NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ
Než bude pojednáno o "nových náboženských hnutích", dojde nejprve k vysvětlení pojmu "kult". Ten je v souvislosti s těmito skupinami běžně užíván, ovšem může se týkat i skupin, které náboženský charakter nemají (třebaže mají často podobné rysy, které v extrémnější podobě mohou být patologické, například využívání psychické manipulace) - viz níže.
Pod pojmem "sekta" rozumíme v kontextu primární prevence rizikového chování určitou ohraničenou sociální skupinu, jejíž členové sdílejí ideologický koncept, jehož prostřednictvím se skupina vymezuje vůči svému okolí, a dochází při tom k postupné sociální izolaci, manipulaci a ztrátě soukromí.
Steven Hassan (1994) definuje následující čtyři skupiny kultů, které v různých oblastech života společnosti využívají psychickou manipulaci.
Nadále se budeme věnovat skupinám, které mají náboženský charakter.
V médiích i v odborné literatuře se používá řada termínů, které často splývají - kult, sekta, denominace a církev. Charakteristické znaky těchto skupin jsou uvedené v následující tabulce (Schaefer, 1989).
Církev | Denominace | Sekta | Kult | |
Velikost |
|
|
|
|
Náboženské služby |
|
|
|
|
Doktrína |
|
|
|
|
Duchovenstvo |
|
|
|
|
Členství |
|
|
|
|
Bohatství |
|
|
|
|
Vztah ke státu |
|
|
|
|
Za rizikové považujeme především skupiny řazené ke kultům a sektám (řada těchto skupin se sama označuje za církve, aniž by ovšem splňovala výše uvedené znaky).
Abychom mohli skupinu identifikovat jako sektu (případně kult), musíme se zaměřit na určité charakteristické rysy. Ronald Enroth (1995) definoval devět společných znaků, jejichž existenci lze u sekty očekávat. V každé takovéto skupině některé z nich nalezneme, každá ovšem nemusí nutně obsahovat všechny uvedené znaky.
Daniel Goleman (1988) shrnul praktické indikátory poukazující na potenciální nebezpečnost uzavřených skupin. Podle něj je nutné dávat si pozor na:
Pokud se tyto znaky ve větší míře vyskytnou ve skupině, o jejímž nabídnutém členství uvažujete, je lepší si celou věc ještě jednou důkladněji promyslet. Lze rovněž konstatovat, že tyto indikátory mají obecnou platnost, platí tedy i v běžném životě - například v zaměstnání nebo partnerském soužití.
Ladislav Hora (1995) rekapituluje charakteristické rysy sekt takto:
Nyní si představíme náboženské skupiny, které působí v České republice. Jedná se o výběr těch skupin, které jsou buď početné, nebo něčím zajímavé. To, že jim věnujeme větší pozornost, nijak neimplikuje, že by byly nebezpečné, přesto na některé kontroverzní momenty poukážeme (čerpáme ze zdrojů uvedených v seznamu literatury a ze zkušeností).
Společenství svědků Jehovových (jehovisté). Hlavním bodem jehovistického učení je očekávání nadcházejícího konce světa, jehož součástí bude soud nad světem, armagedonská bitva a nástup Božího království na obnovené Zemi. V ČR se k jehovistům hlásí 13 000 osob (podle sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011). Proslulí jsou zejména neúnavnou misijní činností, kdy obcházejí domácnosti a nabízejí náboženskou literaturu, mimo jiné vlastní časopis Strážná věž, a také intenzivním studiem Bible.
Jehovisté byli u nás perzekvováni během 2. světové války i pozdějšího komunistického režimu. Důvodem perzekuce bylo jednak striktní odmítání vojenské služby, jednak neúčast na politickém životě a odmítání jakékoliv formy "uctívání" státu a jeho symbolů. V roce 1993 se jehovisté stali státem registrovanou náboženskou společností, což rozpoutalo diskuse nad některými dalšími body jejich věrouky. Zejména se hovořilo (a dodnes hovoří) o odmítání krevní transfuze, i v případě, kdy to je nezbytně nutné pro záchranu života - dnes jehovisté uvádějí, že jde o osobní rozhodnutí každého jednotlivce, nicméně i nadále v jejich volně šířených materiálech nacházíme oceňování odmítnutí krve a krevních derivátů. Problematickou může být i "nadřazenost Božího zákona", což v praxi znamená, že jehovisté v případě střetu Božích a světských zákonů jednoznačně upřednostňují Boha jako jedinou autoritu.
