Junák

Kolébkou skautského hnutí,odkud se rozšířilo do celé Evropy, je Anglie. Jako mimoškolní výchovu, zdůrazňující úzký vztah k přírodě, ji uvedl do života Lord Baden Powel. Zakladatelem skautského hnutí v Čechách se stal v roce 1911 profesor pražské reálky Antonín Benjamin Svojsík, tehdejší župní náčelník Sokola a dal mu název Junák - český skaut.

Ideály mezinárodního skautského hnutí, upravené pro podmínky v Československé republice profesorem A. B. Svojsíkem, daly podnět v roce 1936 k založení 1. skautského oddílu v Ivanovicích na Hané. Zakládajícími členy byli naši mladí občané Miroslav a Zdenek Pacolovi, Alois a Jaroslav Složilovi, Josef Lubínek, Vlastimil Hofr, Vladimír Vystavěl a Šťastný.

Programová neujasněnost i chybějící vůdčí osobnost byly příčinou, že se oddíl rozštěpil, když v roce 1937 založil tehdejší ivanovický kaplan P. František Hasilík oddíl katolických skautů, který však brzy zanikl. Ti, co chtěli být "svazovými" skauty a řídit se programem a zásadami Svojsíkova skautingu, uspořádali v blízkých lesích letní tábor, na němž se seznámili s ivanovickým zubním technikem Rudolfem Minářem, který oddíl podpořil finančně a stal se i v pozdější době skautským mecenášem.

Do listopadu 1938 se oddíl rozrostl - přes 20 členů se scházelo v klubovně na hřišti DTJ a získalo svého vůdce - Adolfa Kurku. Jenže dochází opět k dělení. Vlastimil Hofr a J. Fiala zakládají oddíl skautů DTJ, takže ostatní skauti junáci, se stěhují do chaloupky v Husově ulici, kterou jim pronajal Slávek Horníček. Oddíl se rozrostl o smečku Vlčat pod vedením Františka Herodka ml. a Josefa Lubínka. Novým vedoucím oddílu se stal Rudolf Minář a v domě, v němž bydlel, získal Junák i svou novou klubovnu. Páteří oddílu jsou chlapci ročníků 1923 - 1926. Pod jejich vedením se buduje budoucí základna skautů - Vlčat ročníků 1930 - 1931.

V roce 1939 slibně se rozvíjející činnost oddílu sice pokračovala, ale zákazem skautské organizace a německou okupací přestává oddíl existovat. A tak většina členů přešla na trampování: k Duchnové studánce, na Švábsko, na Skavsko i na Kozojedské louky. Opačná strana - Podivická luka až k Melicím byla německými okupanty zabrána pro vojenskou střelnici se zákazem vstupu. Na těchto výletech pod vedením bratří Pacolů, Jar. Musila a dalších starších skautský výcvik pokračoval. Ve smyslu skautského slibu se oddíl stal členem odbojové skupiny Hnutí za svobodu. Jeden z členů, Ferda Veselý, za odboj proti německému fašismu zaplatil životem. Po něm byla nazvána také ulice, v níž bydlel. Nynější název ulice Veselá je zkomolen.

Po osvobození na tuto trampskou činnost navázal nový skautský oddíl. Už koncem června 1945 se několik jeho členů zúčastnilo setkání mládeže na Radhošti a pod dojmy z nadšeně organizovaných junáckých dnů ve Vyškově, Lulči, Rousínově byl uspořádán 4. srpna 1945 také zdařilý Junácký den s tábořením v ivanovickém zámeckém parku. Po zahájení střediskovým vedoucím br. R. Minářem se konaly štafetové závody a Zborovské hry. Mezi 28 soutěžícími domácími i cizími junáky se umístil na druhém místě Jaroslav Klynczyk.

Vznikem dvou chlapeckých oddílů s vedoucími Zdenkem Pacolou a Jar. Musilem, dívčího oddílu s vedoucí Boh. Šeděnkovou a Vlčat s vedoucím Josefem Lubínkem došlo k vytvoření junáckého střediska s vedoucím Rudolfem Minářem a zástupcem Karlem Kudínkem. Tato junácká euforie bohužel netrvala dlouho. Trvalým odchodem z Ivanovic (bratří Pacolové, B. Rychlý, M. Straka, F. Turský aj.), odchodem na vojnu (Josef Lubínek, František Herodek) a na studie (Zd. Průša) zcela zanikla smečka Vlčat a v klubovně se scházejí jen zbytky družin a dívčí oddíl.

Na jaře roku 1946 pod vedením Zd. Zvolského dobře organizovaná družina se stává základem 1. oddílu. Na podzim odešel na studia i Zvolský a oddíl převzal Miloš Kadlčák. Organizace se ustálila na 4 družinách po 8 členech v čele s rádci - zkušenými skauty Hrazdirou, K. Vilimovským, Zd. Šrubařem a Fr. Mertou. V roce 1947 byly zakoupeny dřevěné baráky z bývalého "lágru" v Moravské Třebové a z nich byla postavena na hřišti DTJ vlastní klubovna, čímž také odpadlo placení nájemného z dosavadní na náměstí.

