Chvalkovice na Hané

Školské prameny ve Chvalkovicích na Hané sahají k roku 1790. Patnáct let zde rektoroval Ondřej Vajnar a dalších 15, do roku 1820 František Přikryl. Oba zde zemřeli. Jiljí Mrázek zemřel ve Chvalkovicích 21. 02. 1829 ve věku 65 let (*29. 08. 1764 neznámo kde). Jeho nástupce František Petržela odešel už roku 1835 do Tištína, další, Ignác Šperka setrval v místě plných 38 let, do výslužby odešel až v roce 1873. Nacionále od posledních dvou rektorů máme již ze zápisů ve školní kronice. Ignác Schmied pocházel z Ivanovic (*01. 02. 1822), tam také v roce 1896 odešel do penze a 29. 12. 1914 zemřel. Františka Hladkého (02. 08. 1862 Švábenice) bychom už do kategorie kantorů nezařadili, ale v kronice výslovně uvedl, že jako nadučitel ve Chvalkovicích byl také v letech 1896 - 1921 varhaníkem a regenschorim v místním chrámu. Roku 1921 si zažádal o dovolenou a nakonec odešel k 01. 02. 1923 do penze. Přestěhoval se do Ivanovic, kde 26. 10. 1931 zemřel.

Ivanovice na Hané

Podle autora Pamětí Ivanovic na Hané Františka Hladkého už v roce 1662 působil v Ivanovicích jako rektor školy, varhaník a zvoník Jiří Jelínek, narozený 10. 03. 1626 v Kostelci. Údaj potvrzuje ivanovická matrika zápisem, že 27. 03. 1699 byl "Pochowan Giržik Jelinek Rektor Eiwanowský starži sweho 76 leth. Umřel pak 25. Martii". Poté je ještě v roce 1713 uváděn František Ignác Adamovský, dosud rektor v Pozořicích, jenž místo získal klasickým způsobem: postaral se o Jelínkovu vdovu sňatkem 26. 02. 1700 v Pustiměři. V rukopise zachované poznámky k dějinám Ivanovic P. Jana Hudečka obsahují další jména, například k roku 1706 Martina Obšila (předtím 5 let v Pozořicích), podle všeho zámožného natolik, že mohl občas půjčovat peníze i obci. Po jeho odchodu do Tištína nastoupil v roce 1712 Maxmilián Sargon. 1734 se stal ivanovickým rektorem Václav Bezděk (Bezdiek, *06. 09. 1706 v Lulči) a 1768 Jan Daněk. Hudečkovy poznámky neuvádějí pro léta asi 1770 - 1786 Františka Radu (*1733). Ten byl vystřídán Františkem Stránským, od roku 1814 vzorovým učitelem, jenž odešel v roce 1824 na odpočinek a 19. 02. 1830 zemřel. Filip Sedláček pracoval na ivanovické škole jako pomocník čili preceptor už od roku 1814 a jako rektor až do smrti 11. 04. 1868. Z jeho doby pochází následující příhoda (cit. z díla Františka Hladkého): "Roku 1842 byli zde preceptory dva zdejší rodáci, Jakub Hanák a Ignát Šmíd. Oba bydlili ve škole ve společném bytě. Kromě vyučování měli na starosti obstarávati službu zvonickou. Jednoho večera usínali s dýmkou v ústech. Zápalkou odhozenou do plivátka vzňaly se piliny, ale jen doutnaly. Usínající učitelé toho nepozorovali. V Ivanovicích žil v té době jakýs cizí, blbý chlapík, Josef, jenž živil se milodary. Tento Josef zvoníval za učitele klekání. Každého dne časně ráno přicházíval k učitelům pro klíč od věže. Když přišel ráno po onom osudném večeru do školy pro klíč a nikdo mu neotvíral, stropil povyk a tak se stalo, že probuzený pan rektor brzy poznal příčinu, proč učitelé neotvírali a přivolal pomoc. Ze zadušených vskřísil se jeden za chvíli, ale druhý až za několik hodin." Po roční epizodě Františka Koutného nastoupil 25. 07. 1869 Antonín Wiedermann (*08. 06. 1834 Dolní Štěpánov, +27. 07. 1914 Újezd), od roku 1872 nadučitel. Je snad zbytečné připomínat, kolik výtečných umělců dal tento rod světu. Méně známo však je, že dědeček světového cembalisty Stanislava Hellera Karel Heller (*07. 08. 1851 Stavenice, +19. 02. 1898 Topolany) byl ivanovickým kantorem (pod Wiedermannem) v letech 1876 - 1889, než odešel do Topolan.

Čerpáno z publikace pana Petra Hlaváčka "Kantoři na Vyškovsku" vydané Knihovnou Karla Dvořáčka ve spolupráci s Městským kulturním střediskem ve Vyškově a Muzeem Vyškovska v říjnu 2004.