placením školného, nedostatečnou možností dopravy (až z Orlovic docházeli žáci pěšky). Venkovské děti zejména z chudobnějších rodin, ač nadané, byly prakticky z návštěvy měšťanské školy vyloučeny, a tím pozbyly možnost studií na vyšších stupních škol. Teprve vydání zákona o Újezdních měšťanských školách v roce 1934, který stanovil povinnou docházku všech žáků do měšťanské školy, tuto situaci změnilo.

Po odchodu ředitele Karla Knoba do důchodu (1923) byli řediteli na chlapecké škole Josef Horníček (1923 - 1939) a František Herodek (1939 - 1941). Na dívčí škole po řediteli Janu Palečkovi od roku 1929 Jan Šulák a od 1. 9. 1936 ředitelka Karla Obrová.

Krutou zkouškou prošly naše školy v období hitlerovské okupace, během druhé světové války (1939 - 1945). Organizace škol byla několikrát změněna. Vládním nařízením ze 14. 8. 1941/300 Sb. byl nejdříve změněn název "měšťanská škola" na "hlavní škola". V roce 1941 byly obě školy sloučeny pod jedinou správu. Ředitelé František Herodek a Karla Obrová odešli do důchodu. Ředitelem celé školy se stal Vladimír Foltánek. Po jeho zatčení pro ilegální činnost zastupoval ho ve funkci ředitele učitel František Matoušek (1943 - 1945). Přístup na hlavní školu (pátý až osmý ročník) byl omezen na pouhých 35 % žáků čtvrtých tříd. Tím byla většina dětí odsouzena jen k nejzákladnějšímu vzdělání na obecné škole.

Tvrdá germanizace školy nastala hned v prvním roce Protektorátu 1939. Dvacátý osmý říjen byl prohlášen všedním dnem a v listopadu byla nařízena první revize učebnic a školních knihoven, v dubnu 1941 další a v červenci 1942 po znovu provedené revizi bylo odesláno 387 kg vyřazených knih a map ze žákovské knihovny. (Cenné věci učitelé po čas války uschovali).

Vyučování němčině bylo zavedeno ve všech ročnících. V prvním pět hodin, v nejvyšších až 9 hodin týdně, dějepis se nesměl učit vůbec a zeměpis na vyšším stupni obsahoval pouze učivo o německé Říši.

Žáci i učitelé měli od roku 1943 nařízenu povinnou výpomoc při polních pracích. Učitelům bylo přiznáno pouze 14 dnů dovolené, jinak konali výpomocné kancelářské práce, např. na obecním úřadě apod. Mladí učitelé byli v roce 1944 dokonce nasazeni do továren, dolů a ke konci války i na zákopové práce. Po celou dobu okupace jim byl nařizován sběr papíru, kostí, hader, gumy, starého železa, léčivých bylin aj. Ve školní kronice obecné školy je kuriózní zápis: "Od 1. do 15. 7. 1944 probíhal sběr obuvi pro dělníky pracující v Říši - darován byl 1 pár dámských bílých polobotek".

Protože písemný styk s nadřízenými školskými orgány mohl být veden pouze německy, byly pro učitelský sbor zavedeny povinné kurzy němčiny. Z nařízení ministerstva školství z 16. 11. 1943 byly zrušeny Místní školní rady. Jejich funkce přešla na starostu obce. Správcem školního majetku v Ivanovicích byl jmenován Julius Zvolský.

Čím víc se blížil konec války, tím víc se situace na škole zhoršovala. Ve školních budovách byly ubytovány stále častěji vojenské transporty, jak Ivanovicemi procházely, takže vyučování bylo nepravidelné a přerušované. Nakonec podle výnosu ministerstva školství č. 4187 z 19. 1. 1945 bylo vyučování na školách zastaveno. Dle rozkazu okresního hejtmana budou chodit žáci 2x týdně (úterý a pátek) do školy pro domácí úkoly. Učitelé ve zbývajícím volném čase se mají přihlásit k práci na obecním úřadě. Protože obě ivanovické školní budovy byly zabrány pro vojsko, scházeli se učitelé s žáky v Lidovém domě.

V lednu 1945 byl všechen školní nábytek vystěhován na půdu a do školy se nastěhoval maďarský polní lazaret. Krátce nato byla obsazena i budova staré školy. Jako lazaret sloužila škola i Rudé armádě, po jejímž odchodu byla obsazena rumunskými jednotkami. Do přízemí staré školy hned po příchodu osvoboditelů 29. dubna bylo na 14 dnů deštivého, blátivého počasí  umístěno 13 koní, pak přišli Rumuni a po nich ještě do 27. května sloužila tato škola jako přechodná ubytovna transportu Němců. Je logické, že všechno zařízení školy bylo zničeno. Nejen bezohledností vojska, ale i leteckými nálety utrpěly obě školy velké škody. Byly odhadnuty na 233 000, kromě škod stavebních. Napočítáno bylo na 400 rozbitých okenních tabulí.

Přesto však již 28. května 1945 v poškozených budovách bylo zahájeno vyučování. Hlavní škola dostala opět název měšťanská. Současně byla ale rozdělena (od 1. 9.) na měšťanskou chlapeckou s ředitelem Františkem Herodkem a na měšťanskou dívčí s ředitelem Vladimírem Foltánkem. Obecná škola, tj. 1. - 5. ročník školní docházky, zůstala samostatná s ředitelem Vojtěchem Navrátilem, jak byla ustavena výnosem zemského prezidenta pro Moravu z 18. 11. 1943, č.j. 92293/43-II-1b, na základě výnosu MŠ z 25. 10. 1943 č. 91992/43-I jako Šestitřídní škola smíšená.

Zároveň ve všech ročnících bylo zastaveno vyučování němčině. Ve školním roce 1945/1946 odpadly ze školního újezdu Švábenice, Dětkovice, Dřevnovice a Těšice. Od 4. ročníku byla zavedena výuka ruského jazyka (2 hodiny týdně).

V prvních dvou poválečných letech trpěla škola citelným nedostatkem topiva. Od 13. září 1945 do 15. března 1946 muselo být zavedeno půldenní střídavé vyučování (jedna škola od 8 do 12 hodin, druhá od 12 do 16 hodin). V roce 1947 od 13. února do 9. dubna pro kruté mrazy, množství sněhu, nesjízdnost silnic a taktéž nedostatek topiva bylo zavedeno "samoučení", tj. žáci se sešli ve škole 1x týdně jen pro zadání úkolů a opakování.

