Československý červený kříž - místní spolek pro Ivanovice a okolí

V druhém roce první světové války - 21. května 1915 - byla v ivanovickém zámku zřízena rekonvalescentní nemocnice Červeného kříže pro zotavující se zraněné vojáky z fronty. Hned od počátku kromě nemocničního personálu se na zdravotní péči podíleli i místní občané a obdarovávali raněné obnošeným šatstvem a prádlem, ale hlavně tabákem, pečivem a jinými potravinami. Výrazně se zapojil do ošetřovatelské služby i František Procházka, bezdětný učitel dívčí měšťanské školy.

Předsedkyní správního výboru nemocnice byla manželka obvodního lékaře Pavla Bohdanová. V roce 1916 ona i řídící lékař nemocnice MUDr. František Bohdan byli vyznamenáni čestným odznakem II. třídy s válečnou dekorací za vzorné vedení nemocnice.

Na popud ústředí Českého červeného kříže v Brně a spolku Čs. červeného kříže ve Vyškově, rozhodli se 19. června 1921 bývalí pracovníci nemocnice a kromě nich také ředitel školy Karel Knob a starosta města Rudolf Havlík založit samostatný spolek Čs. červeného kříže v Ivanovicích, s působností ve všech obcích ivanovického zdravotního obvodu.

Na ustavující valné hromadě 3. července 1921 byla Pavla Bohdanová zvolena předsedkyní spolku. 135 zakládajících členů bylo slibným předpokladem úspěšné budoucí činnosti, zaměřené v prvních letech na sociálně zdravotní péči o potřebné občany pořádáním sbírek šatstva, prádla, potravin a na první pomoc při ohrožení zdraví a majetku. V dalších letech se pak snaží spolek rozvíjet předběžnou (preventivní) péči a pořádáním zdravotnických přednášek šířit v řadách spoluobčanů zdravotnickou osvětu. Zdravotnická činnost se omezovala na příležitostné šíření všeobecných hygienických zásad, například na propagaci čistoty kolem studní, čistoty na selských dvorech, v domácnosti apod.

Každoročně o velikonočních svátcích propagoval spolek mírové poslání Červeného kříže (v rámci akce "Mír Červeného kříže") a kolem Vánoc konali členové spolku sbírky mezi občany. Hmotné i peněžní dary pak prostřednictvím důvěrníků byly potřebným rozděleny. K úspěchu sbírky přispěl po několik let i "vánoční strom republiky", vztyčovaný na náměstí za spolupráce ČsČK. Že nešlo o pomoc málo účinnou, svědčí s přihlédnutím k tehdejším cenám například několik výdajových položek ve spolkové pokladní knize roku 1930/1931: "mléčná akce", později i s rohlíky 2 580,- Kč, nezaměstnaným 4 572,- Kč, za obuv a punčochy 1 252,- Kč, za pobyt dětí v Rajnochovicích 3 258,- Kč, za brambory postiženým povodní 1 060,- Kč a podobně.

V rámci oslav své úspěšné desetileté činnosti uspořádal spolek 5. a 6. července 1931 pod záštitou města velký sjezd rodáků, přátel a příznivců Ivanovic. Krojovaný průvod městem svedl účastníky na letní cvičiště a do sokolovny. Součástí oslav byla výstava obrazů z moravského Slovácka, na níž vystavovali akademičtí malíři Rudolf Livora, Jaroslav Dobrovolský, A. Netrúfal a místní rodák, syn městského tajemníka, prof. Höllinger. Další program oslav byl ve znamení koncertu rodáka, varhanního virtuosa profesora Bedřicha Wiedermanna v kostele a v Besedním domě koncert 50 členného mužského sboru Pěveckého sdružení Kopřivnice, řízený zakladatelem a dirigentem, rodákem Janem Uhlířem. Předcházející večer patřil divadlu - místní ochotníci uvedli divadelní hru s přiléhavým názvem "Před sjezdem". O úspěch oslav se podstatnou měrou zasloužil předseda MUDr. Alois Drbal a jednatelka učitelka Marie Horníčková.