Možné problémy: Jehovisté neslaví obecně sdílené církevní ani státní svátky, odmítají i oslavu narozenin. To přináší problémy zejména dětem, které tak nemohou s vrstevníky sdílet například Vánoce nebo narozeninové oslavy, což je ve výsledku značně vyděluje z kolektivu. Dalším rizikem je zranění vyžadující krevní transfuzi. Ačkoliv Ústavní soud v roce 2004 rozhodl, že může dokonce dojít i k omezení rodičovských práv, přesto jde stále o problém, přičemž řada jehovistů raději děti nepouští na školní výlety, čímž jsou děti dále izolovány.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní (mormoni). Učení vychází z protestantských tradic, přičemž důležitou roli hraje mormonská nauka o historii ztracených izraelských kmenů v Americe (tomu je věnován spis "Knika Mormon"), o Ježíšově založení církve v Americe nebo o poslušnosti "žijícímu prorokovi" - prezidentovi církve.
Skupina byla založena Josephem Smithem v USA v roce 1830. Od samého počátku se potýkala s problémy, přičemž hlavním důvodem bylo schvalování mnohoženství, které (nejen) puritánská Amerika striktně odmítala. Mnohoženství bylo odvoláno v roce 1890, ale zůstaly ještě minimálně dva problémové body: rasismus (církev odmítala přijímat černochy, protože být černochem bylo podle jejich názoru Božím trestem) a také nábožensky motivované násilí ("smíření krve", trestání těch, kdo vystoupí proti církvi - od něj se sice upustilo už koncem 19. století, přesto na případy takového chování narážíme i ve 20. století).
U nás mormoni působí oficiálně od roku 1929, ale v roce 1950 je komunisté zakázali a k obnově došlo v roce 1990. V současné době se k mormonům hlásí necelá tisícovka osob (925 ve sčítání v roce 2011) a nejvíce jich je v Praze a v Brně.
Možné problémy: Mormoni jsou církví, která se mimo jiné zaměřuje na poskytování preventivních programů v oblastech, které jsou neslučitelné s jejich náboženským přesvědčením (odmítají samozřejmě drogy a předmanželský sex, ale i např. kávu). Nelze vyloučit, že se mezi americkými lektory, kteří u nás také vyučují, může objevit někdo z tzv. Pravé Církve Ježíše Krista Svatých posledních dní, kteří patří k extremistickému křídlu, v USA hlavním proudem mormonů odmítanému. Tito "praví" mormoni totiž zastávají některé z kritizovaných staromileckých názorů, včetně "smíření krve". Na druhé straně je toto riziko v podstatě mizivé, protože jejich výskyt na evropské půdě nebyl prozatím zaznamenán.
(Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanstva Církev sjednocení; moonisté). Hnutí vycházející z učení kontroverzního reverenda Moona, který se prezentoval jako vyvolený, který má dokončit Ježíšem započaté dílo a nastolit Boží království na Zemi. Ve skutečnosti jde o organizaci s mnoha názvy, která zaštiťuje kromě věrouky také politické, společenské a ekonomické aktivity. Zejména metody náborů nových členů jsou v případě moonistů považovány za problematické. Noví členové jsou často k církvi lákáni pod zcela jinou záminkou, a navíc je proti nim používána manipulativní technika "bombardování láskou", která je silně neetická. Skupina, respektive nedávno zesnulý Moon, je již dlouhodobě obviňována z ekonomického zneužívání svých členů a také z totalitních praktik. Mediálně nejvděčnějším momentem moonistického učení jsou "hromadné svatby", kdy reverend Moon oddával až tisíce párů svých následovníků, které předtím - prostřednictvím Boží inspirace - spojil dohromady skrze země a kontinenty, což často zavánělo tradicí "domluvených" sňatků.
