Obecní veřejná knihovna

Již v roce 1908 navrhl tehdejší učitel, pozdější ředitel školy Jan Paleček, založit v obci veřejnou knihovnu sloučením spolkových knihoven pod správu obce s tím, že by knižní fond každé knihovny zůstal dál jejím majetkem. K dohodě bohužel nedošlo, i když jednotlivé spolky souhlasily s půjčováním knih i nečlenům.

Obecní veřejná knihovna vznikla až v červenci roku 1919 sloučením tří spolkových knihoven: Čtenářského spolku Veleslavína, Ženské vzdělávací jednoty Libuše a Řemeslnické jednoty Svatopluk. 26. 12. 1919 zahájila oficiálně svoji činnost. Do základního knižního fondu, který obsahoval 911 knih, přispělo i Studentské sdružení darem 16 soukromých a 39 spolkových knih. Ve prospěch knihovny sehráli studenti také 8. září 1919 divadelní představení hry Fráni Šrámka "Léto". I organizace sladovnických dělníků přispěla svým darem, takže po prvním roce své existence obsahovala knihovna na 1 100 knih.

Rozhodnutím obecního zastupitelstva byla knihovna zařazena do kompetence Osvětového svazu. V souladu se zákonem byla ustavena 5 členná knihovní rada, z níž 3 členy jmenuje obecní zastupitelstvo, 2 jsou voleni z vypůjčovatelů knih a šestým členem se stává knihovník. Prvním předsedou knihovní rady byl zvolen odborný učitel Emil Palásek, jednatelem František Janečka a 13. 11. 1921 byl schválen městským knihovníkem Engelbert Blažek, povoláním malíř pokojů. Obec se zároveň usnesla přispívat na knihovnu pravidelně ročně, a to pevně stanoveným obnosem. Prvním pokladníkem knihovní rady se stal sochař Oldřich Veselý.

Knihovna byla umístěna v jedné místnosti druhého poschodí radniční budovy. Umístění zpočátku vyhovovalo, ale s narůstajícím počtem knih se stalo brzy nevyhovující. Čtenáři neměli ke knihám bezprostřední přístup. Vybírali si je buď podle seznamů rozepsaných hůlkovým písmem na listech kreslicího papíru, rozvěšených po stěnách, nebo svěřili výběr knih přímo knihovníkovi dle jeho vlastního uvážení. Zájem o knihu byl tehdy výrazně sezonní a dá se říci, že rostl úměrně s prodlužujícími se podzimními a zimními večery.

Po smrti knihovníka Blažka převzal jeho funkci odborný učitel František Matoušek. Od listopadu roku 1939, po uzavření našich vysokých škol, nastoupil na místo knihovníka JUC. Vojtěch Kulíšek. V této době německé okupace byl knižní fond s německou důkladností cenzurován a vše, co by mohlo jen připomenout naši státnost a českou minulost (také autoři neárijského původu aj.) muselo být z knihoven odstraněno. V březnu 1948 vystřídal dosavadního knihovníka rovněž bývalý student právnické fakulty Zdeněk Kovařík, pozdější účetní JZD Ivanovice.

Příležitost lepšího umístění obecní knihovny se naskytla po zrušení Hospodářské záložny v Besedním domě. Právní nástupce - Okresní spořitelna a záložna vyhověla 11. října 1948 žádosti rady MNV o pronájem úředních místností bývalé záložny pro umístění městské knihovny. V únoru roku 1949 zahájil v přestěhované knihovně půjčování knih nový knihovník, odborný učitel Jaroslav Palásek. 9. října 1953 se knihovnické funkce vzdal a na jeho místo nastoupil Josef Bednář (později vedoucí obchodního domu Hanačka).

Od roku 1964 dochází ve vedení knihovny k zásadní změně. Dosavadní dobrovolná funkce knihovníka je svěřena placenému profesionálnímu pracovníkovi. Stal se jím Martin Straka z Rousínova. A v roce 1970 dochází i ke změně funkce knihovny. Stává se knihovnou střediskovou pro veřejné knihovny obcí Švábenic, Dětkovic, Medlovic, Moravských Málkovic, Orlovic, Rybníčka a Chvalkovic. Střediskový systém knihoven měl usnadnit práci neprofesionálních pracovníků přenesením doplňování a zpracování knižních fondů i jejich širšího využití v celém obvodu střediska na profesionálního pracovníka, který knihovny svého střediska také řídí po stránce metodické.

Poslání veřejných knihoven v období nadvlády Komunistické strany Československa určoval zákon o jednotné soustavě knihoven z roku 1959, "Zásady jednotné soustavy" z roku 1974 a organizace z roku 1979. Dle těchto dokumentů měly veřejné knihovny "veškerou činností přispívat k propagaci ideí marxismu-leninismu, k socialistické výchově pracujících i mládeže, ke zvyšování jejich politické, kulturní a estetické výchovy i k rozšiřování jejich odborného vzdělání". Své fondy naučné i krásné literatury proto budovaly s ohledem na potřeby politického, ekonomického a kulturního rozvoje socialistické společnosti. Státní vědecká knihovna a okresní knihovny jí podřízené, doplňovaly knižní fondy veřejných knihoven svými usměrňovanými a řízenými dotacemi.

Po knihovnících byla vyžadována - a také hodnocena - "práce se čtenářem", hlavně s mládeží základních škol, s politickou literaturou a spolupráce se společenskými organizacemi a především se školou. Ani knihovnictví se neobešlo bez socialistického soutěžení. Už od roku 1950 byla zavedena permanentní soutěž o titul "vzorná lidová knihovna". V roce 1977 například knihovny všech stupňů se musely povinně zúčastnit "soutěže aktivity", vyhlášené ministerstvem kultury ČSSR k 55. výročí vzniku SSSR a 60. výročí VŘSR a dalších podobných akcí v příštích letech.

Komunistická strana, jejímž politickým cílům sloužily všechny kulturní organizace, zavedla hned v padesátých letech v stávajícím knižním fondu důkladnou čistku. 17. července 1953 tříčlenná komise (František Herodek, Jaroslav Palásek a Vlasta Rašínová) provedla kontrolu a vyřazení "nevhodných a nežádoucích" knih dle obdrženého seznamu. Byli v něm i takoví autoři jako Karel Čapek a řada jiných. Druhá "očistná akce" knižního fondu proběhla v roce 1973. Kromě řady domácích autorů se týkala i všech, kteří zůstali za hranicemi.

Vzhledem k narůstajícímu počtu titulů, z nichž mnohé pro nezájem čtenářů tvořily jen narůstající ležáky, ani prostory bývalé záložny už nevyhovovaly. Příležitost umístit knihovnu do přízemí a zpět do centra města se naskytla, když z původních pěti zaměstnanců spořitelny zůstal jeden a úřadoval pouze v kanceláři bývalého vedoucího. Do ostatního uvolněného prostoru spořitelny se v červenci roku 1969 knihovna přestěhovala.

Po odchodu knihovníka Martina Straky do důchodu převzala knihovnu Marie Přívarová (Opluštilová). 9. listopadu 1970 byl vypsán konkurz na nového profesionálního městského knihovníka. Stal se jím od 1. února 1971 invalida Vladimír Volek, absolvent knihovnického kurzu. Působil v Ivanovicích až do července 1986, kdy se odstěhoval do Prahy a na jeho místo nastoupila absolventka střední knihovnické školy Šárka Pavlíková, provdaná Němcová.

Dřívější praxe nákupu knih přímo knihovníkem dle schváleného rozpočtu byla asi od roku 1980 nahrazena dotací z knižního fondu okresní knihovny, do něhož město příslušnou částkou přispívalo. V těchto letech všechny náklady městské knihovny (t. j. mzdy, provoz, nákup knih a časopisů) plně hradila Okresní knihovna. Od druhé poloviny roku 1993 přechází veškerá péče o veřejnou městskou knihovnu do správy obce.

Městská knihovna Ivanovice na Hané se střediskovou funkcí - tak zněl úřední název - měla své pobočky ve Chvalkovicích na Hané a Rybníčku (integrované obce) a metodicky řídí obecní veřejné knihovny ve Švábenicích, Dětkovicích, Medlovicích, Moravských Málkovicích a Orlovicích. Za rok 1991 vykázala stav 15 671 knih, odběr 18 druhů novin a časopisů, 15 004 výpůjček, 360 stálých čtenářů, z toho 175 z řad mládeže. V porovnání s rokem 1967 - 3 601 knih a 9 951 výpůjček - vzrostl knižní fond za posledních 25 let víc jak čtyřnásobně. V současné době má knihovna pobočku pouze v městské části Chvalkovice na Hané.

Ivanovická veřejná knihovna v návaznosti na spolkové knihovny vlasteneckých a čtenářských spolků z minulého století, slouží čtenářské obci jako jediná z kulturních organizací města nepřetržitě od svého založení.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.