V září téhož roku uspořádaly členky ČsČK výstavu jiřin, jejichž velkou pěstitelkou byla vdova po učiteli paní Kořínková (č. p. 313). Následujícího roku 1932 zorganizoval spolek 25. a 26. prosince v sokolovně výstavu knižních novinek knihkupce Karla Kvapila s výstavou obrazů místního výtvarníka Jana Kusaly. Výtěžek byl věnován na úhradu výdajů s vánoční nadílkou chudým dětem. V roce 1935 uspořádal ČsČK 16. června zahradní slavnost s loterií v Besedním domě. Hlavní výhru, radiopřijímač značky Philips v ceně 1 000,- Kč, vyhrál statkář Robert Pollak z Vyškova, který se zřekl výhry ve prospěch spolku (zaznamenal jednatel učitel Vojtěch Navrátil).

Jako červená nit se táhne dlouholetá spolupráce se školou. Dorost ČsČK na dívčí měšťanské škole, jemuž se plně věnovala po svém příchodu do Ivanovic v roce 1933 ředitelka Karla Obrová, byl v letech 1934 - 1935 jediná celoškolní žákovská organizace s voleným výborem a plánovanou činností, jak podpůrnou na pomoc sociálně slabším spolužákům, tak zdravotnickou. (Například dle záznamu z roku 1929 byli členy dorostu ČsČK jen žáci III. a IV. třídy měšťanské školy). Dorost si vzal za úkol pěstovat hygienické návyky, ve třídách se objevily první "koutky čistoty" s ručníky, třídní zdravotní hlídka s odznakem ČK dbala, aby všechny děti přišly do školy s čistýma rukama, se zabalenou přesnídávkou, aby po použití klozetu si myly ruce apod.

Finanční prostředky získával dorost ČK pořádáním různých akcí. Tak o květné neděli uspořádaly členky v kreslírně školy "Hanácký jarmark" - veřejný prodej věcí, které jednotlivé kroužky ve volných chvílích samy zhotovily. Byly to různé výšivky, krajky, hanácké kraslice a jiné. Na schůzkách za vedení ředitelky se dovídali žáci o sesterských organizacích Červeného kříže i v jiných zemích. Tak byl navázán styk s dorostem francouzským, jemuž školská organizace zaslala do Alsaska krásnou loutku Hanačky a na oplátku obdržela loutku Alsasanky. Hanácké kraslice, zdobené ovesnou slámou, putovaly z ivanovické školy až do Japonska nebo Austrálie. Tuto techniku zdobení kraslic vyučovala na zdejší škole učitelka ručních prací Julie Kubíčková. O celé činnosti dorostu ČK vedl výbor pečlivou kroniku. Žel, zmizela i s výtisky dorostového časopisu Radost beze stopy za německé okupace, když byl spolek ČsČK v Ivanovicích nuceně likvidován.

Válkou přerušená činnost ČK se obnovila ihned po osvobození. Z popudu MUDr. Aloise Drbala se 30. 11. 1945 ustavil prozatímní výbor ve složení: Vladimír Foltánek předseda, učitel Vladimír Ambroz jednatel, učitel Vojtěch Navrátil pokladník a z bývalého výboru ještě Anděla Fialová a Alois Judas. Práce už na nový výbor čekala. Okresní spolek ČsČK ve Vyškově začal do Ivanovic rozesílat zásilky šatstva a obuvi z Ameriky v rámci humanitární akce UNRRA. Zaslaný materiál pak výbor ČK rozděloval potřebným občanům podle návrhů důvěrníků znalých poměrů v rodinách. Obětavě pracovali i další členové výboru Jan Rypal, František Horna, Anežka Černá. K přídělům sušeného mléka, v zásilkách často zažloutlého a spečeného, neměli rodiče důvěru, takže se nakonec v roce 1947 rozdalo chovatelům králíků, Vítanou pomocí rodinám v roce 1946 - 1947 bylo však přidělování dětských soupraviček včetně plenek a peřinek rodičům novorozeňat, pokud se o tuto výpomoc přihlásili.

Do místní organizace ČK přešla v roce 1946 zdravotnická složka hasičského sboru - samaritáni - a pomohli tak vytvořit první větší skupinu vyškolených zdravotníků. Anežka Černá byla vyslána do prvního kurzu zdravotních sester z povolání, pořádaného ve Vyškově. O úroveň i rozvoj organizace se zasloužili nový obvodní lékař  MUDr. František Horák, od roku 1949 předseda, a Vladimír Foltánek místopředseda. Do zahájeného zdravotnického školení získali desítky žen, mimo jiné i z řad Sokola. Tyto vyškolené zdravotnice tvořily kádr budoucích zdravotních hlídek a plně se osvědčily.

Také školní dorost ČK byl přičiněním učitelky Marie Lošové v březnu 1946 obnoven, a to i ve všech třídách obecné školy. Vedení z řad učitelů převzala Františka Skácelová. V roce 1947 za působení učitele Zdenka Pešky všichni žáci měšťanské školy chlapecké se stali členy dorostu ČK. V dubnu 1950 uspořádala místní organizace pro žáky 4. ročníku měšťanské školy kurz první pomoci zakončený zkouškou. Masové členství žáků v dalších letech pokračovalo.

Dobrovolná zájmová organizace dorostu nyní Českého červeného kříže pracuje dále i v nových společenských poměrech. Asi od roku 1964 - 1965 zúčastňuje se pravidelně okresní soutěže "Mladý zdravotník" (MZ) ve dvou skupinách - první tvoří žáci 3. a 4. třídy, druhou ostatní. Obě se trvale umísťují na předních místech. V roce 1964 bylo na škole 18 zdravotních hlídek (asi 80 členů), z nichž nejlepší jednotlivci jsou vybíráni do soutěžních družstev MZ. Pěkných úspěchů bylo dosaženo v roce 1989 - obě družstva okresní soutěž vyhrála a družstvo 2. stupně obsadilo v krajské soutěži 4. místo. Mladí zdravotníci 1. stupně i v roce 1991 se umístili na 1. místě v okrese a získali tím účast v krajské soutěži, pořádané tentokrát ve Znojmě. Během školního roku jsou mladí zdravotníci proškolováni v první pomoci učitelkou Věrou Zgodovou a zdravotní sestrou Eliškou Štolfovou v nižším a učitelkou v. v. Irenou Pardubickou ve vyšším oddíle.

Činnost místní organizace ČK byla v letech totality členěna na několik úseků. Ideově-výchovná práce zahrnovala politickovýchovné, zdravotnické a sociálně výchovné přednášky, zdravotnický úsek byl zaměřen na zdravotnické školení a poskytování předlékařské pomoci občanům a sociální úsek obsahoval akce sociálního charakteru (pečovatelská služba pro osamělé či invalidní občany apod.).

Politická závislost ČK byla vyjádřena v článku 1 stanov:

"ČSČK rozvíjí svou činnost pod vedením Komunistické strany Československa a je členem Národní fronty. V souladu s KSČ získává a vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických, branných a sociálních úkolů ... podle zásad proletářského internacionalismu ...". Jeden člen výboru Místní skupiny ČK jako referent pro masově politickou práci zodpovídal za účast členů na akcích jako: jarní a podzimní úklid města, pomoc zemědělství při sklizni, výstavba v akci "Z" prováděná Národním výborem, sběr odpadových surovin a léčivých rostlin, účast na oslavách a podobně. Kulturně-osvětová činnost spočívala převážně v zájezdech do brněnských divadel, byly však pravidelné, časté a kulturně hodnotné.

Přesto dominantním byl úsek zdravotnické praxe. Když v roce 1964 k 225 členům místní skupiny bylo 55 převedeno ze závodních organizací, měla organizace 88 proškolených občanů v základní zdravotnické přípravě. 68 z nich bylo zařazeno do 16 zdravotních hlídek. Pracovní jádro místní skupiny ČK tvořila Zdravotnická družina. Její původní složení byla 4 šestičlenná družstva. Už od roku 1953 si vedla deník praktických cvičení a předlékařské pomoci občanům. Školitelé byli jak odborné zdravotní pracovnice - zdravotní sestry Hanáková, Eliška Štolfová, členka okresního výboru a instruktorka Josefa Zvolská - tak místní lékaři MUDr. R. Foltýn, MUDr. František Horák, MUDr. Miloslav Kramář.

Družina konala svá cvičení také v terénu a zúčastňovala se celookresních srazů zdravotnických družin, například v roce 1962 na Veveří, 1963 na Radhošti, 1964 na Hradisku, 1966 v Křenovicích, 1967 na Zelené Hoře, 1968 v Moravských Málkovicích a jinde. Samozřejmým a běžným úkolem se stalo zajištění poskytnutí první pomoci všude, kde její potřebu nelze vyloučit. Své znalosti uplatňovaly družinářky v praxi poskytováním předlékařské pomoci občanům při náhlém onemocnění, úrazech a poraněních. V roce 1992 se tak stalo v 57 případech.

Stálým úkolem celé organizace je získávání dobrovolných a bezplatných dárců krve. V roce 1980 bylo uskutečněno 65 bezplatných odběrů. V roce 1989 vzrostl počet na 145 odběrů krve, při nichž členky družiny v nemocnici vypomáhaly (1. 10. 1989 bylo registrováno 15 dobrovolných sester). Podle množství opakovaných odběrů byli jednotliví dárci odměňováni buď bronzovou, stříbrnou nebo zlatou plaketou dr. Jánského. Mezi prvními držiteli zlatého odznaku byli například Konrád Kulíšek, Jaromír Palásek. Podle výroční zprávy z roku 1992 obdrželi bronzové vyznamenání Radek Loubal a Jindřich Hanák, stříbrné Ladislav Štolfa a Mil. Takáč, zlaté Josef Lubínek. Už po pětačtyřicáté daroval krev Jaroslav Nevrla a Stanislav Sedlák. Rekordmanem je však Pavel Prokeš s 65 uskutečněnými odběry! V roce 1991 bylo zaregistrováno 113 dárců krve.

Nelze se nezmínit také o pečovatelské službě, v níž v roce 1979 pracovalo 6 stálých pečovatelek i o hromadných hygienických kontrolách v potravinářských prodejnách, závodech veřejného stravování a v JZD při výrobě mléka (1961, 1968). Při kontrole studní v roce 1969 byla zjištěna závadná voda prakticky na celém území Ivanovic, což přispělo ke konečnému rozhodnutí o stavbě městského vodovodu.

Místní skupina ČK sestávala po celou dobu své existence převážnou většinou z žen. Nejvíce členů zaznamenala v roce 1972, a to 299. V příštích letech stav klesal a od roku 1978 až do roku 1990 se pohyboval kolem 200. I mezi 163 členy v roce 1993 zůstalo hodně pouze příspěvkových, takže celá aktivita Místní skupiny ČK spočívá na výboru a užším kolektivu, odhodlaném i v nových podmínkách pokračovat v tradici této dobrovolné zájmové organizace.

Funkcionáři od roku 1945: Předseda - Vladimír Foltánek, MUDr. František Horák, Eva Zatloukalová, MUDr. Miloslav Kramář, Alena Kadlčáková, Jarmila Sigmundová, Eliška Štolfová. Místopředseda - Jan Hrozek, Eliška Štolfová, MUDr. Zvolský, Ludmila Nejedlíková, MUDr. Bohumíra Hrabálková. Jednatel - Vladimír Ambroz, Václav Zháněl, Hana Kubíčková - Kullová, Eliška Štolfová, Irena Trněná, PharmDr. Zdeňka Takáčová. Pokladník - Vojtěch Navrátil, Vladimír Foltánek, Marie Kramářová. Hospodářka - Emilie Filousová.

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti" vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.