V současné době je Církev sjednocení ve velkých problémech, protože na podzim 2012 zemřel reverend Moon a stále není jasné, kdo se stane jeho nástupcem.
Možné problémy: Skupina byla jako velmi riziková vnímána především v 90. letech, kdy se zde snažila plně etablovat a získávat nové členy i technikami náboru, které lze označit za silně manipulativní a ohrožující psychické zdraví. Jako velký problém byla vnímána i snaha předáků moonistů separovat a izolovat nové členy od jejich rodin a předešlého života. Hlavním problémem však bylo to, že velmi často nebylo zjevné, zda nabízená aktivita (například programy protidrogové prevence, vzdělávání problémových dětí nebo péče o mladistvé matky) je garantována právě Církví sjednocení. V současné době mají moonisté svá střediska v Praze, Brně, Olomouci a Plzni.
Scientologická církev (scientologie). Organizace založená americkým spisovatelem sci-fi a dobrodružné literatury Lafayettem Ronaldem Hubbardem, který v roce 1950 vydal základní knihu "Dianetika". Scientologové věří, že člověk může studiem získat vlastní nesmrtelnost tím, že přetne koloběh zrození a smrti, do nějž jsme vstoupili v minulosti. Každý z nás je totiž Thétanem, který má božské schopnosti (vysokou inteligenci, absolutní zdraví apod.), ale tyto schopnosti jsou omezeny zábranami mysli vzešlými z našich minulých životů. A právě tyto zábrany, které nám v současnosti komplikují život, lze odstranit pomocí vhodných metod, především auditingem.
V případě scientologie je problematické především využívání pseudoterapeutických metod a také pro podezření z využívání manipulativních technik, které mohou vést až k destrukci osobnosti. Spor je však veden i ze strany scientologů proti moderní psychiatrii, kterou obviňují především z nevhodného používání psychofarmak.
Scientologická církev je také často zmiňována v médiích, protože se k ní hlásí řada známých osobností - například Tom Cruise nebo John Travolta.
V České republice sídlí scientologové v Dianetickém centru v Praze, pobočky mají i v Brně a Plzni; počet členů je obtížné odhadnout, ale aktuálně u nás nepřesahuje několik desítek aktivních jedinců.
Možné problémy: Scientologové jsou obviňováni z využívání neetické metody při získávání nových členů, kterým slibují mimořádné pokroky v jejich životech (dokonce čelili obvinění z klamavé reklamy).
V poslední době se hodně hovoří o jazykové škole LITE, protidrogovém programu Narconon nebo o organizaci usilující o diskreditaci psychiatrie s názvem Občanská komise pro lidská práva - i tady často platí, že je nabízena primárně jiná služba, než která je posléze zájemci poskytnuta.
Satanismus. Jedná se o organizačně i myšlenkově zcela nejednotný proud různých směrů a hnutí, které spojuje především uctívání "padlého anděla" Satana, jenž je chápán jako faktický protiklad a odpůrce Boha. Jde o historický koncept, který se neustále vyvíjel, nicméně v současné době je především anglosaský svět ovlivněn satanismem, jak jej prezentoval velekněz Anton Szandor La Vey, který v roce 1966 (o Valpuržině noci, 30. dubna) založil Církev Satanovu a poté vydal "Satanskou bibli" (v 90. letech vyšla i v českém překladu). Satanismus (nebo řada jeho symbolů - číslice "666" označující Antikrista, obrácený kříž, pentagram apod.) je součástí mnoha krvavých zločinů. Ovlivňuje nejen kulturu (inspiruje malíře, spisovatele a hudebníky, například blackmetalovou hudbu), ale i společnost jako takovou. Rozhodně jej nelze ztotožňovat pouze s čarodějnictvím, ďáblem nebo lidskými oběťmi, ale přesto právě tyto fenomény jsou pro řadu lidí tím nejpřitažlivějším.
Satanismus, respektive jeho uctívání temnoty a smrti, inspirovalo také řadu dalších směrů, včetně například nyní oblíbeného fenoménu "Gothic" - tedy uctívání "temného umění s nádechem smrti". S tím souvisí i vlna zvýšeného zájmu o taková témata, jako jsou upíři, vlkodlaci nebo zombie.