Významnou pomocí při této stavbě a hlavně při zajišťování budoucích letních táborů byli především rodiče skautů a také příznivci v založené organizaci Sdružení přátel Junáka (SPJ), takže už v červenci 1947 se konal 1. letní tábor v oboře pod Pálavou u obce Klentnice za vedení Zd. Zvolského. Úspěšná činnost ivanovického Junáka vrcholila v příštím roce v červenci 1948 několikatýdenním táborem na Rusavě pod Hostýnem (vedoucí Vlad. Franc a Miloš Kadlčák) a v dalším roce nejzdařilejším táborem v historii ivanovického Junáka na Šumavě u Červeného Dvora pod horou Kletí, kterého se zúčastnilo i několik skautů z Drnovic. V tomto úspěšném roce je obnoveno junácké středisko v čele s Vlad. Francem. Oddíl má kompletní táborovou výbavu, stabilní vedení družin a pracuje i dívčí oddíl pod vedením Boh. Šeděnkové. Skautská organizace se prezentuje i ivanovické veřejnosti Junáckým dnem v červnu 1949, kdy 1. oddíl obdržel od Sdružení přátel Junáka svou první oddílovou vlajku.

Když v roce 1950 odstoupili ze svých funkcí M. Kadlčák a M. Hrazdira a odešli i další zkušení skauti, vedení oddílu se ujal Karel Vilimovský a připravoval letní tábor už v předtuše změn, které v organizaci Junáka nedaly na sebe dlouho čekat. Tábor, jehož se skauti zúčastnili pod vedením Zd. Šrubaře od 9. července do 6. srpna v Jeseníkách, byl zároveň brigádou na sklizeň sena. Zorganizovalo ho Středisko budovatelských táborů okresu Vyškov a Blansko ve Vysokém Potoku. Tábor byl složený z junáků Vyškova, Ivanovic a také z členů "sjednoceného" Sokola Blanska, Vyškova a Rousínova. Charakter tábora, jehož hlavním vedoucím byl Veleslav Lang, bývalý učitel v Ivanovicích a pozdější ředitel vyškovského gymnázia, vystihuje nejlépe výňatek z denního rozkazu č. 22 z 30. července 1950: "Heslo dne. Sovětští pionýři naším příkladem" a dále je v tomto rozkaze uvedeno: "... Pohovořte o pionýrském hnutí ... letošní tábory jsou zaměřeny k poznání pionýrského hnutí a také nepřímým náborem do Pionýra po prázdninách." Tedy jasná příprava celostátní likvidace skautského hnutí.

Po návratu z tohoto tábora byl sice nový junácký rok zahájen (začínal vždy prvním zářím), ale krátce nato skončil, když předtím už zanikl dívčí oddíl. Pokladní kniha Junáka byla vedena pouze do srpna 1950. Jednotná výchova mládeže byla z rozhodnutí KSČ a vlády svěřena Pionýrské organizaci a Svazu mládeže.

S politickým jarem roku 1968 začínalo se blýskat na lepší časy. V polovině roku obnovila činnost 21. Středomoravská oblast Junáka. Na schůzce bývalých skautů (Kadlčák, Kudínek, Šrubař) s velitelem oblasti Bohumilem Jančou z Vyškova a dva roky také ředitelem školy v Ivanovicích bylo rozhodnuto činnost Junáka v našem městě obnovit.

Vzhledem k dostatečnému zájmu hochů i dívek je organizováno středisko, Karel Kudínek a Alena Kadlčáková se stávají i členy Okresní rady Junáka. Vedoucím je Miloš Kadlčák, zástupce Zdeněk Šrubař. Zahajovací schůzka 1. oddílu se konala 1. února 1969 v prozatímní klubovně - nádražním domku u starého hřbitova. V té době zahájilo činnost i 16 skautek dívčího oddílu. 2. května 1969 28 ivanovických skautů složilo na Pěregách u táborového ohně junácký slib.

Junácký rok 1969 - 1970 byl zahájen výjimečně už v srpnu budováním vlastní klubovny V Hliníku (Husova ulice). Chata, jejíž podoba zůstala zachována dodnes, byla složena ze dvou dílů: ze zahradního domku darovaného Rudolfem Minářem a přikoupené dřevěné chaty od Rudolfa Rašky. Vítaná byla opět pomoc rodičů skautů a příznivců. Nadšeně připravovaný velký letní tábor 1. oddílu se pak uskutečnil v červenci roku 1970 blízko Vřesovického rybníka na jižních výběžcích Chřibských vrchů. Byl bohužel prvním a posledním legálním táborem, protože politický proces tzv. normalizace vrátil všechno zpět a samostatná existence Junáka ještě v roce 1970 vzala opět zasvé.

1. oddíl Junáka, proměněný na tábornický oddíl Pionýrské organizace a později na oddíl Mladých obránců vlasti, přes odchod řady členů pokračoval v činnosti, organizoval tábory - v roce 1971 pod Velkým Brdem ve Chřibech, roku 1972 a 1973 ve Slunečném údolí na říčce Rokytné, v roce 1974 v Rakoveckém údolí Na Daleké - ale pro nepřízeň některých veřejných činitelů, zvláště ředitele školy, jako "zakuklený skautský oddíl" definitivně zanikl.

V důsledku zásadní změny politické situace v naší republice, po tzv. sametové revoluci v listopadu 1989, obnovila v květnu 1990 mládežnická organizace Junák v Ivanovicích svoji činnost. Smíšený oddíl pod vedením Zdenka Pitnera tak navázal na více jako padesátiletou tradici ivanovického skautingu. Klubovna v Husově ulici, v roce 1971 bezplatně převedená na Pionýrskou organizaci, byla dohodou z 21. června 1991 vrácena zpět Junáku.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.