22. června 1947 uspořádaly obě školy v zámeckém parku "Den radosti" k 50. výročí založení měšťanské chlapecké školy (1897), která byla tehdy jedinou českou měšťanskou školou v celém kraji, a 30. výročí samostatné dívčí měšťanské školy.

20. října 1947 se sešla na dívčí škole ustavující schůze "Rodičovského sdružení". Jako prvotní úkol si stanovila vařit polévku pro přespolní žákyně. Předsedou byl zvolen Antonín Říha.

Období svobodné, nezávislé školy však netrvalo dlouho. Školským zákonem z 21. dubna 1948 č. 95 Sb. o jednotné škole a devítileté školní docházce byl dán jasný výraz požadované výchově v socialistickém duchu i tím, že dosavadní název měšťanská byl změněn na I. střední školu (chlapeckou) a II. střední školu (dívčí), ředitelé se neměnili. Na škole byla zavedena Žákovská organizace. Ve školním roce 1949/1950 je ve všech třídách dokončena koedukace (společná výuka hochů a dívek).

Po uchopení moci Komunistickou stranou nastává místo dřívější germanizace školství období "sovětizace". 3. září 1948 uspořádala škola ještě k úmrtí prezidenta Beneše smuteční tryznu ve škole i na náměstí, ale k 69. narozeninám J. V. Stalina proběhla školní besídka dokonce celá v ruském jazyce (21. 12.).

V příštím roce následovala hned v lednu oslava 25. výročí úmrtí V. I. Lenina, 8. února se zase ředitelé škol a zástupci žákovské organizace zúčastnili slavnostní expedice prvního vagonu sladu vyrobeného v místní sladovně pro Sovětský svaz, nebo na počest 70. Stalinových narozenin při pořádaném "Štafetovém běhu na východ" 1. 11. stála všechna školní mládež podél trati špalírem, v následujícím roce 24. dubna 1950 patřila společná Leninova oslava výročí jeho 80. narozenin, v roce 1951 uzavírali žáci svoje socialistické závazky na počest Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), v nichž se zavazovali, že zlepší si prospěch a překročí plán školního sběru.  Od tohoto roku se datuje také každoroční oslava "Měsíce československo-sovětského přátelství" a tak to šlo dále.

Politickým cílům KSČ tedy sloužila škola povinně hned od samých začátků tzv. "budování socialismu". Rokem 1949 počínaje se konaly oslavy 1. máje v Ivanovicích, samozřejmě vždy za plné účasti škol, včetně mateřských. Socialistické závazky se uzavíraly a plnily na počest IX. sjezdu KSČ. K 1. máji 1950 žáci vyšších tříd a učitelé podepisovali politický dokument "Mírovou resoluci". Od tohoto roku byl 28. říjen (vznik ČSR) vzpomínán jen jako Den znárodnění. Zmínku o prezidentu T. G. Masarykovi si už žádný z učitelů ani nedovolil. Zato oslava 30. výročí KSČ se 17. 5. 1951 konala ve všech třídách i obecné školy. V dalším roce zase celá škola pořádala sbírku pro bojující Koreu, společné zahájení školního roku končívalo Písní práce a tak podobně.

Brigády, podle slovníku "dobrovolné pracovní skupiny lidí" byly jedním z hlavních ukazatelů "budovatelského úsilí". Školní brigády byly zaměřeny hlavně na zemědělství. Např. v roce 1949: 7. 4., 3. 5., 9. 5. sběr nosatců řepných, 23. 5., 10. 6. jednocení cukrovky, 3. 6., 23. 6. sběr mandelinky bramborové. Když v roce 1951 odešla řada zemědělských pracovníků do průmyslové výroby, zaznamenala škola 5 347 brigádnických hodin žáků a 1 240 hodin učitelů ve vyučovacím čase na pomoc zemědělskému družstvu, počínajíc pletím ohnice až po sklizeň řepy. V roce 1952 to činilo dokonce 5 640 brigádnických hodin. Nebo: za rok 1954 nasbírali žáci 59 kg brouků a larev mandelinky bramborové. Ve školním roce 1959 žáci VI. až IX. třídy odpracovali od 3. do 25. září 2 500 hodin, v nichž sesbírali 11 vagonů brambor. V roce 1960/1961 se podílela školní brigáda na čištění a konzervování zemědělských strojů v JZD, nakládání cihel pro stavbu vepřína a dokonce na úklidu provozní plochy JZD!

Z nezemědělských brigád šlo o vysazování stromků: 7. 4. 1948 2 400 kanadských topolů na obecním pozemku v Pučápce, 23. 10. 1948 90 ovocných stromů při silnici k Drysicím, 62 jehličnanů na Starém hliníku. 4. 10. a 11. května 1950 vysazovali žáci 4. ročníku střední školy lesní školku na "Kozojedsku" a převzali nad ní patronát. Patronátním závodem školy byla sladovna. V ní se také žáci zúčastnili brigády na zašívání a plnění pytlů při expedici sladu. Konečně i na obnově rybníka v Ivanovicích se podílela škola (1950) sto osmi brigádnickými hodinami.

Jako červená nit se táhne životem školy v období komunistické totality školní sběr všeho druhu. Kromě pravidelného sběru papíru, textilu, železa, léčivých bylin to byly sběry příležitostné: chroustů (1948, 1951), lahví (1949), žaludů (1951) aj.

S touto vedlejší školskou činností se škola potýkala v různých obměnách prakticky až do roku 1989. Různé oslavy a akce stíhaly jedna druhou a vlastní poslání školy - úroveň výchovy a vyučovacího procesu se málem stávala druhořadou. Nelze se divit, že autorita učitelů a školy jako "děvčete pro všecko" klesala zároveň s úrovní vědomostí žáků, někdy i v rozporu s jejich hodnocením.

Se zahájením školního roku 1951/1952 byla zároveň otevřena Družina mládeže pro žáky 1. - 5. ročníku, v níž trávily děti volný čas po vyučování až do příchodu rodičů ze zaměstnání, protože zaměstnanost žen se trvale zvyšovala. Prvními vychovatelkami byly od 1. 11. 1951 pozdější učitelka Alena Kadlčáková, rozená Ondrušková, absolventka pedagogického gymnázia, od 1. 9. 1953 Filipka Pacolová, obě z Ivanovic.