Možné problémy: V současné době nejsou rizikem ani tak lidské oběti nebo vraždy ve jménu Satana, ale spíše komerční zneužívání touhy mladistvých po něčem zakázaném a tajemném. Dochází tak ke zneužívání návykových látek (především marihuany), alkoholu, k rizikovému sexuálnímu chování, ale může hrozit také sebevražedné jednání u těch dospívajících, kteří se příliš ztotožní s literárními postavami a touží po smrti a osudu upíra.
Rizikové a protektivní faktory
Přehled hlavních rizikových faktorů (základních potřeb člověka a nabídek sekt k jejich alespoň zdánlivému naplnění); http://www.cpons.cz/priciny.htm
Rizikové faktory Potřeba jedince |
Rizikové faktory Nabídka sekty |
Doména | Protektivní faktory |
|
|
Rodina, škola, společnost |
Společnost:
|
|
|
Rodina, škola | |
|
|
Osobnost |
Osobnost:
|
|
|
Osobnost | |
|
|
Rodina, škola |
Rodina:
|
|
|
Škola |
Škola:
|
|
|
Škola | |
|
|
Osobnost | |
|
|
Osobnost | |
|
|
Osobnost | |
|
|
Osobnost | |
|
|
Osobnost | |
|
|
Osobnost |
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji
U každého podezření o výskytu daného jevu by měly být vždy informovány tyto osoby:
V odůvodněných případech je možné kontaktovat tato pracoviště:
Legislativní rámec
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (který řeší, jaké vnitřní předpisy musejí být ve škole dodrženy).
Zákon č. 89/2012, občanský zákoník, § 655 - §975 rodinné právo.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (ohlašovací povinnost).
Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2012 - 2015.
Typ prevence (specifická, nespecifická)
Negativní působení sekt: i přes diskusi o tom, jaká kritéria jsou pro definici sekty přijatelná, a jaká nikoli, chápeme z hlediska prevence tuto oblast jako soubor psychologických, sociálních, ekonomických a dalších důsledků působení sekty.
Z hlediska prevence je klíčová oblast důsledků pro duševní a somatické zdraví, sociální postavení, ekonomickou oblast, ojediněle též trestně-právní důsledky (nabádání či podpora trestné činnosti páchané v zájmu sekty).
Primární prevence na školách:
Jak postupovat
Vždy platí základní pravidla primární prevence:
Možnosti a limity pedagoga
Často se setkáváme s případy, kdy je dítě (žák) pod silným vlivem rodiče-sektáře, což samozřejmě determinuje možnosti jeho pohledu na okolní svět. Takový mladý člověk může začít hledat alternativu k dosavadnímu způsobu svého života. Je na učitelích, aby byli připraveni mu poskytnout oporu, pokud ji u nich bude hledat, a aby byli schopni mu zprostředkovat vnější realitu. Nikdo však nemá právo na to, aby měnil názory kohokoli jiného násilím či sankcemi jen proto, že jeho pohled je odlišný od toho majoritního.
Je také nezbytně nutné si uvědomit, že u velké části mladistvých, kteří ostentativně demonstrují svoji příslušnost např. k satanistům, jde o pózu úzce související s touhou odlišit se od ostatních, být "in" a případně i provokovat. Než tedy vyhledáme pomoc odborníka pro takového "satanisty poblouzněného" žáka, je lepší si s ním pohovořit a zjistit, zda se nejedná právě o demonstrativní projev.
Pokud se však mezi žáky objeví někdo, kdo vykazuje průkaznější znaky příslušnosti k některé sektě (může jít o fyzické znaky - symboly, změny oblečení, účesu, ale také o psychickou změnu, která je hůř vystopovatelná - změny chování, nevyrovnanost, přílišná introvertnost, noví známí a přátelé, o nichž žák odmítá mluvit, změna zájmů, komunikačních schopností atd.), je lepší se s ohledem na osobnost žáka pokusit zjistit, o jakou skupinu jde, jak dlouho je s ní dotyčný v kontaktu, jak silně je do hnutí zapojen, jaký je jeho současný vztah k okolí, zda je ochoten mluvit o své nové příslušnosti, ale především: chovat se k němu jako k člověku, na kterém nám záleží, nesnižovat jeho inteligenci, k ničemu ho nenutit, nevyhrožovat, nevydírat, nepoučovat, nestrašit následky a především mu dát najevo, že budeme vždy nablízku, pokud si bude chtít promluvit - tedy to, že jsme na jeho straně. Pokud dotyčný začne hledat pomoc, je dobré se obrátit na odborníky.