Od 1. ledna bylo započato také se stravováním domácích i přespolních dětí ve školní jídelně. K tomu účelu byl uvolněn v přízemí bývalý byt ředitele školy, v němž byly dosud umístěny kabinety s knihovnou a po adaptaci byla jídelna dána do provozu. Stravovalo se v ní 196 žáků.

Ve školním roce 1952/1953 byly všechny školy (obecná i obě střední) sloučeny pod jedinou správou s názvem Osmiletá střední škola dle Zákona o školské soustavě a vzdělávání učitelů č. 31/1953 Sb. Ředitelem této sjednocené školy byl jmenován Antonín Pořízek ze Želče, ale ne nadlouho. Jeho ředitelskou funkci převzal od 1. ledna 1954 Vladimír Foltánek a setrval v ní až do odchodu do důchodu, tj. do 31. ledna 1960.

K 1. září 1953 bylo v 1. - 5. ročníku 279 žáků v osmi třídách, v 6. - 8. ročníku 338 žáků v devíti třídách, v jednoročním učebním kurzu (docházeli sem žáci po ukončení 3. třídy měšťanské školy dobrovolně) vylo ve dvou třídách 50 žáků. Celkem měla škola 667 žáků v 19 třídách, 1 ředitele, 1 zástupce a 21 učitelů. 18. září podala škola žádost o přidělení místností pro školní dílny. Bylo usneseno uzavřít dohodu s TJ Dynamo Bioveta (Sokol) o pronájmu hostinských místností sokolovny. 2. dubna 1954 byla podepsána smlouva také o užívání tělocvičny a hřiště.

1. října 1954 pod vedením učitele tělocviku Stanislava Dvořáčka byla ustavena "Školní tělocvičná jednota" se zaměřením na I. celostátní spartakiádu. Jako politický úkol byl nácvik spartakiádních cvičení pro učitele povinný i částečně finančně odměněn. Jak škola plnila politické cíle KSČ dokládá i skutečnost, že ve školním roce 1954/1955 byla vzpomínána výročí Julia Fučíka, Den horníků, Antonína Zápotockého, J. V. Stalina, Klementa Gottwalda, V. I. Lenina (kromě 1. máje a VŘSR).

V roce 1958 skončila prověrka učitelských a žákovských knihoven. Všechny knihy, jež svým obsahem neodpovídaly změněným politickým poměrům, musely být vyřazeny. 28. října se konala oslava "Den znárodnění" a vzpomínka 40. výročí velkých stávek. V roce 1960 se žáci zúčastnili manifestace proti chystanému útoku na Kubu (!). S kulturním pásmem "40 let KSČ" se prezentovali na veřejnosti a v místních závodech. Jak a za co byli hodnoceni učitelé, ukazují další příklady: roku 1950 založená Pionýrská organizace jako výběrová, měla v roce 1954 už 54,5 % žáků - pionýrů. Ve školním roce 1960/1961 už bylo z 532 žáků 500 pionýrů, tj. 94,2 %. Nebo: k XII. sjezdu KSČ uzavřeli žáci socialistický závazek 5 480 brigádnických hodin pro zemědělství (kromě dalších). A v roce 1962 končilo zahájení školního roku Písní práce jak na každé politické schůzi.

Od 1. září 1959 došlo k další změně v organizaci škol poskytujících základní vzdělání. Povinná školní docházka byla prodloužena na 9 let a školy dostaly název Základní devítiletá škola. Ve vedení školy k 1. únoru 1960 nastala rovněž změna. Vladimír Foltánek odešel do důchodu a na jeho místo přešel z Podomí ředitel Jaroslav Dohnal. Od 1. září 1965 jej však vystřídal dosavadní okresní školní inspektor Josef Skácel (původem z Komořan), který zde 2 roky jen dosluhoval. Postaral se však o výměnu oken školní budovy a dveří, u nichž byla zároveň snížena jejich nadměrná výška. Do důchodu odešel 31. srpna 1967 a nastoupil na jeho místo Bohumil Janča z Vyškova. Zároveň zástupce ředitele Jaroslav Palásek přešel na místo okresního školního inspektora a jeho funkci převzal učitel Stanislav Dvořáček. Když po dvou letech musel ředitel Janča z politických důvodů ze školy odejít, vrátil se na ředitelské místo Jaroslav Dohnal (1. 9. 1969) až do svého onemocnění vážnou mozkovou příhodou. Od 1. dubna 1971 se stal ředitelem školy Zdeněk Skřepek z Vyškova.

Podle školského zákona z roku 1978 se prodloužila povinná školní docházka na 10 let. Z nich 8 roků na základní škole, další 2 roky na některé ze středních škol (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště). Název školy zněl pouze Základní škola. Prakticky to znamenalo, že počet žáků se snížil oproti devítileté škole o jeden ročník. I přesto zůstal počet žáků vysoký, protože v roce 1977 byla škola ve Chvalkovicích zrušena. Ke konci školního roku 1985/1986 měla škola 20 tříd s 611 žáky, z toho 1. - 4. ročník 8 tříd s 223 žáky, 5. - 8. ročník 12 tříd a 388 žáků.

Už řadu let trpěla škola nedostatkem místa, především pro odborné pracovny, kabinety a stravovací prostor, přestože budova staré školy zůstávala dále v provozu a v roce 1974 byla vybavena plynovým topením s novou plynovou kotelnou. O přístavbě školy jednala školská komise už od roku 1961. Konečně v roce 1985 byla schválena a zahájena přístavba zbouráním starého sousedního domu č. p. 219. Dokončena a předána do provozu byla 1. ledna roku 1988. Byly v ní umístěny 4 učebny, 2 odborné pracovny (biologie, chemie), prostorná školní jídelna, školní kuchyně a kabinety. Její hodnota byla vyčíslena na víc jak 5 000 000 Kčs.

31. srpna 1989 skončil své působení na škole ředitel Skřepek. Ředitelské žezlo na příští školní rok převzala dosavadní učitelka Miloslava Konečná, rozená Siverová. V té době měla škola 8 učitelek I. stupně a 19 učitelů a učitelek II. stupně. Školní rok 1990/1991 osvobozený od totalitního režimu minulých let započal symbolicky s novým ředitelem Janem Donnebergerem z Vyškova. Novým prvkem v řízení školy bylo získání její právní subjektivity. Naplnit školu novým duchem a moderním obsahem je úkolem příštích let.

Z ivanovických rodáků nebo učitelů trvale bydlících na škole působili: František Herodek, Emil Palásek, Vladimír Foltánek, František Matoušek, Marie Matoušková, roz. Horníčková, Vojtěch a Anežka Navrátilovi, Anežka Vymazalová, Karel Dvořáček a jeho bratr Stanislav, Stanislav Crha, Antonín Drápal, Jaroslav a Marie Paláskovi, Alena Kadlčáková, roz. Ondrušková, Jitka Herodková, Irena Kulifayová, provdaná Pardubická.

Ve školním roce 1992/1993 působili rodáci: Věra Knapová, roz. Doleželová, Dagmar Hořavová, roz. Hamadová, Ludmila Navrátilová, roz. Syrovátková, Jana Hádrová, roz. Řezníčková, Miloslava Konečná, roz. Siverová, Hana Kullová, roz. Kůrková, Ludmila Rešková, roz. Kulmanová, František Moravčík s manželkou Věrou.

Trvale bydlící: Pavel a Jana Procházkovi, Marie Míková, Jan a Jindra Dočkalovi, Jarmila Tomášková, Věra Zgodová, Jan Válek, Jana Zatloukalová, Božislav Fryštenský.

Přehled ředitelů školy:

1897 - 1898    František Gartner

1898 - 1912    Antonín Placher

1912 - 1923    Karel Knob - chlapecká škola                         1913 - 1923    Jan Paleček - dívčí škola

1923 - 1936    Josef Horníček - chlapecká škola                    1928 - 1936    Jan Šulák - dívčí škola

1936 - 1939    Jan Šulák - chlapecká škola                            1936 - 1941    Karla Obrová - dívčí škola

1939 - 1941    František Herodek

1941 - 1944    Vladimír Foltánek - chlapecká i dívčí škola

1944 - 1945    František Matoušek (v zastoupení od Foltánkova zatčení 5. 5. 1944)

1943 - 1952    Vojtěch Navrátil (samostatná šestitřídní obecná škola smíšená)

1945 - 1952    František Herodek - chlapecká škola               1945 - 1952 Vladimír Foltánek - dívčí škola

1952 - 1953    Antonín Pořízek (spojena celá škola)

1953 - 1954    Vlad. Kostelka (v zastoupení ředitele do 1. 2. 1954)

1954 - 1960    Vladimír Foltánek (prozatímní správce, od 1. 9. ředitel)

1960 - 1965    Jaroslav Dohnal

1965 - 1967    Josef Skácel

1967 - 1969    Bohumil Janča

1969 - 1971    Jaroslav Dohnal

1971 - 1989    Zdeněk Skřepek

1989 - 1990    Mgr. Miloslava Konečná (Siverová)

1990 - 1995    Mgr. Jan Donneberger

1995 - 1999    PaedDr. Jaromír Beneš

1999 - 2016    Mgr. Miroslav Růžička

2016              Mgr. Lubomír Judas

Podle § 21 odst. (2) a § 43 odst. (2) zákona č. 172/1990 Sb. ze dne 4. května o vysokých školách jsou učitelé tohoto stupně vzdělání oprávněni užívat akademický titul Magistr (ve zkratce Mgr.).

 

Seznam pedagogů, kteří působili na naší škole do roku 1963

Ambroz Vladimír, Ambrož Vladimír, Auda Antonín, Blisa Oldřich, Blisová Marie, Blisová Oldřiška, Cenek Jan, Cenek Jindřich, Crha Stanislav, Čtvrtníček Jaroslav, Dědák Antonín, Dočkalová Anna, Dřímalová Marie, Dvořáček Karel, Dvořák Jiří, Dvořáková Jaromíra, Florian František, Foltánek Vojtěch, Frolová Jarmila, Goderová Anna, Gregor Vojtěch, Gregorová Emilie, Hamzíková Rud., Hanzlian Jiří, Hanzlianová Zdeňka, Herodková Anna, Hladká Růžena, Hofmanová Heřma, Holancová Anežka, Horáková Jarmila, Horníčková Marie, Hradilová Anděla, Hradilová Marie, Kadlec Jan, Kaláček Bedřich, Kaláčková Ludmila, Kindlová Adéla, Knapová Božena, Kopřiva František, Kopřiva Jiří, Kořínek Jakub, Kotrlý Antonín, Kotyzová Marie, Koza Ladislav, Kučová Viktorie, Kupka František, Kupka Jan, Kudlička Vladimír, Kuželková V., Krejčí Anna, Loš Josef, Lošová Marie, Macalíková Marie, Májková Emílie, Machař Jan, Machařová Emilie, Machová Marie, Mareček Jan, Mariánek Jan, Maršálková Antonie, Mazálek Vladimír, Melicharová M., Migel Jaroslav, Mikulíková Marie, Mimra Bohuslav, Mirová Jarmila, Mlatečková Milada, Možný Miloš, Navrátil František, Navrátil Vojtěch, Navrátilová Amálie, Navrátilová Anežka, Nepožitková Marie, Nop Ludvík, Novotná Františka, Obhlídal František, Palásek Emil, Palásková Květoslava, Pavlík František, Pohorský Václav, Pohorská Bohumila, Polách Jan, Pospíšil Bohumil, Pospíšilová Petra, Procházka František, Sehnal Václav, Sedláček Rudolf, Sedlická Antonie, Skácel Jan, Skácelová Františka, Skácelová Marie, Skopal Josef, Skořepová Františka, Slováková Marie, Štěpaníková Jaroslava, Šianský Josef, Štraitová Marie, Šujan František, Šuláková Vilma, Teplá R., Tesařová Žofie, Trávníčková Jarmila, Tvarůžková Bohumila, Uherová Jarmila, Vavrouch Vojtěch, Vévoda Josef, Vlček Metoděj, Vymazalová Anežka, Zapletalová Marie.

 

Seznam pedagogů, kteří působili na naší škole v letech 1963 - 1996

Bednařík Petr, Bednářová Františka, Bednářová Jarmila, Benešová Marie, Bezděk Václav, Bělková Eva, Boff Arnošt, Černý Svatopluk, David Eduard, Dočkal Jan, Dohnal Jaroslav, Dostalá Marta, Doubek Miloš, Drápal Antonín, Dvořáček Stanislav, Fialová Alena, Fleischnerová Jana, Fučíková Drahomíra, Grmela Josef, Hanáčková Alena, Heringová Marie, Herodková Jitka, Hochhauserová Jarmila, Horníčková Jitka, Hradilová Eva, Hrbáček Karel, Hudečková Josefa, Charousová Emílie, Jindřišák Jan, Jordánová Marta, Julínek Stanislav, Julínková Libuše, Kadlčáková Alena, Kadlec Jaromír, Kadlec Luboš, Kachlík Jiří, Kapic Alois, Kinclová Jitka, Klementová Růžena, Konvičný Michael, Kotoulková Jiřina, Kožínová Marie, Králová Věra, Krátká Irena, Krška Jaroslav, Kučerová Eva, Kyasová Zdeňka, Lžičařová Libuše, Marečková Vlastimila, Matoušková Marie st., Matoušková Marie ml., Matyášová Blažena, Matsysová Anna, Mazal Jan, Mazalová Marie, Mihalovičová Alena, Moravčík František, Moravčíková Věra, Musílková Miloslava, Musil Jaromír, Navrátil Miroslav, Navrátilová Marie, Nevřalová Anna, Němeček Jan, Palásek Jaroslav, Palášková Marie, Pardubická Irena, Piňosová Anna, Pecka Jan, Peška Zdeněk, Plch Milan, Provazníček Josef, Pospíšilová Petra, Procházková Jana, Raška Ladislav, Richter Luděk, Rychtář Jan, Sedláček, Sochorová Markéta, Sochorová Růžena, Straková Olga, Suráková Lenka, Svačinová Jitka, Šeršeň Jozef, Šipková Marie, Šoupalová Jana, Štěpánková Zdeňka, Šťastná Jana, Trávníčková Danuše, Trestrová Vladimíra, Turková Marie, Uhlová Klára, Vaďurová Dobruška, Vanderková Růžena, Vránová Ludmila, Zatloukalová Jana, Žáková Jana, Žižlavská Jana.

 

Zaměstnanci školy v jubilejním roce 1997

Ředitel školy: PaedDr. Beneš Jaromír

Zástupce ředitele školy: Mgr. Procházka Pavel

Pedagogický sbor:

Bobková Karla, Mgr. Dočkalová Jindra, Mgr. Fryštenský Božislav, Mgr. Hádrová Jana, Mgr. Hořavová Dagmar, Ježová Kateřina, Mgr. Konečná Miloslava, Mgr. Knapová Věra, Mgr. Kullová Hana, Mgr. Míková Marie, Mgr. Navrátilová Ludmila, Mgr. Neckařová Blanka, Mgr. Pištělková Hana, Mgr. Rešková Ludmila, Bc. Ševčíková Jana, Špačková Jitka, Mgr. Štěrbová Milada, Taláková Darina, Mgr. Tomášková Jarmila, Mgr. Tomášková Milada, Válek Jan, Mgr. Zgodová Věra

Vychovatelka školní družiny: Kozáková Marta

THP a provozní pracovníci:

Senajová Jarmila, Zdráhalová Emília, Černá Dagmar, Kratochvílová Darina, Procházka Jaroslav, Procházková Jaroslava, Slováček Petr, Tilšerová Františka, Vybíralová Olga, Horáčková Stanislava, Karásková Marie, Konečná Ludmila, Krupicová Ludmila

 

Některé události ze školní kroniky, které nejsou v textu uvedeny:

  • Roku 1870 byly vydány nové zemské zákony školní. Na jejich základě byla vybudována osmiletá školní návštěva pod dozorem státním proti dosavadní šestileté pod dozorem církevním. Jednou z pohnutek prý byla prohraná válka rakousko-pruská z roku 1866. Příčinou pruského vítězství snad mělo být vojsko  s lepším školním vzděláním, jakého rakouské vojsko nemělo.
  • 1. dubna 1889 nastoupil na školu Karel Knob (z Pustiměře), později ředitel školy.
  • 12. dubna 1899 byla zřízena opatrovna školou nepovinných dětí chudých rodičů. Za 50 krejcarů denně je opatrovala Fr. Chaloupková.
  • Ve školním roce 1905/1906 bylo do 1. třídy zapsáno 83 dětí! Proto musela být zřízena paralelka.
  • Ve školním roce 1910/1911 navštěvovalo školu 701 zapsaných žáků.
  • 17. prosince 1911 (odpoledne a večer) bylo sehráno školní divadelní představení "Popelka". Hru nacvičil učitel Josef Horníček.
  • Výnosem Zemské školní rady z 13. září 1911 č. 24014 byl na všech školách vyškovského okresu stanoven čtvrtek feriálním dnem (volno).
  • 8. září 1921 vítali žáci s učiteli prezidenta T. G. Masaryka před Vyškovem cestou z Brna do Olomouce.
  • Ve školním roce 1926/1927 sestrojili žáci IV. třídy měšťanské školy v ručních pracech krystalovou radiopřijímací stanici.
  • V červnu 1930 už byl pro školu zakoupen radiopřijímač značky Philips se dvěma ampliony v ceně 2 900 a 860 Kčs.
  • 3. dubna 1944 bylo ubytováno na Katscherově vile a v budově lesní správy (Rostislavova ulice) 87 deseti- až jedenáctiletých německých žáků z Vídně (Hitlerjugend). 11. dubna převzali k užívání celou budovu Staré školy.  Od 1. června se přestěhovali do přízemí Nové školy. 20. července je vystřídalo 80 žáků ve věku 10 - 14 roků s pěti německými učiteli a ředitelem.
  • Od 18. března 1945 byly obě školy zabrány pro vojenský lazaret a bylo zastaveno vyučování.
  • Ve školním roce 1945/1946 byla zavedena od 4. ročníku výuka ruštiny (2 hodiny týdně) a na zkoušku stanovena feriálním dnem sobota.
  • Od 1. ledna 1949 v důsledku krajského zřízení místo Zemské školní rady vznikl Školský referát Krajského národního výboru (KNV) a místo Okresního školního výboru Školský kulturní a tělovýchovný referát Okresního národního výboru (ONV).
  • Od 1. února 1949 byl začátek a konec vyučovací hodiny oznamován automatickým elektrickým zvoněním. Do té doby hlídal hodiny a zvonil ručně školník.
  • Od 1. září 1949 do konce školního roku 1953/1954 pro žáky evangelického vyznání vyučoval náboženství evangelický farář Stehlík z Prostějova (2 hodiny za 14 dní).
  • 8. listopadu 1949 bylo Rodičovské sdružení změněno na Sdružení rodičů a přátel školy. Předsedkyní byla zvolena Anna Kyprová.
  • 12. dubna 1950 byla na škole založena Pionýrská organizace pod vedením učitele Josefa Provazníčka (z Medlovic).

 

Německá škola (židovská)

Do roku 1870 chodily děti židovských rodičů do obecné školy společně. Roku 1870 zřídila zdejší náboženská obec židovská za podpory německého Schulfereinu soukromou jednotřídní školu německou. Po dva roky vyučoval děti německým jazykem denně od 10 do 12 hodin zdejší učitel Alois Dohnal. Asi v letech 1896 - 1898 převzal školu do veřejné správy německý zemský výbor, ale uvědomil o tom jen ivanovickou náboženskou obec židovskou. Okresní hejtmanství ve Vyškově žádalo občas obecní úřad o návrhy na obsazení místa správce německé školy a o vybavení různých výnosů této školy se týkajících. Obec však trvala důsledně na tom, že škola patří náboženské obci židovské, a proto k ní nemá obec žádných práv ani povinností.

18. července 1907 nařídila zemská školní rada s platností od 1. srpna činnost německé místní školní rady pro 18 žáků ivanovické německé jednotřídky. Obec odmítla do tohoto orgánu volit zástupce, naopak žádala jednotřídku zrušit a odepřela jí poskytnout jakékoliv příspěvky. Ministerstvo vyučování 4. září obecní žádost odmítlo a okresní hejtmanství samo jmenovalo do německé školní rady tři úředníky místní sladovny. O "důležitosti" tohoto orgánu svědčí fakt, že v roce 1910 bylo do této školy zapsáno 10 dětí - vesměs židovských.

Tlak na obec z vyšších míst však nepolevil. Na přípis c.k. okresního hejtmanství z 16. 9. 1913 č. 37532 v záležitosti této školy se obecní výbor jednomyslně usnesl: pokud mu nebude úředně prokázáno na jakém právním základě byla škola zřízena i s poměrem k obci, nemůže ani práva vykonávati, ani se uvázati jak ohledně povinností, tak i ohledně jakýchkoliv břemen. Obecní výbor považuje školu za konfesijní školu židovskou. Na její věcné potřeby přispívají pouze vyznavači konfese židovské a také budovu školní považují za majetek náboženské obce židovské. Dále výbor podotýká, že rekurs v této věci podaný 14. 8. 1907 (č. 2844) nebyl dosud meritorně vyřízen.

Všeobecnou mobilizací v roce 1914 byl německý učitel Neumann povolán k vojenské službě, 16. 9. 1914 vstoupilo 11 dětí do české školy, poté, kdy rodiče podepsali prohlášení, že své děti dávají do školy dobrovolně a děti zkouškou prokázaly znalost české řeči. Brzy nato žádalo okresní hejtmanství po obecním výboru v této věci o usnesení. Znělo: "Obecní výbor města Ivanovic, vyslyšev zprávu městské rady uznal, že německá škola v Ivanovicích již neexistuje, jelikož zde není žactva ani učitele. Jest tedy obecní výbor tohoto mínění, že podle § 19 zemského zákona ze dne 20. 1. 1870 z. z. č. 17 místní škola německá nenáleží ke školám potřebným."

V roce 1807 bylo v ivanovické škole 158 žáků, z toho 138 křesťanských a 20 židovských, tj. přes 12,5 %. Vyučování probíhalo odděleně podle náboženského vyznání až do zmíněného roku 1870. V roce 1886 bylo v pětitřídní obecné škole 376 žáků, židovskou školu navštěvovalo 40 žáků.

Náboženská škola židovská nabídla místní školní radě pomůcky i nářadí školní. Tyto věci byly pro českou školu bezcenné a byly odmítnuty. Budova školy byla v roce 1925 prodána a nakonec asanována při výstavbě Kulturního domu.

 

Živnostenská pokračovací škola

V říjnu roku 1889 se usnesl obecní výbor zřídit v Ivanovicích hospodářskou pokračovací školu, k jejímuž zřízení ale nedošlo. Místo toho 12. července 1896 svolal místní odbor Národní jednoty (předseda MUDr. František Bohdan, jednatel učitel Josef Knap) schůzi živnostníků. Na ní promluvil nadučitel Antonín Placher na téma: "O významu živnostenské pokračovací školy pro Ivanovice a okolí". Nato se ustavil 11 členný výbor ve složení:

Josef Hruban, starosta obce Ivanovic,

Rudolf Horníček, předseda místní školní rady,

Jiří Kopřiva, předseda společenstva živností řemeslných,

František Kadlčík, předseda společenstva živností svobodných,

František Černý, ředitel Občansko-živnostenské záložny,

Jan Černý, správce Kontribučenské záložny,

Dr. Václav Krolop, ředitel velkostatku,

MUDr. František Bohdan, obvodní lékař,

P. David Kubíček, farář a místoděkan,

Jan Šmíd, majitel továrny na hospodářské stroje,

Antonín Placher, nadučitel.

Tento výbor podal žádost o povolení školy na místodržitelství v Brně, které nemělo námitek, a tak 1. listopadu 1896 bylo vyučování slavnostním způsobem zahájeno. Výnosem ministerstva kultury a vyučování z 24. 4. 1897 č. 9509 bylo zřízení školy definitivně schváleno.

Od tohoto roku (1897) byla škola dvoutřídní a měla dle potřeby v některých letech přípravku nebo pobočku. Dozorem nad školou byli pověřováni profesoři České státní  průmyslové školy v Brně. Vyučovalo se od 1. října do 1. května ve všední dny večer, od roku 1907 v sobotu a v neděli dopoledne, od roku 1911 ve čtvrtek a neděli dopoledne. Vyučovali jednak ředitelé a učitelé měšťanské školy, jednak mistři příslušných živností (předměty odborné). Za války odešli mistři i učitelé na vojnu, a tak vyučování bylo na čas zastaveno. 8. března 1925 bylo k této škole zřízeno ještě oddělení pro učně a učnice živnosti oděvnické. Odborný předmět vyučoval dámský krejčí Josef Raška.

Náklad na školu byl značný. Kromě subvencí (státní, obchodní komory) přispívaly na provoz školy i některé organizace, jako Občansko-živnostenská i Kontribučenská záložna, sladovna, společenstva živností řemeslných i svobodných, také obec Chvalkovice apod. Kromě poskytnutých místností, úhrady úklidu, světla, otopu se zavázalo město vyrovnat i případný schodek v rozpočtu. Péčí dámské jednoty "Libuše" byla roku 1910 zřízena pro učně zvláštní knihovna.

Každoročně pořádala škola výstavu učňovských prací, z nichž nejzdařilejší byly vystavovány na podobných výstavách i jinde - ve Vyškově, v Boskovicích, Rousínově, dokonce i v Kroměříži a Jičíně. Také někteří z žáků této školy dosáhli později ve svém životě významného postavení, jako Antonín Langer, ředitel elektrárny v Berlíně, Jan Machala, prokurista firmy Bartelnus a Donát v Brně, která dodala městské elektrárně stroje a zařídila rozvod vysokého napětí, a jiní.

9. října 1927 uspořádala místní společenstva oslavu 30 let trvání pokračovací školy. Žel, dva její zakladatelé se jí už nedožili. Dva dny před oslavou - 7. října 1927 - jakousi shodou osudu zemřeli ve stejný den první správce této školy Antonín Placher (po operaci v Brně) a MUDr. František Bohdan, také první učitel zdravovědy.

Správu školy vedli a zároveň na ní učili:

Antonín Placher od založení roku 1896 až do roku 1908. Po dvanácti letech od 1. října do 31. prosince převzal školu František L. Gartner, od 1. ledna 1910 do 1. května 1924 pak ředitel chlapecké školy Karel Knob. Po něm 5 let až do 1. 5. 1929 odborný učitel František Procházka, který na pokračovací škole učil nepřetržitě už od roku 1897. Po jeho jmenování ředitelem měšťanské školy v Podivíně, převzal správu školy ředitel chlapecké školy Josef Horníček. Jeho nástupce od 11. května 1936 Jan Šulák, řídil i školu pokračovací, jejímž posledním správcem byl od roku 1939 až do konce František Matoušek, odborný učitel.

Od začátku školního roku 1941 na doporučení inspektora lidových hospodářských škol v Brně byla v Ivanovicích zřízena Lidová škola zemědělská, povinná pro zemědělský dorost od 16 do 18 let, jejíž správou byl rovněž pověřen odborný učitel František Matoušek. Škola zanikla zároveň se školou pokračovací koncem německé okupace. Školní kronika pokračovací školy se nedochovala, pravděpodobně nebyla ani vedena.

 

Mateřské školy

Mateřské školy pro děti do 6 let existovaly již za první republiky. Požadavek o vydání zákona o mateřských školách byl vznesen už na prvním sjezdu učitelstva v roce 1920. Nedošlo k tomu pro kompetenční spory, zda mají mateřské školy patřit pod ministerstvo školství nebo sociální péče. Po osvobození v roce 1945 byly mateřské školy rychle obnovovány a zřizovány nové. O zřízení takovézo školy v Ivanovicích na Hané jednal národní výbor již v roce 1946, jenže nebylo ji kam umístit - nebylo vhodné budovy. Po delším jednání s ministerstvem lesního a vodního hospodářství získal MNV v roce 1947 výměnou za konfiskát domu č. p. 616 po Němci Kubíčkovi budovu lesní správy v Rostislavově ulici a zřídil v ní prozatímní útulek pro děti zemědělských rodičů (později od 1. 8. 1950 jesle).

Pro další vývoj mateřských škol byl důležitý zákon o jednotné škole z dubna 1948, dle něhož se mateřské školy staly součástí školské soustavy. Po provedené adaptaci uvnitř budovy zahájila Mateřská škola v Ivanovicích na Hané 5. září 1949 vyučování. Jenže KNV Brno povolil pouze jedno oddělení pro pětileté děti. Bylo jich tehdy 30 (18 chlapců a 12 děvčat) - pro víc nebylo místa.

Mateřská škola byla pod správou obecné školy (ředitel Navrátil). První učitelkou byla Milena Zedníková z Vyškova. Péče o děti nebyla celodenní a děti se zde ani nestravovaly. V roce 1950 byla ustavena samostatná správa školy a první ředitelkou byla jmenována Jarmila Foltýnová z Hoštic, jako pěstounka pracovala Ludmila Derková z Ivanovic na Hané. Provoz od roku 1950 byl celodenní, od 8 do 18 hodin. Od ledna 1951 bylo zajištěno i stravování dětí.

Pro velký počet žádostí o umístění dalších dětí do školy byla v roce 1956 zahájena adaptace a přístavba ve dvorním objektu budovy (dříve byt panského kočího) a v roce 1957 byla otevřena druhá třída (oddělení). Úpravy byly dokončeny v roce 1963. Mateřská škola byla tedy dvoutřídní, s průměrnou návštěvou 65 dětí od tří do šesti let.

Od 1. září 1955 byla ředitelkou Milena Jonášová z Vyškova,

od 5. března 1956 Eva Zatloukalová (rozená Navrátilová) z Ivanovic na Hané,

od 20. ledna 1958 Jaroslava Novotná z Želče,

od 1. září 1958 Emilie Cesarová z Ivanovic na Hané,

od 1. září 1961 Františka Příkrá z Chvalkovic na Hané,

od 1. září 1966 do 30. dubna 1976 Drahomíra Plhalová (rozená Hošková) z Vyškova,

od 1. května 1977 Iva Hrozová (rozená Kadlčáková) z Ivanovic na Hané,

od 1. září 1985 zastupovala ředitelku Hrozovou po dobu její mateřské dovolené Helena Suchomelová (rozená Štěrbová),

od 1. srpna 1992 Helena Suchomelová.

Mateřská škola na sídlišti v Mlýnské ulici byla postavena v akci "Z" v letech 1974 - 1978 (30. 10. 1978 předána a 3. 11. 1978 zahájen provoz). Její hodnota činila dva a půl milionu Kčs. Během výstavby na ní odpracovali občané přes 24 000 brigádnických hodin. Provoz v této dvoutřídní škole byl zahájen se 72 žáky ve věku od tří do šesti let. Řízení školy bylo svěřeno ředitelce Anně Olejářové z Ivanovic na Hané.

Počínaje školním rokem 1991 byla na základě konkurzu jmenována ředitelkou školy PaedDr. Alena Hanáčková (rozená Palásková) z Ivanovic na Hané.

Ekonomické problémy školství jako celku a mateřských škol zvlášť, perspektiva slabších ročníků dětí a zavedení rodičovských příspěvků na provoz mateřských škol, přiměly město k rozhodnutí od školního roku 1993/1994 školu v Rostislavově ulici zrušit, děti umístit do rozšířené školy v ulici Mlýnské a Základní uměleckou školu (ZUŠ) přestěhovat do této uvolněné budovy.

Mateřská škola v Ivanovicích na Hané tak měla tři oddělení. Dřívější stav 15 zaměstnankyň z obou mateřských škol se snížil na 11: jedna ředitelka, pět učitelek a pět nepedagogických pracovnic. Celý provoz školy se tak podstatně zhospodárnil při dodržení všech požadavků na školu kladených.

 

Základní umělecká škola (Lidová škola umění)

Tato škola s původním názvem Lidová škola umění, rozvíjející hudební, taneční a výtvarnou činnost, byla otevřena 1. září roku 1951 jako pobočka tehdejší hudební školy ve Vyškově. Přihlásilo se do ní 45 žáků. Iniciátorem, jejím prvním učitelem a správcem byl ivanovický rodák Alois Složil ml., později ředitel LŠU v Jeseníku. Škola byla původně umístěna ve dvou místnostech už zbouraného domu na náměstí (v sousedství obchodního domu Hanačka) a postupně byla rozšířena ještě o dvě místnosti.

Když v roce 1974 Alois Složil z Ivanovic na Hané odešel, převzala školu správkyně a od roku 1959 ředitelka samostatné školy Emilie Dědáková z Vyškova. V roce 1957 byla škola přemístěna do Žižkovy ulice č. p. 47 a rozšířena na oddělení houslí a klavíru, dechových nástrojů a rytmiky. V roce 1960 byla výuka rozšířena o obor výtvarný a posléze literárně-dramatický.

Koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let došlo k náročným úpravám budovy a jejímu vybavení (ústřední topení s plynovou kotelnou, atelier s kabinetem výtvarného oddělení, prostorná učebna  hudebně-teoretických předmětů s příslušným vybavením, šatna tanečního oddělení, rozvod vody do některých učeben a jiné). Mimo to byla škola vybavena dostatečně i hudebními nástroji. Tato generální oprava dokončená až v roce 1983 za neomezeného provozu školy si vyžádala přes 1 000 000,- Kčs. Přechodně zrušené taneční oddělení obnovilo činnost v roce 1979 a literárně-dramatické v roce 1981. Tím se stala škola plně oborovou jako jedna z prvních na okrese. Ještě v témže roce zřídila detašovanou třídu hudebního a tanečního oboru ve Švábenicích.

Od školního roku 1990 se změnil úřední název školy na "Základní umělecká škola". Přehlídkou práce školy jsou každoroční veřejná vystoupení žáků, jejichž odchodem ze školy bohužel většinou končíval i jejich podíl na kulturním životě města. Stejně tak tomu neprospívala naprostá většina často se měnících a dojíždějících učitelů.

Po odchodu Emilie Dědákové do důchodu se vystřídali tito ředitelé:

1970 - 1973 Jaroslav Kopecký z Vyškova (odvolán pro nedostatky v řídící práci)

od 1. 12. 1974 do 31. 1. 1977 Jana Hýlová z Vyškova,

od 1. 2. 1977 do 26. 2. 1979 František Obořil z Vyškova,

od 1. 3. 1979 Svatopluk Polišenský z Vyškova, po něm nastoupil do funkce ředitele školy Mgr. Kamil Sedlák (dosud)

Dosavadní sídlo školy (dům č. p. 47) byl v rámci restitučního zákona vrácen původnímu majiteli. Pro neúměrné požadavky nájemného - i přes dřívější nákladné adaptace z obecní pokladny - přestěhovala se škola počátkem školního roku 1994 do budovy dřívější mateřské školy v Rostislavově ulici.

ŠKOLNÍ ROK POČET ŽÁKŮ ODDĚLENÍ HUDEBNÍ ODDĚLENÍ TANEČNÍ ODDĚLENÍ VÝTVARNÉ ODDĚLENÍ LITERÁRNĚ-DRAMATICKÉ ŠVÁBENICE
  chlapci  dívky  celkem chlapci  dívky  celkem chlapci  dívky  celkem chlapci  dívky  celkem chlapci        dívky        celkem

odd.  odd.   žáků

hud.  tan.  celkem

1983/1984   74    165    239   50      55     105      8     84     92      10     18     28             6           8          14   -     -      -
1984/1985   93    163    256   57      59     116     12    78     90      18     15     33             6          11          17   -     -      -
1985/1986   83    164    247   56      68     124     11    66     77      11     19     30             5          11          16   ?    ?    35
1986/1987   81    150    231   51      77     128     13    47     60      12     18     30             3          10          13  24   7    31
1987/1988   73    138    211   46      69     115      7     37     44       5      33     38             5           9           14  19   0    19
1988/1989   69    188    257   45      77     122     12    71     83      18     26     44             2           6            8  18  41   59
1989/1990   67    203    270   39      89     128      9     82     91      16     26     42             3           6            9  23  37   60
1990/1991   63    174    237   46      87     133      6     61     67      10     23     33             1           3            4  30  21   51
1991/1992   55    179    234   37      99     136      5     55     60      12     24     36             1           1            2  32  21   53
1992/1993   56    240    296   40     118     158      6     79     85       9      38     47             1           5            6  37  24   61

 

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.

Část jmenných seznamů převzata z ALMANACHU Základní školy Ivanovice na Hané k 100. výročí založení

Novinky

Kontakt

  • Základní škola Ivanovice na Hané, okres Vyškov, příspěvková organizace
    Tyršova 218/4, 683 23 Ivanovice na Hané
  • (+420) 517 363 327 - Základní škola Tyršova 218/4
    (+420) 517 363 225 - Školní jídelna
    (+420) 515 539 399 - Školní družina (přímá linka)

Fotogalerie