Viz Miovský, Skácelová (2012): Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy (část Sekty - informace, dovednosti, kompetence).
Užívání náboženských symbolů ve školách:
V českých právních předpisech není žádným způsobem omezeno nošení náboženských symbolů ve veřejném prostoru, tedy ani ve škole, což vyplývá ze Zprávy o šetření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D.
Sp. zn.: 173/2013/DIS/EN (blíže na adrese: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Kauzy/vzdelavani/173-13-DIS-EN.pdf
Žák/yně tedy může ve školním prostředí nosit / užívat náboženské symboly, avšak jen tehdy, pokud nezvyšují riziko ohrožení zdraví žáka či ostatních, či neznemožňují výkon určité činnosti.
Nedoporučuje se tak např. nošení řetízků při hodinách tělesné výchovy aj. Nošení muslimských šátků (hidžábu) by nemělo především ohrožovat bezpečnost nositelek atd.
V jakém případě vyrozumět Policii ČR / OSPOD
Pokud má pedagog jistotu, že byl spáchán trestný čin, má ze zákona povinnost obrátit se na orgány činné v trestním řízení; pokud má takové podezření, zákon určuje školskému zařízení za povinnost nahlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu, tedy sociálnímu pracovníkovi z orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). V případě, že rodiče / zákonní zástupci odmítají spolupracovat se školou a odmítají se účastnit výchovných komisí, je škola opět oprávněna vyrozumět OSPOD.
Doporučená literatura, odkazy:
Allan, J. a kol.: Víra a vyznání. Bratislava, 1993.
Barett, D. V.: Sekty, kulty, alternativní náboženství. Ivo Železný, 1998.
Enroth, R. a kol.: Za novými světy: Průvodce sektami a novými náboženstvími. Eelas, 1995.
Erikson, E. H.: Dětství a společnost. Argo, 2002.
Goleman, D.: Waking Up - Early Warning Signs for the Detection of Spiritual Blight. Elements Book. New York, 1988.
Hassan, S.: Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994.
Hora, L.: Problematika tzv. alternativní religionizity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže. Karolinum, 1995.
Koucká, P.: Proč podléháme sektám? Psychologie dnes, č. 10, říjen 2007.
Lužný, D.: Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita, 1997.
Miovský, M.; Skácelová, L. a kol.: Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy. Klinika adiktologie UK 1. LF a VFN, Togga, 2012.
Misauerová, A. a Vojtíšek, Z.: Dětství a sekta. Praha, 2006.
Novotný, A. a Vojtíšek, Z.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Oliva, 1994.
Porterfieldová, K.: O sektách. NLN, 1997.
Remeš, P.: Nebezpečné virózy. AD, 1992.
Remeš, P.: Mentální programování jako průvodní jev nového sektářství. Religio, 1994.
Říčan, P.: Psychologie náboženství. Portál, 2002.
Sekot, A.: Sociologie náboženství. Svoboda, 1985.
Schaefer, R. T.: Sociology. McGraw-Hill, New York, 1989.
Škvařil, R.: Had leze z díry. Talpress, 1995.
Štampach, O.: Sekty a nová náboženská hnutí. Oliva, 1995.
Vojtíšek, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Portál, 2004.
Vojtíšek, Z.: Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. L. Marek, 2005.
Internetové odkazy:
http://sekty-cz.webs.com/problematikasekt.htm
http://www.sekty.cz/www/index.php
http://www.prevence-praha.cz/sekty?start=2
http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=158&leveMenu=0
http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=97&leveMenu=
http://charlijen.net/wp-content/uploads/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD_a_sekty_v_%C4%8CR.pdf
Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny